Praga Alfa – Kompaktní čtyřválce

Foto: Archiv Jana TučkaNa jaře roku 1923 představila automobilka Praga kompaktní vůz se čtyřválcovým motorem 1,2 litru. Převzal jméno Alfa, krátce používané už před první světovou válkou. Nová Alfa byla označována jako „lidový automobil“, což však bylo na hony vzdálené realitě.

V  roce 1922 se takzvaný lidový vůz stal předmětem mnoha polemik. Těsně před Vánocemi uspořádal Autoklub Republiky československé debatní večer, na němž přednášku na téma „Lidový automobil“ pronesl Ing. František Kec (1883–1971), ředitel automobilky Praga.

V době, kdy v Kopřivnici probíhaly zkoušky vzduchem chlazeného dvouválce Tatra 11, formuloval Ing. Kec definici lidového vozu vzorcem 3 x 4, tedy 4 sedadla, 4 válce, 4 rychlosti. Zdůraznil přitom, že „lidový vůz pro naše poměry musí býti solidně proveden, ze stejného materiálu, jako naše vozy velké“. A prozradil, že Praga už takový vůz chystá a představí jej veřejnosti na jarním pražském autosalonu. Jeho cena však ještě nebyla stanovena.

Foto: Archiv Jana Tučka

Praga Alfa slavila premiéru na přelomu dubna a května 1923 na jubilejní XV. Mezinárodní výstavě automobilů v Praze. Byla prezentována jako „Lidové auto úplné s elektrickým osvětlením za Kč 53 000“, přičemž denní tisk uváděl, že „letošní hlavní novinka továrny Praga jest malý vozík Alfa“. Obě označení byla zavádějící. Částka 53 tisíc korun, za kterou se tehdy dal postavit rodinný domek, byla příliš vysoká na to, aby se dalo mluvit o „lidovém autu“. A výraz „malý vozík“ pro čtyřmístný 3,8 m dlouhý automobil se čtyřválcovým motorem zněl sice mazlivě, ale skutečnosti neodpovídal.

Alfa ročníku 1923, označovaná jako typ 5/18 HP, měla za přední nápravou uložený vodou chlazený řadový čtyřválec SV s vrtáním 60 a zdvihem 110 mm. Z objemu 1244 cm3 dával výkon 18 k (13 kW) při 2400 min-1. Byl vybaven zapalováním Bosch a elektrickým spouštěčem téže značky.

Chladicí okruh motoru měl objem 20 l, chlazení bylo termosifonové a obešlo se bez ventilátoru. Mazání bylo tlakové oběžné s olejovým čerpadlem poháněným ozubeným soukolím od vačkového hřídele. Palivová nádrž o objemu 28 l měla své místo vpředu pod kapotou, u dělicí stěny motorového prostoru, benzín přitékal ke karburátoru Zenith samospádem.

Foto: Archiv Jana Tučka

Na motor navazovala suchá jednokotoučová spojka a čtyřstupňová převodovka s kulisovým ovládáním. Řadicí páka byla uvnitř karoserie, po pravé ruce řidiče. Točivý moment k rozvodovce zadní nápravy opatřené diferenciálem přenášel dutý spojovací hřídel.

Podvozek klasické koncepce s oběma tuhými nápravami nesenými podélnými listovými pery měl rozvor náprav 2650 mm, rozchod kol 1200 mm a vykazoval hmotnost 680 kg. Měl volant vpravo, bubnové brzdy s mechanickým ovládáním pouze na zadní nápravě a jezdil na diskových kolech obutých do pneumatik rozměru 710 x 90.

Čtyřmístný otevřený vůz dlouhý 3800 a široký 1420 mm vykazoval hmotnost 850 kg. Měl asymetricky řešenou karoserii s dvojicí dveří na levém boku a s jen jedněmi vzadu vpravo. Po pravé ruce řidiče bylo zvenku na boku karoserie připevněné náhradní kolo. Alfa dosahovala maximální rychlosti 70 km/h a průměrně spotřebovala 9 až 10 l benzínu a 0,5 l oleje na 100 km.

Vedle základního provedení s otevřenou čtyřmístnou karoserií továrna nový typ nabízela i jako dvoumístný sportovní roadster a coby skříňovou dodávku. Ještě v sezóně 1923 nabídku rozšířila dvoudveřová nástavková limuzínka s posuvnými bočními okny a hmotností 930 kg.

Pro sezónu 1925 dostala Alfa brzdy i na přední kola a plochý niklovaný chladič nahoře, ozdobený soškou běžce s vavřínovým věncem ve vztažených rukou. Plastika nazývaná „Génius vítězství“, jež se montovala i na ostatní typy značky, byla součástí ceny Autoklubu Republiky československé, kterou získaly týmy vozů Praga po třech prvenstvích v Soutěži spolehlivosti. Autorem tohoto artefaktu byl akademický sochař Ladislav Šaloun (1870–1946), mimo jiné tvůrce sousoší mistra Jana Husa na pražském Staroměstském náměstí.

Foto: Archiv Jana Tučka

Alfa ročníku 1925 s rozvorem lehce prodlouženým na 2700 mm a délkou 3900 mm se mohla pochlubit dvoudílným čelním ­oknem a sklopným sedátkem, jež ji dokázalo proměnit ze čtyřmístného v pětimístný vůz.

Model s kombinovanou uzavřenou karoserií měřil do výšky 1780 mm. Pohon všech vozů Alfa nadále obstarával čtyřválec SV o objemu 1244 cm3 a výkonu 18 k (13 kW) spojený se čtyřstupňovou převodovkou. Samotný podvozek továrna nabízela za 40 000 Kč, otevřený faeton za 50 000 Kč, kupé za 56 000 Kč a nástavkovou limuzínu s odnímatelnou pevnou střechou za 59 000 Kč.

Podvozky typu Alfa oblékala na zakázku řada karosáren, mimo jiné plzeňská firma Brožík a synové, Karosa z Prahy-Holešovic, tradiční pražská karosárna J. O. Jech i vrchlabský Petera.

Během roku 1925 se v pražských ulicích objevily tři desítky autodrožek Praga Alfa, které provozovala místní Autodopravní akciová společnost. Měly nástavkovou karoserii s pevnou střechou nad zadními sedadly a otevřený prostor u řidiče.

Foto: Archiv Jana Tučka

Na podzim 1926 byl objem čtyřválce převrtáním zvětšen na 1328 cm3 a jeho výkon vzrostl na 20 k (15 kW). Vůz dostal nové označení Alfa 6/20 HP.

Éra kompaktních čtyřválců Praga Alfa skončila v sezóně 1928, celkem jich během pěti let vznikly více než 4 tisíce. Od podzimu 1927 se souběžně s nimi začala vyrábět Alfa 6 alias 8/25 HP poháněná řadovým šestiválcem 1,5 l.

Převzato z časopisu

Fotogalerie