image/svg+xml

Automobil Revue

Historie

Alfa Romeo Giulietta Sprint Speciale (1957) – Dobrodružství designu

Michal Borský 28.10.2023 02:38

Alfa Romeo Giulietta Sprint Speciale (1957)

Foto: Martin Mičánek

Lancia Aurelia, BMW 507 nebo Facel Vega. To jsou jen některé z designových ikon padesátých let. Doby, na niž bychom u nás raději zapomněli, ale té, která západnímu světu přinesla poválečnou konjunkturu a s ní i pozoruhodné strojírenské výrobky. Alfa Romeo Giulietta SS mezi ně rozhodně patří.

Jméno Giulietta neboli Jůlinka je stejně jako „dospělejší“ Giulia neodmyslitelnou součástí historie firmy Alfy Romeo. Giulietta se v rodinné mytologii milánské značky objevila hned třikrát. Šlo však koncepčně i designem o velmi odlišné automobily. První se začala vyrábět v roce 1954 a dnes bude řeč o její velmi vzácné sportovní verzi zvané Sprint Speciale.

Zevnějšek Giulietty S.S. by sám o sobě byl námětem na obsáhlou diplomovou práci na téma nadčasový design, interiér za ním však ani trochu nezaostává. Přístroje jsou rozmístěny zcela klasicky, a tedy dokonale, sportovní volant je uměleckým dílemFoto: Martin Mičánek

V dubnu 1954 byl na dvoře továrny Alfy Romeo v Portellu představen společně s modelem užitkového automobilu prototyp první Giulietty. Dříve než běžný čtyř­dveřový sedan „Berlina“ bylo uvedeno do prodeje mnohem hezčí dvoudveřové kupé Giulietta Sprint s karoserií Bertone. Tento kompaktní vůz dynamického vzhledu měl přední část s typickou mřížkou chladiče v podstatě totožnou se sedanem, ale při pohledu z boku zaujaly splývající linie zadní části vozu s velkým, silně zaobleným zadním oknem.

Už v roce 1955 vznikl na podvozku Giuliet­ty další skvost: Giulietta Sprint Spider, tentokrát z dílny dalšího věhlasného karosářského mistra Battisty Pinin Fariny (jméno Pininfarina přijal až později). Střízlivé, ­vyvážené a nadčasové tvary zajistily tomuto otevřenému dvoumístnému automobilu s plátěnou stahovací střechou mimořádný úspěch. Původně se počítalo hlavně s exportem do USA, ale zamilovala si jej i Evropa, takže do roku 1962 se prodalo přes 17 000 těchto vozů. Jeden z nich si mimochodem zahrál i v kultovním politickém thrilleru Den pro Šakala.

Kromě elegantních kontur karosérie vyniknou z profilu relativně velké převisy a nízká kabinaFoto: Martin Mičánek

V roce 1956 bylo k názvu kupé Giulietta Sprint přidáno Veloce (rychlost) a karosář sportovních vozů Zagato se pustil do neoficiálních přestaveb několika vozů. Použil při tom hliníkové díly karoserie upevněné na rámu z tenkých ocelových trubek. Vnější vzhled se zpočátku téměř nelišil od sériových kupé Sprint Veloce (SV), ale později se upravené vozy začaly odlišovat i tvarově. Tyto odlehčené vozy pak dosáhly mnoha vítězství v motoristickém sportu.

Sedan Giulietta Berlina se začal prodávat v roce 1955 a přesto, že jeho karoserie působila ve srovnání se sportovními verzemi logicky poněkud usedleji, měl od začátku velmi dobré prodejní výsledky. Starý závod v Portellu přestal stačit kapacitou, proto byla postavena další továrna v Arese, rovněž na předměstí Milána – a od roku 2005 rovněž opuštěná. Velký podíl na tomto úspěchu měl motor. Sedan byl stejně jako kupé Sprint poháněn později legendárním „dvouvačkovým“ čtyřválcem o objemu 1290 cm3, jehož skromný výkon 39 kW (53 k) postačoval k dosažení maximální rychlosti 140 km/h. Tento nadčasový agregát DOHC se vyráběl v různých objemech od roku 1954 až do poloviny 90. let. Šlo o velmi zdařilou konstrukci proslulého ­Giuseppeho Bussa s polokulovitými spalovacími prostory a ventily ovládanými přímo dvojicí vačkových hřídelů. Motor byl navíc i velmi pohledný navenek. Svoji kariéru ukončil až pod kapotou typu 155 z 90. let. V roce 1957 se objevila Giulia TI (Turismo Internazionale) s výkonnější verzí motoru (rychlost se zvýšila na 155 km/h) a drobnými změnami karoserie.

Giulia „Sprint Speciale“, tedy vyobrazený vůz, sice na 50. léta působí trochu jako UFO, po pověstných prototypech BAT (Berlina Aerodinamica Tecnica, pozn. red.) jde ale ještě vlastně o docela umírněný design stejných autorů – vytvořena byla Giu­seppem „Nucciem“ Bertonem a Francem Scaglionem. První prototyp byl odhalen na autosalonu v Turíně v roce 1957 a poté, co byly na jiných autosalonech představeny další dva prototypy, došlo 24. června 1959 k oficiální prezentaci produkční verze pro tisk na závodním okruhu v Monze.

Lehounká subtilní Alfa se zatáčkami protahuje jako úhoř a pranic jí nevadí uzounké pneumatiky, poplatné době vznikuFoto: Martin Mičánek

Prvních 101 vyrobených vozů mělo „nízký nos“ a označení 750 SS. Toto číselné pojmenování však neodkazovalo na zdvihový objem motoru, nýbrž šlo o interní kód pro celou řadu Giulietta. K homologaci vozu pro sportovní použití podle předpisů FIA bylo potřeba vyrobit minimálně 100 vozů. I když v rámci homologační série vzniklo několik exemplářů s celohliníkovou karoserií, většina těchto vozů měla skelety ocelové, pouze s hliníkovými dveřmi, kapotou motoru a víkem zavazadlového prostoru.

Pod kapotou hned od počátku pracoval už zmiňovaný dvouvačkový motor o objemu 1290 cm³, používaný v ostatních Giuliet­tách. Inovovaný typ 101.20 doznal drobných změn zahrnujících ocelové (nikoli hliníkové) dveře, dva karburátory Weber 40 DCOE2, vyšší „nos“ a nahrazení oken z plexiskla běžným sklem. S třináctistovkou o výkonu 74 kW (100 k) vůz i díky špičkové aerodynamice se součinitelem odporu vzduchu cx = 0,28 dosahoval maximální rychlosti 193 km/h. Motor a pětistupňová, plně synchronizovaná převodovka jsou stejné jako u závodně orientovaného modelu Giulietta Sprint Zagato. Všechny Giuliet­ty SS měly bubnové brzdy odlišné konstrukce na předních a zadních kolech.

Zatímco svrchní část palubní desky je tvořena černou pryží, spodní partie je plechová v barvě karoserie. Mezi jednotlivými tlačítky a táhly najdeme ovládání světlometů, ventilátoru či sytičeFoto: Martin Mičánek

Na ženevském autosalonu v březnu 1963 debutoval pod kapotou větší dvouvačkový motor o objemu 1570 cm³. Vzhledem k tomu, že Giulietta je v italštině zdrobnělinou pro Giulii, nové jméno Giulia bylo slovní hříčkou naznačující, že nový vůz byl dospělou verzí Giulietty. Navzdory odvážnému prototypu Giulia SS se Alfa Romeo nakonec rozhodla ponechat ve výrobě SS ve tvaru původní nadčasové Giulietty.

Motor se dvěma karburátory Weber 40 DCOE2 byl převzat z typu Giulia Sprint Veloce a disponoval výkonem 82 kW (112 k). Většina Giulií SS už také měla kotoučové brzdy na předních kolech. Snadný způsob, jak odlišit Giulii SS od Giulietty SS, je také ztvárnění palubní desky. Giulia má koženou spodní část s odkládací schránkou v jiném úhlu než hlavní přístrojová deska. Palubní deska v Giuliettě je naproti tomu zkosená a lakovaná jednobarevně bez kožené spodní strany. Výroba Giulie SS skončila v roce 1965 a poslední vůz Sprint Speciale byl dokončen v roce 1966.

Při blízkém setkání s Giulií SS nemůže pozorovatel jinak než smeknout před designovým mistrovstvím autorů tvarů karoserie. Ať už Alfu pozorujete z jakéhokoliv úhlu, vždycky objevíte nějaký kouzelný detail a interiér si v tomto směru se zevnějškem rozhodně nezadá. Má jedinou vadu – je extrémně maličký a pro velkého chlapa tedy po delší dobu prakticky neobyvatelný. Kdo někdy seděl v původní Alpine A110 a odečte si ještě nějaký ten centimetr, bude vědět, o čem je řeč.

Drobnou pihou na kráse je fakt, že interiér je skutečně maličký, včetně jinak příjemných sedadel. Každý, kdo měří přes 180 cm, se cítí lehce klaustrofobicky, nehledě na vyosenou pozici vůči pedálůmFoto: Martin Mičánek

Jak jsou Alfy Romeo krásné, tak krásně taky jezdí. Třináctistovka předvádí dobře známý sytý zvuk této jedinečné italské konstrukce a vitalita, s jakou jde lehké kupé za plynem, je na začátek 60. let bezprecedentní. To samé platí o precizní pětistupňové převodovce s krásně mechanickou vazbou. Šnekové řízení nejde právě zlehka, ale kontrolu nad vozem poskytuje dostatečnou vzdor uzounkým dobovým plášťům. Jen bubnové brzdy na všech kolech odpovídají době vzniku – zprvu není jejich účinek špatný, ale poměrně rychle se unaví.

Vyrobeno bylo 1366 Giuliett ve verzi Sprint Speciale a 1400 Giulií 1400 SS. Pouze 25 vozů z obou typů bylo soukromým úpravcem přestavěno na pravostranné řízení.

Dvouvačkový čtyřválec se poprvé objevil v roce 1954 právě v řadě Giulietta. Mimořádně povedený agregát se v různých kubaturách vyráběl až do 90. letFoto: Martin Mičánek

Alfa Romeo Giulietta Sprint Speciale (1957) 

Typ motoru

celohliníkový, kapalinou chlazený řadový dvouvačkový čtyřválec s atmosférickým plněním, uložený podélně vpředu

Zdvihový objem

1290 cm3

Výkon

74 kW (100 k)/6500 min-1

Točivý moment

113 N.m/4500 min-1

Hmotnost

860 kg

Zrychlení 0–100 km/h

10,8 s

Výroba

1957–1962

Převzato z časopisu

Fotogalerie

Další články o stejném modelu | Další články o stejné značce | Vstup do diskuze (0)   Tisk Facebook Twitter

Související články:

02 / 1957 – Hity 1. ročníku

04 / 1957 – Hity 1. ročníku

Alfa Romeo 1910-2010 - Neznámí průkopníci

Alfa Romeo 1910 – 2020 – Oslava 110 let

Alfa Romeo Alfetta – Narozeniny

Alfa Romeo Giulietta (1977 – 1985) – Mladší sestra

Alfa Romeo Montreal - Osmiválec

ALFA ROMEO MONTREAL – POSLEDNÍ OSMIVÁLEC

Alfa Romeo Museo - První stovka

ALFA ROMEO QUADRIFOGLIO VERDE – Víc než pouhé štěstí



Emil Frey Select

Toyota C-HR 1.8Hybrid,CZ,Activ

67 300 km, r. 2019

439.900,- Kč

Toyota Yaris 1.0VVT-i,CZ,manuál

99 197 km, r. 2009

89.900,- Kč

Fiat Panda 1.0MHEV,CZ,1Maj,70k,MAN6

13 892 km, r. 2024

309.900,- Kč

Newsletter

Přejete si odebírat newsletter?



Test

Honda Civic e:HEV – Hybrid, co chytne za srdce

Lukáš Dittrich 15.06.2023 06:09

Honda Civic e:HEV Advance

Čerstvý držitel titulu Auto roku v ČR porotce zaujal především zajímavou technikou a naladěním... >>

Více



Technika

Porsche T-Hybrid (9A3B6) – Turbohybrid

Petr Hanke 16.07.2024 13:32

Uspořádání hybridní hnací soustavy Porsche 911 Carrera GTS. Akumulátor o hmotnosti 27 kg je umístěn vpředu

Porsche elektrifikovalo šestiválcový boxer pro model 911. Zatímco z pohledu marketingu byla... >>

Více



Další články

  • Plug-in Hybridy Volkswagen – Nově i 4x4

    Nově i 4x4. Plug-in hybridní techniku Volkswagen používá již více než 10 let.... >>

  • Automuseum Dr. Carl Benz – Menší část hvězdy

    Menší část hvězdy. V Ladenburgu nedaleko Mannheimu lze nahlédnout do pestrého... >>

  • Farizon – Elektrické ambice

    Značka Farizon je součástí čínského koncernu Geely a je jejím největším... >>

  • Mobilní plnička Devinn – Vývoj pokračuje

    Koncem roku 2023 představila společnost Tatra Trucks a.s. ve světové premiéře... >>

  • 50 let BMW řady 3 – Kontinuita na sedmou

    Kontinuita na sedmou. Před 50 lety BMW představilo první generaci řady 3, která... >>

  • Lucien Rosengart – Kdo zachrání zachránce?

    Kdo zachrání zachránce? Karl-Heinz Bonk vybudoval a snad ještě provozuje... >>

  • Emanuele Pirro – Pestrá kariéra

    Emanuele Pirro je sympatický usměvavý Ital, který největší úspěchy sbíral... >>

  • Walter Regent (1. díl) – Aristokrat z Jinonic

    Aristokrat z Jinonic. V letech 1932 až 1936 představovaly vrchol nabídky značky... >>




Menu

  • Novinky |
  • Testy |
    • Představujeme
    • Svezli jsme se
    • Náš test
  • Články |
    • Historie
    • Technika
    • Pro řidiče
    • Motorsport
    • Magazín
    • Fotogalerie
    • Listárna
  • Speciály |
  • Tiskové zprávy |
  • Časopisy |
    • Automobil Revue
    • Trucker
    • Doprava a silnice
  • Bazar |
  • Newsletter |
  • Novinky |
  • Testy |
  • Historie |
  • Pro řidiče |
  • Speciály |
  • VOLVO |

Newsletter
Předplatné
O nás

Vyhledávání


Automobil Revue

Novinky | Testy | Články | Speciály | Tiskové zprávy | Časopisy | Bazar | Newsletter |

Všechna práva vyhrazena © | 2011 - 2025 Redakce Automotorevue | Mapa stránek | Redakce stránek | Napište nám | Předplatné | RSS | GDPR | CMP | Autoři
design by skop | system by SABRE |