Alfa Romeo Museo - První stovka

Před sto lety vyjel první automobil značky ALFA, která se později změnila na Alfa Romeo. Bohatou historii dokumentuje tovární muzeum v Arese…

Desítky nejrůznějších typů, jaké opustily za 100 let výrobní linky továren Alfa Romeo, zdůrazňují především výkon a rychlost. Značka Alfa Romeo je synonymem sportovního automobilu, přestože vyráběla také užitkové vozy, traktory a letecké motory. Většina výrobků však nezapře Cuore Sportivo, tedy sportovní srdce, které je dovedlo k nespočtu vítězství v největších automobilových závodech ­světa… Historie Alfy Romeo je sice ještě o čtyři roky starší, ale to šlo o montovnu francouzských automobilů Darracq v Portellu u Milána, jež se v roce 1910 proměnila na první závod společnosti Anonima Lombarda Fabbrica Automobili (ALFA) a výrobní program byl přizpůsoben vkusu italských klientů. Dvouválce Darracq byly nahrazeny čtyřválci ALFA 24 HP konstruktéra Giuseppa Merosiho. První typ také zahájil bohatou účast Alfy Romeo na sportovních soutěžích a závodech, o první vítězství však jezdce Alfy připravil banální incident, když byl oslepen sprškou bláta (při debutu v Targa Florio). Pokračování zajistily stovky dalších modelů a tisíce vítězství; v prosinci 1915 získal kontrolu nad továrnou podnikatel Nicola Romeo z Neapole, spojil podnik s vlastními mechanickými dílnami a od roku 1919 se na přídi automobilů objevilo nové jméno Alfa Romeo…

Alfa Romeo byla vždy menším specializovaným výrobcem, takže když v roce 1925 produkce přesáhla tisíc kusů, Fiat už vyráběl přes pětatřicet tisíc automobilů ročně. Ve stejném roce dobyl italský závodník Gastone Brilli-Peri první titul automobilového mistra světa za volantem legendárního osmiválce typu P2 Grand Prix, díla věhlasného konstruktéra Vittoria Jana. Prodej dražších sportovně laděných silničních typů však nedosahoval potřebných počtů, a tak se podnik dostal do finančních potíží, které vyvrcholily odchodem Ing. Romea a následným převzetím podniku Institutem pro průmyslovou rekonstrukci (IRI), jenž vlastnil automobilku až do jejího prodeje skupině Fiat v roce 1986. Není bez zajímavosti, že Henry Ford před válkou vyzkoušel roadster 8C 2900 dovezený do USA rodinou Rockefellerů a s oblibou říkal: „Kdykoli vidím Alfu Romeo, smekám…“ V roce 1986 však byla Ford Motor Company odmítnuta, organizace IRI (Istituto per la Ricostruzione Industriale) prodala Alfu Romeo domácímu Fiatu. Prvním výsledkem integrace italských značek se stal typ 164 z roku 1987, jeden ze čtyř automobilů Projektu 4, jenž zahrnoval také vozy Fiat Croma, Lancia Thema a švédský Saab 9000. Byl to první velký sedan Alfa Romeo s pohonem předních kol…

Dějiny Alfy Romeo jsou také historií významných mužů, kteří se na jejím rozvoji podíleli. Průmyslník Ing. Nicola Romeo (1876 – 1938) měl příliš roztříštěné zájmy, věnoval se výrobě důlních zařízení, zemědělských strojů, chemickému průmyslu, železniční dopravě a letectví, v roce 1915 vstoupil do Alfy, od roku 1918 byl jejím prezidentem, ale pak nepřijal dobře míněné rady akcionářů, kteří chtěli podnik v polovině dvacátých let zachránit. Bránil se velkým změnám a nakonec firmu opustil; ta však musela být později zachována znárodněním, a to prostřednictvím IRI. Romeova averze k podniku, který v letech 1915 – 1925 tvořil významnou část jeho života, byla tak velká, že se snažil tuto periodu ze své mysli vymazat. Ještě dodával letadla RO italské vládě, ale před vypuknutím války zemřel zapomenut na svém panství v Magregliu…

Konstruktérem prvních automobilů Alfa byl Giuseppe Merosi (1872 – 1956), jenž záhy uplatnil ventilový rozvod DOHC (tedy dva vačkové hřídele v hlavě válců) nejprve u závodních vozů, aby se pak toto řešení stalo typickou konstrukcí Alfa Romeo. Jedním z nejslavnějších konstruktérů Alfy Romeo byl Vittorio Jano (narozen 1891, roku 1937 po neúspěchu typu 12C firmu opustil), který nejen vytvořil nejslavnější závodní automobily Alfa Romeo předválečného období, ale především přenesl poznatky ze závodních strojů do silničních typů (např. 6C 1500/1750/2300; 8C 2900). Závodní tým Alfy Romeo před válkou vedl Enzo Ferrari. Nástupcem Vittoria Jana se v roce 1937 stal Gioacchino Colombo (1903 – 1987), k jehož mistrovským dílům patří kompresorová Alfetta, vítěz prvních ročníků MS 1950 – 1951 formule 1, ale po válce také navrhl první dvanáctiválec Ferrari...

Za druhé světové války vyráběla Alfa Romeo především letecké motory; závodní vozy Alfetta 158 byly ukryty na utajených místech, takže se hned po válce mohla úspěšně vrátit k automobilovým závodům. Po tragické smrti inženýra Uga Gobbata (1888 – 1945), technického ředitele Alfy Romeo od listopadu 1933, který byl za záhadných okolností zastřelen v Miláně v dubnu 1945, se ujal technického vývoje inženýr Orazio Satta Puliga (až do své smrti v roce 1974) a vytvořil neobyčejně silný konstrukční tým, jenž uvedl věhlasné vozy 1900, Giulietta (motor DOHC 1290 cm3) a Giulia (DOHC 1570 cm3), nazývané rodinnými automobily, které vyhrávají závody. Jejich sportovní charakter byl jedinečný, kromě sériových sedanů se vyráběla řada karosářských variant, především kupé a spidery (kabriolety), na jejichž designu spolupracovali Pininfarina, Bertone, Zagato a další italští mistři automobilového designu. Až do sedmdesátých let znamenaly tyto vozy symbol sportovně laděného automobilu, kterému však nechybějí praktické vlastnosti; většinou šlo o pětimístné sedany a čtyřmístná kupé.

Členy Sattova konstrukčního týmu byli Giuseppe Busso (vytvořil i prototyp Alfy 103 s motorem vpředu napříč a předním pohonem už v roce 1959), Giampaolo Garcea (držitel více než padesáti patentů), Ivo Colucci (tvůrce první samonosné karoserie Alfa Romeo pro sedan 1900), Livio Nicolis (podílel se na závodních vozech včetně Disco Volante) a Consalvo Sanesi (technik, testovací jezdec a závodník, mj. účastník pěti Grand Prix F1 s Alfettou). Z jejich období pocházejí nejvýznamnější typy 1900, Giulietta, Giulia, 2000/2600, 1750/2000, první 33 s motorem uprostřed, Montreal, Alfasud a sedan Alfetta; na tuto řadu pak navázaly sedany 75, 90 a další. V roce 1963 se produkce přestěhovala do nového závodu v Arese u Milána, kde nyní sídlí rovněž tovární muzeum značky, jehož vznik inicioval Orazio Satta Puliga a dva roky po jeho smrti bylo otevřeno. V polovině šedesátých let zahájil provoz zkušební komplex v Baloccu (Vercelli), dnes využívaný celou skupinou Fiat Group Automobiles. Továrna v Pomigliano d’Arco u Neapole původně vznikla pro sériovou produkci prvního sériového typu s pohonem předních kol, nazvaného Alfasud (premiéra 1971), jehož duchovním otcem byl rakouský konstruktér Ing. Rudolf Hruschka. Další závod v Pratolla Serra (Avellino) měl sloužit výrobě kuriozních automobilů Arna, kombinaci plochého čtyřválce Alfasud a karoserie Nissan Cherry z let 1983 – 1987, ale tato jointventure nebyla úspěšná stejně jako montáž vozů Renault R4 a Dauphine v Itálii v letech 1958 – 1965.

Po celou svou stoletou éru se Alfa Romeo zúčastňovala automobilových závodů, a to jak s cestovními vozy, tak se sportovními prototypy a ve formuli 1, podpořila také značkové formule s motory Alfa Romeo. Renesanci zažila v roce 1998, kdy nový sedan Alfa Romeo 156 suverénně získal evropský titul Vůz roku 1998 a jasně porazil jak nový Volkswagen Golf, tak Audi A6 (konečné skóre 454 ku 266, resp. 265 bodům!). Podobnou poctu zažila rovněž kompaktní Alfa Romeo 147, Vůz roku 2001, ovšem už jen s jediným bodem náskoku před vozem Ford Mondeo a devíti body před první Toyotou Prius. Nástupce stočtyřicetsedmičky právě přichází na trh pod staronovým označením Giulietta, když nedávno vyjelo MiTo a návrat k supersportovním vozům představují Alfa Romeo 8C Competizione a 8C Spider. Bohatou historii značky lze objevovat v továrním Alfa Romeo Museo v Arese; naše snímky z letošní návštěvy provázejí tento článek.


Zdroj: Automobil 08/10
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie