Alfa Romeo 1910-2010 - Neznámí průkopníci

Málokterá z dnešních značek se dožila stovky let, historie proslulé Alfy Romeo je dokonce ještě o něco delší…

Bohatá historie italské značky Alfa Romeo, dnes součásti skupiny Fiat Group Automobiles (a nehodláme Alfu prodat, prohlásil šéf Sergio Marchionne), začala už v roce 1906, kdy se v Portellu u Milána rozběhla montáž vozů podle francouzské licence Darracq. Na podzim 1909 firmu koupila skupina lombardských podnikatelů a dala jí nové jméno ALFA (Anonima Lombarda Fabbrica Automobili), které se od roku 1910 stalo značkou nových automobilů vlastní konstrukce. V roce 1916 přibylo příjmení neapolského inženýra Nicoly Romea, nového majitele továrny, a prvním typem se značkou Alfa Romeo byl sportovní vůz typu 20-30 ES, poháněný velkým čtyřválcem o zdvihovém objemu 4084 cm3 (později 4250 cm3). Následovalo nepřeberné množství dalších typů, z nichž mnohé se staly legendami. Už od počátku se Alfa Romeo úspěšně zúčastňovala závodů a přívlastek Cuore Sportivo (sportovní srdce) patří jejím výrobkům dodnes…

Málo známou kapitolou historie Alfy Romeo je výroba dodávkových, terénních a nákladních automobilů, trolejbusů, traktorů a leteckých motorů. Pomineme li limitované série 8C Competizione/Spider a odvozené typy 4x4, pak dnes tvoří výrobní program osobních vozů Alfa Romeo výhradně typy s předním pohonem. Vždy tomu tak nebylo a kuriozitou zůstává, že Alfa Romeo patří k průkopníkům předního pohonu, ovšem do sériové výroby jej zavedla u lehkých užitkových automobilů! Byla to tehdy revoluční koncepce, vyvolaná potřebou co nejnižší ložné plochy. Tyto vozy, nejprve jen se jmény Romeo a Romeo 2 (od roku 1956), se vyráběly téměř třicet let v závodě Pomigliano d’Arco (1954 – 1983) a nechybělo jim Cuore Sportivo; v bezkapotové budce se totiž ukrýval čtyřválec z Giulietty s rozvodem DOHC! Vznětový motor byl v té době u minivanů kuriozitou, takže se Alfa stala opět průkopníkem, nejprve s alternativou kuriozního dvoudobého dvouválce, přeplňovaného kompresorem, ale později s britským čtyřválcem Perkins 1,8 l, jenž se objevil také ve vznětové verzi sedanu Giulia!

Posledním typem této řady byla Alfa Romeo F12 (furgon), resp. A12 (valník, chassis s kabinou), vyráběná do roku 1983. Vedle zážehového dvouvačkového čtyřválce 1290 cm3 z Giulietty se montoval zmíněný Perkins 4.108 Diesel; továrna nabízela jedenáct karosářských verzí včetně podvozků pro účelové nástavby, zvýšených vanů, kombi a minibusů až pro dvanáct cestujících (školní bus pro 14 nebo 19 dětí). U skříňové verze byla polosamonosná karoserie uložena přímo na ocelovém žebřinovém rámu, u valníků byl podvozek doplněn pomocným zadním rámem (podobně jako u nákladních automobilů Tatra). Koncepce vše vpředu s podélně uloženým motorem, rozvodovkou a čtyřstupňovou převodovkou dovolovala velmi nízkou výšku ložné plochy (u furgonu 380 mm). Ještě dnes můžete tyto vozy potkat na italských silnicích, stejně jako vůbec poslední užitkové typy Alfa Romeo AR8 (1978 – 1988), což nebylo nic jiného než značková varianta typu Fiat Ducato. Nahradily u nás dobře známé vozy Saviem, jež vyráběla v licenci nejen Avia v Praze-Letňanech, ale rovněž Alfa Romeo v Pomigliano d’Arco (1967 – 1974). Záhy po převzetí Alfy Romeo skupinou Fiat (v roce 1986) však byla produkce užitkových vozů ukončena a divize Arveco (Alfa Romeo Veicoli Commerciali) zrušena.

První užitkové typy Alfa Romeo vyjely už v roce 1914 na základě zmíněného vozu ALFA 20-30 HP (1914 – 1922); byly nabídnuty italské armádě, ale ta o ně neprojevila valný zájem, takže produkce nákladních vozů začala těžkými typy podle německých licencí Büssing a Deutz až v roce 1929. Následovaly vlastní konstrukce, zprvu ještě s motory Deutz Diesel, později s vlastními (také s čtyřventilovým rozvodem!). První středně těžkou řadu reprezentoval typ 350 (užitečné zatížení 3,3 – 4,0 tuny) a ještě před válkou vznikly první trambusy. V roce 1935 byla Alfa Romeo nejvýznamnějším výrobcem těžkých užitkových vozidel v Itálii, po válce s nimi opět začala, výroba byla převedena z Portella do závodu Apomi v Pomigliano d’Arco a její konstrukce se pod značkou FNM (Fabrica Nacional de Motores) v letech 1951 – 1977 vyráběly v Brazílii. V Itálii skončila produkce těžkých typů Mille (1000) v roce 1964.

Epizoda užitkových automobilů patří k těm málo známým, o to však zajímavějším. Alfa Romeo spolupracovala s významnými karosáři (Orlandi, Viberti, Menarini, Borsani, Bartoletti) a do lehkých vozů prosadila přední pohon. V sériové produkci osobních automobilů Alfa Romeo se přední pohon objevil až v roce 1971 v malém typu Alfasud, předchůdci dnešního MiTa, jehož výroba (s motory boxer!) byla příspěvkem k industrializaci italského jihu. Nová továrna v Pomigliano d’Arco u Neapole vznikla v blízkosti původní Apomi (od 1938), kde se od roku 1954 vyráběly první užitkové typy s předním pohonem…


Zdroj: Automobil 04/10
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie