Mille Miglia Warm Up 2025 – Zahřívací kolo

Legendární závod Mille Miglia patří k nejprestižnějším veteránským rallye světa. Každoročně o účast v něm usiluje velké množství zájemců z řad majitelů historických vozidel, avšak na start se dostane pouze přibližně čtyři sta posádek. I proto začali organizátoři pořádat několik kvalifikačních kol. Automobil měl možnost jedno z nich exkluzivně sledovat přímo v Rakousku.

Původní Mille Miglia byl regulérní silniční závod na trase Brescia–Řím–Brescia, konaný od roku 1927. Za tuto dobu se stal symbolem technické odvahy i jezdecké zdatnosti. Po tragické nehodě v roce 1957, při níž zahynul jezdec Alfonso de Portago, jeho navigátor Edmund Nelson a dalších jedenáct diváků (z toho pět dětí), byla soutěž ukončena. V roce 1982 však ožila v nové podobě jako soutěž pravidelnosti historických automobilů. Na start je každoročně připuštěno přibližně čtyři sta vozů, které se původních ročníků buď skutečně účastnily, nebo přesně odpovídají dobovým typům.

Foto: Jiří Švamberk

O start v legendární rallye usiluje každoročně mnoho posádek (loni jich bylo téměř 1500), a proto vznikl systém kvalifikačních závodů, jejichž vítěz získává jistou pozvánku do hlavního podniku. Jedním z nich je rakouský 1000 Miglia Warm Up, který se odehrává v alpském prostředí Tyrolska a Salcburska. Další se konají ve Švýcarsku, USA nebo Dubaji.

Závod se jezdí jako jízda pravidelnosti, založená na předepsaném tempu a přesném dodržování časů. Účastníci absolvují celkem 35 měřených zkoušek, z toho osm testů průměrné rychlosti. Navigace probíhá pomocí „slepého“ itineráře bez názvů obcí nebo čísel silnic. Elektronické navigace nejsou povoleny, jedinou výjimkou je časomíra a v souladu s tradicí Mille Miglia jsou časové karty vyhodnocovány ručně, nikoli digitálně.

Letošního kvalifikačního kola se zúčastnilo několik automobilů s reálnou šancí uspět v boji o start v Itálii. Nejvzácnějším strojem byla Alfa Romeo 6C 1750 Super Sport Zagato (1929), vyrobená zhruba ve 257 exemplářích (přesný počet vyrobených kusů není oficiálně k dispozici). Tento vůz se zapsal do historie vítězstvím Tazia Nuvolariho v Mille Miglia 1930, kdy během stíhací jízdy na Achilla Varziho zhasl světlomety, aby soupeř netušil, že je stále v závěsu, a v cílové rovince ho předjel.

Foto: Jiří Švamberk

Slavné Alfě sekundovaly významné typy značky Lancia, například Lambda Torpedo Tipo 218 (1929) a Tipo 223 8 Serie. Nadšené ohlasy vzbudil rovněž Fiat 1500 (1936), jeden z prvních automobilů testovaných v aerodynamickém tunelu.

Startovní pole doplnily sportovní vozy poválečných dekád – Porsche 356 Pre A, Jaguar XK 120, Triumph TR3, Mercedes 190 SL, a také Ferrari 308 GTS, reprezentující sedmdesátá léta, a velký počet Porsche 911, která měla vypsanou vlastní neoficiální kategorii.

Trasa rakouského warm-upu kombinovala technické úseky i panoramatické pasáže. Vedla přes Zillertalské Alpy, průsmyk Gerlos, dále kolem Krimmelských vodopádů, které patří k nejvyšším v Evropě. Součástí trasy byl také přejezd německé panoramatické silnice Rossfeld (1570 m n. m.) a zastávky u jezer Königssee a Wallersee.

Foto: Jiří Švamberk

Závěrečný ceremoniál se uskutečnil v historickém centru Salcburku na náměstí Kajetanerplatz, kam mají jinak povolen vjezd pouze místní rezidenti. Na účastníky zde čekaly stovky diváků.

Vítězem rakouského 1000 Miglia Warm Upu se stal nizozemský jezdec John Houtkamp s navigátorem Rutgerem Houtkampem s vozem Alfa Romeo 6C 1750 Super Sport Zagato. Druhé místo obsadili Italové Sebastian Busi a Fabio Bicelli s vozem Fiat 1500 a třetí skončili jejich krajané Massimiliano Mora a Osvaldo Bresciani na Jaguaru XK 120. Nejlepší čistě ženskou posádkou byly Elena Signorini a Beatrice Smussi na Porsche 912, oceněné luxusními hodinkami Chopard.

Převzato z časopisu

Fotogalerie