Fiat Tipo: za volantem Vozu roku 1989 (retrotest)

Redaktoři Automobilu koncem roku 1989 důkladně prověřili moderní Fiat Tipo. Jaké tehdy byly jejich závěry?

S Fiatem Tipo jsme se na stránkách Automobilu setkali už dvakrát: v AR 5/'88 v reportáži z jeho světové premiéry a v AR 7/'88, kde byl jeho podrobný technický popis. Výjimečnost konstrukce i užitných vlastností tohoto automobilu poněkud neobvyklých tvarů dokresluje i jeho spontánní vítězství v soutěži o titul Vozu roku (Car of the Year), o němž rozhodla vybraná mezinárodní porota odborných motoristických novinářů. Je třeba ocenit, že právě tento velmi progresivně technicky a přímo příkladně technicky řešený vůz se začíná objevovat i na našich silnicích. Jeho jediným zdrojem je ovšem zatím pouze Tuzex, který prodává typ 1.4 v základním vybavení interiéru a palubní desky v rámci své objednávkové služby za 75 700 Tk.

Foto: Milan JozífPozoruhodností Tipa je nejen extrémní využití obestavěného prostoru ve prospěch cestujících a zavazadel, ale i jeho optimální přizpůsobení nové, důsledné automatizované a robotizované technologii výroby i materiálovým možnostem. Výsledkem jsou mj. boční dveře s nadprůměrně širokými vstupními otvory, které se otevírají v úhlu dosahujícím 80°, a výklopné zadní dveře slepené z dvou plastových výlisků

I sebekratší období každodenního provozu poví o automobilu mnohem víc než jediná, byť sebedelší zkušební jízda. Ranní spouštění studeného motoru, časté nastupování a vystupování z vozu či parkování a manévrování v městském provozu poskytne zcela jiný odstín zkušenosti než třeba jednorázové zdolání technicky velmi náročné etapy s rychlými i zatáčkovitými úseky. Proto se nám i Tipo 1.4 tentokrát představilo v trochu jiném světle než při zhruba 200 km dlouhé zkušební jízdě v rámci jeho světového debutu.

Foto: Milan JozífPalubní deska je jednoduchá a úplně vybavená. Nabízí mnoho odkládacích prostorů, přehledně uspořádané přístroje i kontrolky a v části nad střední konzolou i vlevo vedle hodin také ekonometr, který nemilosrdně usvědčuje řidiče z každého méně citlivého sešlápnutí plynu. Veškeré přepínače a spínače se podařilo sloučit do dvou kombinovaných páček před volantem, jen regulace větrání a topení je na střední konzole. Zklamáním pro nás bylo napojení čtyř výdechů v palubní desce na vytápěcí systém, zatímco např. Uno z nich vydává i v zimě osvěžující proud čerstvého, chladného vzduchu nezávisle na zvoleném výkonu topení

Především jsme stále znova oceňovali jeho dobrý přístup k předním i zadním sedadlům, stejně jako nadprůměrný prostor, který všechna sedadla nabízela pro kolena i hlavy cestujících. Nezvykle velká výška sedadel nad zemí překvapivě usnadňuje nasedání i vysedání zejména starším a méně pohyblivým osobám.

Foto: Milan JozífPod kapotou vozu je napříč uložený a mírně vpřed nakloněný karburátorový zážehový motor 1372 cm³. Je to vyspělejší verze osvědčeného fiaťáckého čtyřválce objemu 1301 cm³ OHC s vačkami hřídele přímo ovládanými hrníčkovými zdvihátky ventilů. Pečlivým vyladěním „dýchání“ se dosáhlo kultivovanějšího, hospodárnějšího a citelně pružnějšího běhu. Spolu s pečlivým zavěšením celého ústrojí pohonu se podařilo znamenitě izolovat přenos hluku i vibrací do karoserie

Mechanický sytič je snad méně výhodný z hlediska exhalací, ale po každodenním spolehlivém naskočení motoru na první ťuknutí spouštěče jej bylo možno už za 5 až 7 s zavřít a studený motor díky svému dobře vyřešenému sání hned spolehlivě reagoval už jen na citlivé zacházení s pedálem plynu. Pozoruhodná byla i pružnost motoru, jehož vrchol točivého momentu 108 N.m při 2900 min⁻¹ byl v necelé polovině otáček největšího výkonu (53 kW/6000 min⁻¹), a který spolehlivě zrychloval na pětku už od 1700 min⁻¹.

Foto: Milan JozífZvláštností je řešení proskleného třetího sloupku střechy: po zavření dveří i výklopné zádě je zvenku zcela zakryt vlepeným sklem, lemovaným plastovou lištou, a zevnitř je zcela obložen vhodně zvolenými obklady z plastu. Spotřebiče ve výklopné zádi (je vzpírána dvěma plynovými teleskopickými pružinami) už nejsou napájeny kontakty jako u Fiatu Uno, ale kabely chráněnými vlnovcovou krytkou. Zcela čalouněný zavazadlový prostor je hluboký 620 mm (měřeno od zadního prahu k opěradlu zadního sedadla)

I když se konstrukce leckde musela přizpůsobit potřebám automatizované montáže, nároky na rychlé opravy o minimální časy demontáží či výměn jednotlivých ústrojí zůstaly respektovány. V městském provozu, zejména při parkování, manévrování nebo zatáčení těsně kolem chodníků bylo nutno zvyknout si na poměrně dlouhý rozvor 2450 mm vůči celkové délce 3960 mm.

Foto: Milan Jozíf

Krátká doba provozu i omezené technické možnosti nám nedovolily přesně změřit dynamické parametry vozidla ani jeho spotřebu, ale údaje výrobce o největší rychlosti i zrychleních rozhodně nebyly nadsazené, ba dokonce potřeba v městském provozu nedosáhla ani 8 l/100 km, proti udávaným 8,5 litru v přísných podmínkách předpisu EHK. Provozními vlastnostmi i celkové provozní vlastnosti, rozměry i ovladatelnost Fiatu Uno a Tipo, vyjde nám první z nich jako ideální městský vůz, zatímco druhý je spíš pro početnější rodinu a delší cesty.

(viz AR 12/´89) 

Foto: Milan JozífDvouprostorová karoserie Fiatu Tipo je řešena přísně účelově. Její tvary jsou dílem designerského týmu studia IDEA, jemuž „velí“ tvůrčí stylista Ercole Spada (viz též AR 9/'88), ale proporce jsou výsledkem chladné kalkulace počítačů. Z této racionální kombinace vyšel vůz značně nadprůměrného rozvoru 2540 mm a trochu nezvyklých tvarů, který je „uvnitř větší než zvenku“ 

Foto: Milan JozífPřed motorem je rozdělovač elektronického bezdotykového zapalování, jehož kompaktní jednotka s cívkou je uložena na konzole před akumulátorem 

Foto: Milan JozífBližší pohled na přístup k předním sedadlům. Výplně dveří jsou prostě tvarovány, ale příjemně čalouněny textilem, kterým jsou potažena také sedadla. Botami ohrožovaná dolní část je z umělé kůže, ve dveřích ještě doplněná odkládací kapsou. Prahová lišta okna je z pěnového plastu s integrálním povrchem 

Foto: Milan JozífPohled otevřenou výklopnou zádí ukazuje, že veškeré plechové povrchy karoserie jsou zakryty plastovými panely – rámy oken a dveří tmavými, zatímco čelním sklem vkládaný panel stropu (samozřejmě bez zásahu lidské ruky) je ze světlého plastu s imitací textilního povrchu. Dovážené provedení Tipa má jednodílnou zadní lavici, po jejímž sklopení vznikne prostor dlouhý 1290 mm, v nejužším místě široký 1050 mm a vysoký 820 mm. Nic není ponecháno náhodě, a tak např. zadní stírač leží na samostatném a výkonnějším odporovém drátu vyhřívání zadního skla, aby nepřimrzal

Foto: Milan JozífVariabilita možností uspořádání interiéru uspokojí řidiče nejrůznější postav 

Foto: Milan JozífJedno z neobvyklých řešení: okraj zadních dveří tvoří přímo část výřezu pro kolo, přičemž proti prachu a blátu těsní tvrdá pryžová manžeta v kombinaci s poddajnou profilovou lištou z měkčí pryže. Podobně klapka krytu uzamykatelného víčka nádrže uvádí přímo na okraj sdružené koncové svítilny, což zjednodušuje nároky na materiál i na přesnost plechového výlisku boku zádě. Samotná klapka je z plastu odolávajícího vypalovací teplotě laku

Foto: Milan JozífDetailní pohled na čalounění zavazadlového prostoru (je osvětlen z levého horního rohu) a na plastový obklad rámu třetího bočního okna i pohledy po stranách zadních sedadel — mimochodem, jejich opěradlo ve vztyčené poloze leží na těsnící liště z pružného pěnového plastu

Foto: Milan Jozíf

Těsnící lišta horní hrany dveří tvoří tvarem své dolní chlopně okapový žlábek; celá je z měkkého pěnového plastu a zakrývá na každé straně dva záchyty na upevnění střešního nosiče

Foto: Milan Jozíf

Pod vyztuženým kobercem na podlaze zavazadlového prostoru je upevněno náhradní kolo pro nouzové dojetí; v něm je umístěno veškeré vybavení dodávané k vozu. Není ho mnoho, ale je o to promyšleněji uloženo; v plastové podložce (po uložení tvoří její základna část dna zavazadlového prostoru, podpírající koberec) jsou přesná vybrání pro zvedák, klíč na šrouby kol a oboustranný šroubovák. Všechny tyto věci jsou zajištěny v nehybné poloze. Zvedák je velmi lehký, ale tuhé konstrukce a má na své základně dvě účelné pryžové lišty, bránící podsmeknutí

Foto: Milan JozífMatematický model skeletu karoserie vytvořený na počítači metodou konečných prvků důsledně respektuje nároky pasivní bezpečnosti včetně programované deformace. O tom, že nešlo především o úsporu hmotnosti, svědčí pohotovostní hmotnost celého automobilu 955 kg

Foto: Milan JozífZatímco vůz byl vybaven nízkoprofilovými univerzálními bezdušovými pneumatikami Michelin MXL 165/70 R 13 79S Radial z italské výroby, provizorní náhradní kolo mělo na speciálním odlehčeném ráfku úzkou diagonální bezdušovou pneumatiku Pirelli Spare Tyre 135/80 B 14 80P s vyztuženou kostrou a nápisem „usage temporaire“, upozorňujícím na dočasnost použití. Země výroby Taiwan 

Převzato z časopisu

Fotogalerie