AUTOMOBILES DELAGE (1905 – 1954) – Sport a prestiž

Dalším z trojlístku nejprestižnějších značek Francie mezi luxusními vozy třicátých let je Delage, která soupeřila s Talbotem i Delahaye...

Z předválečné Francie nesmírně slavné značky Delage, Dela-haye, Talbot, Bugatti a Salmson zanikly ještě v padesátých letech, když nedokázaly vyvinout moderní typy, a ještě je poškodily nově zavedené enormní daně na luxusní automobily. Na jejich slávu nenavázal ani úctyhodný čin jménem Facel-Vega (viz AR 7/’17), ani další pokusy. Hispano-Suiza se zachránila leteckou produkcí, ještě v devadesátých letech existovala coby Messier-Hispano-Bugatti, ale pak podlehla racionalizaci francouzského a evropského průmyslu v oboru letectví a kosmonautiky... Těžko říci, jaká značka z francouzského trojlístku Delahaye, Delage a Talbot je slavnější. Všechny vyráběly silné automobily sportovního charakteru se zakázkovými karoseriemi a vítězily nejen v Soutěžích elegance, ale také v největších závodech své doby. Delage zjevně hraje prim, neboť její osmiválec 1,5 litru s kompresorem ovládl závodní okruhy Grand Prix v sezoně 1927, jezdec Robert Benoist vyhrál pět ze šesti Velkých cen a zajistil tak pro Delage před devadesáti lety první titul mistra světa. Sérii vítězství zahájila dvojice Louis Wagner a Robert Sénéchal v Grand Prix Velké Británie už na sklonku předcházejícího roku.

Mistrovský stroj Delage, řadový osmiválec o výkonu 125 kW (170 k) při 8000 otáčkách za minutu (už tenkrát!), byl dílem Alberta Loryho. Ještě po deseti letech s ním známý britský talent Richard Seaman vládl závodům jedenapůllitrové třídy (roku 1936 získal pět vítězství od Doningtonu po Velkou cenu Bernu). Slavný Louis Chiron se čtvrtým ze šesti vyrobených exemplářů obsadil sedmé místo v 500 mil Indianapolisu 1929. Historie Delage je ovšem mnohem delší. Louis Delage, syn výpravčího z nádraží ve francouzském Cognacu, vystudoval strojní inženýrství a po vojenské službě v Alžíru záhy nastoupil jako konstruktér do tehdejšího automobilového průmyslu. Pracoval u dnes opravdu zapomenuté firmy Turgan-Foy (lehké vozy) a v pařížské filiálce Peugeotu, než založil vlastní továrnu na výrobu autopříslušenství v Levallois. Zisk ovšem záhy využil pro stavbu vlastních automobilů, zpočátku ještě s motory od externích dodavatelů (mj. De Dion-Bouton). Hned první typ A s jednoválcem 1059 cm³ startoval v Coupe de l’Auto 1906 a závody pak hrály pro značku stále významnější roli, vrcholící triumfem v 500 mil Indianapolisu 1914 (René Thomas na čtyřválci typu Y s velkoobjemovým motorem 6208 cm³) a titulem mistra světa Grand Prix 1927 (Robert Benoist).

Většina vozů Delage byly šestiválce, ale po první světové válce vznikly také rekordní speciály (např. dvanáctiválec 10,7 litru typu DH, zvaný La Torpille) vedle závodních vozů Grand Prix, které měly nejprve dvoulitrové motory V12 (Divo a Benoist vítězi VC Francie a Španělska 1925), později zmíněné řadové osmiválce 1,5 litru, s nimiž Robert Benoist nebyl v sezoně 1927 k poražení. V dalším desetiletí se však závody Grand Prix staly soubojem finančně nejsilnějších německých týmů Mercedes-Benz a Auto Union. Ještě pro Velkou cenu ACF sportovních vozů 1937 vznikla dvanáctiválcová kupé Delage 4,5 litru s aerodynamickou karoserií Andreau. Ve 24 h Le Mans startovaly především vozy odvozené ze sériových typů, šestiválce obsadily druhé místo v ročníku 1939 (posádka Gérard-Monneret) a 1949 (Louveau-Jover) a ještě roku 1949 dojel Delage D6-70 druhý ve 24 h Spa-Francorchamps (Lou-veau-Mouche). Zatímco první automobily Delage měly jednoválcové motory De Dion-Bouton (cestovní vozy) nebo Causan (závodní), už v roce 1909 se objevily čtyřválce vlastní konstrukce Delage, byť se částečně ještě využívaly pohonné jednotky dalších značek (Ballot, Chapuis-Dormier).

V roce 1913 byla výroba převedena z Levallois do supermoderního závodu v Courbevoie a Delage zahájil úspěšnou expanzi, přerušenou až krizí počátku třicátých let. V roce 1912 se představil automobil typu AH, první se šestiválcovým motorem konstrukce Delage, do krizových let však přišel první osmiválec D8 (1929) a jeho sportovní varianta D8S. Do května 1933 jich vzniklo 2001 kusů a jejich nádherné karoserie od věhlasných karosářů (Chapron, Binder, Letourneur et Marchand, Kellner, Fernandez et Darrin, Belvalette a další) sbíraly ocenění na Soutěžích elegance. Výrobu osmiválců doplnily odvozené šestiválce, které přežily převzetí tradičním rivalem Delahaye po finančních obtížích v polovině třicátých let. Obě značky existovaly i  nadále, ovšem mnohé z vozů Delage byly jen značkovými variantami Delahaye, s jejich převzatými motory i podvozky.

Navzdory tomu si Louis Delage udržel značnou autonomii, dokonce pokračoval v nasazování svých vozů do velkých závodů a inženýr Albert Lory pro něho vyvinul další závodní dvanáctiválec 4481 cm³ ještě v roce 1937. Koncem třicátých let vznikly nejkrásnější karoserie jak pro Delage, tak pro Delahaye; vyráběly se čtyřválce, šestiválce i osmiválce konstrukce Delahaye. Sláva Delage prakticky skončila v prosinci 1947, kdy zakladatel značky Louis Delage zemřel. Poválečná výroba pokračovala luxusními sportovními vozy Delage D6 3 Litres včetně tříkarburátorové supersportovní verze Olympic, ale to už byla jen labutí píseň slavné značky. Reprezentační limuzína D-180 s čtyřiapůllitrovým šestiválcem -Delahaye, představená na Pařížském autosalonu 1946, se nedočkala sériové výroby. Po roce 1954 výroba definitivně zanikla, když se značky Delage a Delahaye staly majetkem konkurenčního Hotchkissu, který je přežil do šedesátých let jen díky výrobě užitkových automobilů, aby se pak stal součástí zbrojařského koncernu Hotchkiss-Brandt (později Thomson-CSF). Značky Delage a Delahaye definitivně zmizely. Jejich příznivci však založili značkové kluby. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie