Automobiles Hotchkiss – Zapomenutý úspěch

Francouzské automobily Hotchkiss vládly Rallye Monte Carlo, v letech 1932 až 1950 vyhrály nejslavnější soutěž šestkrát, a dnes společnost pokračuje jako Thales Group...

Vlastně se tak vrátila ke svým kořenům, začínala jako zbrojovka (proto dva zkřížené kanony ve znaku na masce chladiče) a po řadě fúzí, znárodňo­vání a privatizaci nese od prosince 2000 nové jméno Thales Group jako výrobce obranných, řídících a zabezpečovacích elektronických systémů. Pod značkou Hotchkiss se vyráběly automobily v letech 1903 až 1971, ke konci výroby pak už jen spe­ciální vojenská vozidla (od 1960 po fúzi jako Hotchkiss-Brandt) a lehké i středně těžké nákladní vozy s úhlednou sklopnou bez­kapotovou budkou a vlastními motory, zážehovými i vznětovými čtyřválci o shodném objemu 3456 cm³ (ø 100 x 110 mm), ale ­různém výkonu 85 kW (115 k)/ 3500 min^‑1 na benzin (typ PL), respektive 67 kW (91 k)/ 3200 min^‑1 na naftu (DH)! Tato řada DH/PL 60, 70, 75 a 80, nabízená se třemi rozvory 2650, 3150 a 3750 mm, kla­sickým žebřinovým rámem, kapalinovými brzdami a čtyř- nebo pětistupňovou převodovkou, je vlastně posledním civilním automobilem Hotchkiss.

Na silnicích Francie byla velmi populární, měla užitečnou hmotnost podvozku 3,6 až 5,7 tuny a celkovou hmotnost 6,0 až 8,2 tuny. Pro značku byla při uvedení v roce 1964 opravdovou revolucí, do té doby Hotchkiss vyráběl typické kapotové náklaďáčky 2,0 – 2,5 tuny, uvedené na trh v roce 1936 (předtím jen osobní vozy). Benjamin Berkeley Hotchkiss, Američan z Connecticutu, založil zbrojovku a vyráběl kanony; roku 1870 na žádost francouzské vlády přidal filiálku v jedné francouzské vesnici, ale o pět let později se jeho firma usídlila v St. Denis u Paříže, odkud pak vyjížděly také automobily Hotchkiss. To však už nezažil, zemřel v únoru 1885, a první vozy Hotchkiss se představily na Pařížském autosalonu 1903 (čtyřválce 20 HP).

Následoval velký konstrukční rozmach, Hotchkiss se ­zařadil mezi významné francouzské automo­bilky, už o rok později postavil závodní vůz typu E pro Gordon-Bennettův pohár 1904, poháněný obrovským čtyřválcem 17 804 cm³ (ø 180 x 175 mm) se čtyřventilovým roz­vodem a výkonem 59 kW (80 k)/950 min^‑1! Všechny sériové modely byly ovšem po­někud konzervativní, ale značně spolehlivé řadové čtyřválce nebo šestiválce, a to až do ukončení výroby v polovině pa­desátých let. Výjimkou byla realizace návrhů inženýra J. A. Grégoira po ­zániku jeho vlastní značky Tracta, ale to je až pozdější historie. Ve třicátých letech se šestiválce Hotchkiss hojně zúčastňovaly řady sportovních podniků, ale nejvíce je proslavila slavná Rallye Monte Carlo, kde dominovaly ještě po válce. Poprvé tam zvítězil Maurice Vaselle na čtyřválci typu AM 2 (2413 cm³, výkon 56 k) v ročníku 1932, o rok později ovšem triumf zopakoval na silnějším kupé AM 80 S, a pak už všechny vítězné typy Hotchkiss poháněla evoluce stejného šestiválce 3485 cm³ s výkonem zvýšeným přes 80 k.

Posádka Gas/Trévoux vládla ročníku 1934, ale Jean Trévoux prvenství zopakoval také v letech 1939 (naposledy před válkou) a 1949 (poprvé po ní), zatímco v roce 1950 se z prvního místa radoval Marcel Becquart, samozřejmě na třiapůllitrovém Hotchkissu! Bylo to šesté vítězství značky Hotchkiss v Rallye Monte Carlo; jen pro zajímavost dodejme, že Jean Trévoux vyhrál také v ročníku 1951, ale už za volantem čtyřiapůllitrového Delahaye. Postupné evoluce šestiválců Hotchkiss 3,5 l nesly označení AM 80 S, 686, 686 GS (Grand Sport), GS 2, GS 3 a po válce 20-50, resp. 20-50 GS. ­Výkon řadového šestiválce 3485 cm³ (ø 86 x 100 mm) se u posledních sériových typů 20‑50 (GS) vyšplhal na 101 kW (137 k)/ 4200 min^‑1 se dvěma nebo třemi karburátory.

Po válce se vedle velkého 3,5 l, nyní s nezávislým zavěšením předních kol, ale stále s mohutným žebřinovým rámem, vyráběl revoluční Hotchkiss-Grégoire, aerodynamicky tvarovaný automobil kapkovitého půdorysu (tři sedadla vpředu, dvě vzadu) s plochým čtyřválcem 2,2 l a pohonem předních kol. Byl však příliš drahý (1,5 až 1,9 milionu franků), takže se dobře neprodával, stejně jako luxusní francouzské automobily legendárních značek Hotchkiss, Delahaye, Delage a Talbot, sice komfortní a výkonné, ale už beznadějně zastaralé. V roce 1954 se automobilky Hotchkiss a Delahaye spojily, ale dlouho nepřežily. Výroba osobních vozů byla zastavena ve prospěch užitkových; Hotchkiss zahájil produkci Jeepu Willys v americké licenci pro venkov i armádu. Kromě původního čtyřválce SV 2.2/45 kW (61 k) montoval také vznětový Peugeot 1.8/40 kW (55 k); vozy typu JH 102 (vojenské označení M201) se dodávaly v krátké i dlouhé verzi. V letech 1955 – 1966 jich vzniklo 27 628. Ve francouzské armádě sloužily do roku 2000, než je definitivně vystřídaly Peugeoty P4 (konstrukce Mercedes-Benz G-Klasse). Vojenská vozidla Hotchkiss-Brandt včetně obrněných transportérů se vyráběla v St. Denis ještě dlouho po skončení produkce automobilů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie