Big Rig Meeting Convoy 2023 – Trochu jinak

Uděláme si to pěkné, řekli si zřejmě organizátoři. Snad proto nepřipravili další davové šílenství, ale příjemné prostředí pro setkání majitelů „amerického železa“.

Když z Brna vyrazíte silnicí 43 do Svitav a projedete kruhový objezd u Černé Hory, naskytne se vám za odbočkou na Lysice stoupání a s ním jedna z mála příležitostí na celé té šedesátikilometrové trase předjíždět. Na horizontu se dočasně zdvojený pár pruhů zase spojí do jediného a když pak sjíždíte z kopce, vidíte po pravé straně osadu Krhov a hned u silnice čerpací stanici. Kdo to tam zná, rád se při chvilce zastaví, neboť dobře ví, že součástí jejího areálu je restaurace EB Diners. Jde totiž o dokonalou reminiscenci amerického hostince konce padesátých let s typicky pestrými pastelovými barvami, vinylovým čalouněním židlí a klasickými pokrmy. Zážitek vás vystřelí o desítky let zpět a na jiný kontinent. Není tedy náhodou, že na parkovišti za restaurací proběhl předposlední červencovou sobotu v pořadí osmý ročník setkání Big Rig Meeting Convoy. Mnozí je opět pojali jako třídenní záležitost, kempovalo se nadivoko na pasece za parkovištěm nebo přímo ve svých vozidlech. Atmosféru přirozeného étosu svobody dotvářelo přiléhající „jižanské“ kukuřičné pole s již roky vyhlášeným bludištěm.

Foto: Jiří Duchoň

Pojetí Big Rig Meeting Convoy je poněkud jiné, než bývá v kraji podobných setkání zvykem. Zapáskované parkoviště nám díky vozu americké produkce ihned otevřeli a dostali jsme řádně vyskládané informační materiály i papírové pásky na zápěstí. Žádné předchozí registrace, žádné placení. Za hradbou třinácti amerických tahačů nás „zaparkovali“ mezi další Mustangy, ale též Camara a Corvetty. A potkali jsme se tam neplánovaně i s dalšími dvěma kolegy z klubu Mustang Bullitt CZ. Mezi přistavenými vozy byly skutečně zajímavé stroje, ale ještě více nás zaujala celková koncepce. Řada majitelů historických a klasických automobilů je často už otrávená z masových akcí, na něž se organizátoři snaží dostat co největší davy platících diváků, ale tady je vstupenkou vůz americké výroby (samozřejmě ne že by někdo příznivce techniky vysloveně „vyhazoval“). Také proto zde byl ale čas a prostor klidně mezi sebou pohovořit.

Hlavní částí programu byla nevšedně dlouhá vyjížďka. Její trasa je vždy tajná a konvoj vedou právě tradiční americké tahače. Nevyrazili jsme ve slibovaných 11 hodin, ale o více než hodinu později. Nebylo však kam spěchat, počasí bylo vlahé a bez hrozby deště a občerstvení v EB Diners i v několika stáncích okolo znamenité. Cesta nás vedla půvabnou krajinou přes Kunštát do Nedvědice s impozantní dominantou v podobě hradu Pernštejna a přes Lysice zpět do Krhova. Trucky na začátku konvoje ostatním „dělaly cestu“ a jejich houkání hodné říčních parníků vyhánělo z domů a chalup spousty místních, a pozastavilo i výpravy cyklistů. Nevšimli jsme si jediného „kyselého obličeje“, jen se všeobecně mávalo, houkalo, fotilo a točilo. Snad nikdo kolonu nepovažoval za nějakou prostou kratochvíli milionářů a všichni spolu s úsměvem sdíleli atmosféru a to kouzlo okamžiku.

Foto: Jiří Duchoň

Na závěr smeknutí klobouku směrem k pořadatelům. Trasa byla záměrně vedena tak, aby byla nejen krásná, ale abychom jízdou nenarušovali frekventovanější tahy. Na každé křižovatce s předností působil někdo, kdo usměrňoval dopravu, takže během tříhodinové vyjížďky nebyl náš dlouhý konvoj nikde přerušen! Byly znát bohaté zkušenosti týmu z předchozích ročníků a ohromné zapálení pro věc. Podařilo se jim stvořit něco skutečně výjimečného. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie