Le Mans Classic 2023 – Mana nebeská

V půli června vyvrcholilo celosvětové, skoro rok trvající šílenství spojené se stoletými oslavami vytrvalostního závodu v Le Mans. Prostě není druhého podniku s takovou aurou vítězství, porážek, permanentně zdokonalované techniky, heroických výkonů pilotů, šampaňského a slz. 

Druhým, plnohodnotným dílem oslav byl prodloužený první červencový víkend, kdy se na stejném hřišti odehrával již jedenáctý Le Mans Classic (LMC) pro zájemce o klasické závodní a sportovní automobily Olymp, podnik bezesporu zajímavější než ostré červnové závodní první dějství. Pořádající agentura Peter Auto nachystala tak bohatý a atraktivní program, že jej během tří a půl dne nebylo možné ani při nejlepší vůli stihnout. Tlak na ekologii nedovolil divákům parkování na okolních polích (z centra museli použít MHD), nevydávaly se ani tištěné materiály. Ropný gigant ARAMCO zásobil polovinu startujících syntetickým palivem. V Musée 24h Le Mans víkendem LMC končila naprosto jedinečná výstava Exposition du Centenaire asi 65 absolutně vítězných a více než dvaceti dalších, technicky přelomových vozů, které stály za posledních sto let na startu závodu. Mnohé z nich, zapůjčené z různých muzeí a soukromých sbírek, se už asi nikdy nepodaří dát znovu dohromady. Další byly roztroušeny po ­areálu, většinou v expozicích automobilek. S výročím byla tematicky spřízněna společná výstava FFVE (Francouzská federace historických vozidel) a agentury Peter Auto. Vzdala hold značkám automobilů účastnícím se prvního ročníku závodu v roce 1923. Tehdy se na start za silného deště 26. května v 16 hodin postavilo 33 automobilů sedmnácti značek. Závod měl prokázat spolehlivost a kvality, proto musely všechny startující vozy přísně odpovídat těm, které výrobci běžně nabízeli v katalogu. Kdo dnes zná značky Bignan, Montier nebo S.A.R.A.? Také s vozy Brasier, Corre La Licorne, Georges Irat, Rolland Pilain nebo Vignot Deguingand se jinak potkáváme zcela výjimečně. Expozice ukazovala reprezentanta každé z původních značek buď stejného typu a stejné doby, nebo alespoň velmi příbuzného. Přežily jenom Bentley a Bugatti. S podobným počinem přišla i třetí „Výstava výrobců“, která na osmi příkladech dokládá, že určité historické značky se dnes mají čile k světu – například Ferrari, Maserati, Bentley, Lancia, Delage, BMW, Alfa Romeo nebo Porsche.

Foto: Jiří Fiala

Co jsou statické výstavy ve srovnání se smečkou vozů ženoucích se po trati? Organizátoři z Peter Auto připravili přímo snovou nadílku. Vozidla rozdělená do šesti skupin (roštů nebo chcete-li gridů) podle stáří tvoří páteř cirkusu. K nim je potřeba připočítat čtveřici skupin Podpůrných závodů. V akci jsme viděli přes 800 závodních vozů a téměř tisícovku jejich pilotů. Každý grid absolvoval měřenou denní klasifikaci, nepovinný noční trénink, dva závody za světla a jeden noční (po 45 minutách). Podpůrné rošty pak jeden nebo dva závody. V každém gridu se sejde 75 startujících a 6 případných náhradníků, ale výsledkové listiny uváděly až devět desítek startujících. Posledním, jedenáctým roštem je stále populárnější Little Big Mans. Závodníčci a závodnice ve věku 7 až 12 let sedlali 93 miniaturních replik závodních vozů poháněných spalovacím nebo elektrickým motorkem. Budoucí šampioni nezávodili, jen se dvakrát svezli po části okruhu. I tak museli houf mládeže krotit a držet pohromadě policisté a pořadatelé na motocyklech.

Grid 1 (1923–1939) s 84 vozy na startu (z toho neklasifikováno 7) opanovaly, tak jako loni, britské Talboty AV105, na třetím místě je pronásledovalo BMW 328 Roadster. Tehdejší vozy musely na nerovné trati něco vydržet, proto Alfy Romeo 8C, Aston Martin Speed, Bentley, Delage D6, Lagonda LG45 nebo Bugatti Type 35 nejsou žádní střízlíci. Zahajovalo se startem typu Le Mans.

Foto: Jiří Fiala

Grid 2 (1949–1956) měl 85 vozů na startu (neklasifikovány 4). Brzy se ukázalo, které byly předválečné konstrukce a které se ­zrodily až po válce s technologickou pře­vahou. Pro nás to byl rošt obzvláště zajímavý. Startovalo zde pět českých týmů – Škoda Sport (1949), dva Aero Minor Sport 750 (1949) a dva Talboty-Lago T26 GS (1950 a 1952). Mladší z Talbotů dovezla posádka Ivo a David Smutní/Petr Brecka na 56. místě klasifikace. Nebyly rovnocenné s vozy s kotoučovými brzdami a vylepšenou aerodynamikou. Ve skupině se nejen naše vozy potkaly s konkurenty s mnohonásobným výkonem. Jaguarům C-Type, Aston Martinům, Maserati nebo Mercedesům se nemohly Aera Minor, ale ani Saab, Renaulty 4CV, D.B., Panhardy nebo DKW Monza ani přiblížit.

Foto: Jiří Fiala

Grid 3 (1957–1961) svedl dohromady 80 bojovníků, z nichž pouze 55 bylo klasifikováno. Také zde kraloval Jaguar, tentokrát D-Type, ale hned další dva stupínky opanovala Ferrari 250 GT SWP. Pestré pole dalo vyniknout různým typům Porsche, Maserati, Aston Martin, Lotus nebo Alfa Romeo, ale i takovým vzácným strojům jako Lister Jaguar, Abarth Simca, D.B., Deep Sanderson, TVR nebo Tojeiro.

Foto: Jiří Fiala

Grid 4 (1962–1965) charakterizoval nástup výkonných amerických vozů do 24h LM. Z 84 automobilů se neumístily jen tři. Kralovaly Fordy GT40, Shelby Cobra a Corvette, zatímco za Evropu bojovaly Ferrari, Biz­zarrini, Alfy Romeo, Porsche, Jaguary, MG, Lotusy nebo Austin Healey.

Foto: Jiří Fiala

Grid 5 (1966–1971) opanovalo 83 výkonných vozů, z toho 6 neklasifikovali. Štikami byly Loly T70 a Porsche 917, neztratily se Ferrari, De Tomasa, Ligier, Alpine, GT40, Chevrony, jiná Porsche ani BMW.

Foto: Jiří Fiala

Grid 6 (1972–1981) se stal bitvou velkých značek BMW, Ford, Porsche či Ferrari s malými jako Lola, Mirage, De Cadenet, Cheetah, TOJ nebo Moynet. Nejrychlejší byly dvě Loly T286 a Chevron B26. Z 83 reprezentantů 78 klasifikovali.

Foto: Jiří Fiala

Když pořádající Peter Auto prodloužil závodní víkend o čtvrteční odpoledne a pátek, doplnil jej o Podpůrné závody. Nabídly velmi atraktivní program z obou časových konců závodního pole. Benjafield’s Bentley Race Le Mans (Dudley Benjafield byl jedním ze zakladatelů British Racing Drivers Clubu) soustředil 71 vozů britské značky Bentley z let 1923–1930. Tento rošt z Londýna doprovázel ambasador Derek Bell. Velkým překvapením byl start úplně prvního Bentleye #8, který startoval v ročníku 1923 a roku 1924 dokonce vyhrál! Vidět téměř stoleté vozy na úzkých pneumatikách v plné jízdě je velkým zážitkem. Absolvovaly, stejně jako Porsche, kvalifikaci a jeden závod. Porsche Classic Race Le Mans byl relativně nejobyčejnějším pokrmem michelinského menu. Na start přijelo 80 Porsche 910, 911, 914/16, 934 a 935, z nichž 70 klasifikovali. Zvítězil typ 935 (1977) před 911 RSR Turbo 2,1 l (1974).

Následující dva gridy jsou vlastně pokračováním předchozích hlavních roštů. Velmi obdivované závody Skupiny C (1982–1993) soustředily nejrychlejší monstra, atakující do doby, než rovinu Hunaudieres zpomalil pár šikan, nejvyšší rychlost 400 km/h. Z idolů chyběla snad jenom Lancia LC2. Ze 45 účastníků nebyli klasifikováni jen dva. Céčka, stejně jako následující rošt, odjela dvě kvalifikace, sprint (30 minut) a závod (40 minut). Vyhrálo Porsche 962 C (1990), třetí byl stejný model, jen ročník 1989. Mezi ně se vklínil Jaguar XJR-9 (1988), na čtvrtém a pátém místě dojely další kočky: XJR-12 (1991) a XJR 9 (1988).

Foto: Jiří Fiala

Poslední rošt, Endurance Racing Legends, zahrnoval 77 sportovních GT a prototypů z let 1990–2010, tedy speciály, jež následovaly po Skupině C. Pouze tři z nich neklasifikovali. Sledovat legendy tříd GT1 a GT (Porsche 911 GT1, Maserati MC12 GT1, Ford GT, Saleen, Aston Martin DBR9, Corvette C6 ZR1 či TVR Tucan T400R) nebo prototypy jako Ferrari 333, Bentley EXP Speed 8, Audi R8 i Lola-MX EX257 bylo dalším silným zážitkem. S Ferrari 550 Maranello Prodrive (2004) startoval Tomáš Enge, který byl v celkové klasifikaci 20., ve třídě GT1 B pak 3. v závodě a 4. ve sprintu. Vítězné Pescarolo C60 honila Toyota GT-One a snažil se jim sekundovat Courage C60. Nejvyšší rychlosti 342,5 km/h dosáhlo Dome S101 (2003) při sprintu a v závodě 308,6 km/h Pescarolo C60 (2006).

Diváci mohli navštívit rozsáhlé expozice automobilek Renault, Alfa Romeo, Bentley, BMW, De Tomaso, Škoda, Porsche, Maserati, McLaren a dalších a pokochat se jejich legendárními vozy. Prezentovali zde obnovenou značku AC, světově debutoval Aston Martin Valour, jehož 110 limitovaných kusů oslavuje 110 let značky. Patříte-li mezi VIP, mohli s vámi instruktoři BMW M, Bentley, McLarenu, Alfy Romeo, De Tomasa a dalších značek o přestávce mezi jízdami ostře objet okruh; pokud jste měli štěstí, podařilo se vám koupit jedno kolo ve vašem klasickém voze. Přes dvě stě stánků nabízelo vše spojené s autosportem včetně oblečení a obrazů (od nás malíři Jurij Ševčuk a Tomáš Havlásek). Ti solventní mohli utrácet při tradiční aukci Artcurialu (123 automobilů, v tom sbírky 16 vozů Fer­rari, 27 Alfa Romeo a 5 speciálů, které ­okusily start v 24h LM). Francouzský sběratel za Bugatti Veyron 16.4 (2007) utratil 1,358 milionu eur. Kdo byl již unaven, mohl jít do letního kina na filmy, v nichž hrají významnou roli automobily, dobře se najíst a napít, zatancovat si nebo bloumat mezi vyhraženými parkovišti přes 200 specializovaných klubů, jež přijely s 8500 klasickými vozidly. Mezi nimi bylo i 25 klasických Porsche a další desítky přidružených účastníků Porsche Classic Clubu Czech Republic.

Bez přehánění šlo o největší podnik, festival a přehlídku klasických vozů na planetě s nenapodobitelnou atmosférou. S tím by souhlasil každý z 235 000 diváků. Nezbývá než À bientôt en 2025!

Převzato z časopisu

Fotogalerie