Super laminát – Bylo jich šest

Foto: archiv Iva FajmanaV roce 1958 se zrodil projekt malého třímístného vozidla s laminátovou karoserií a dvouválcem Jawa 350 v zádi, určeného zejména pro tělesně postižené. Do roku 1960 vzniklo jen šest exemplářů tohoto vozíku pojmenovaného Super laminát.

Konstruktérem vozíku Super laminát byl Mojmír Stránský (1924–2011), který spolu se svým o deset let starším bratrem Františkem přivedl na svět tříkolky Oskar a Velorex. Zatímco František přišel o život koncem ledna 1954 při havárii tříkolky na zledovatělé silnici, Mojmír se snažil dále rozvíjet myšlenku lidového vozidla. Oficiálně určeného tělesně postiženým, zároveň však vhodného i pro širší vrstvy nepříliš majetných adeptů motorismu. Od roku 1956 se Mojmír Stránský zaměřil na možnosti stavby lehkých laminátových karoserií, zkušenosti sbíral u firmy Kovona Karviná, jež tehdy laminát s obchodním označením Polytex vyráběla.

Jako soukromník ovšem v té době podnikat nesměl, a tak se z jeho dílny sídlící ve čtvrti Parník v České Třebové stalo detašované vývojové středisko družstevního podniku Služba Pardubice. Současně svoji činnost prezentoval jako „vývoj doplňkové dopravní techniky“ pod hlavičkou Československé vědeckotechnické společnosti.

Foto: archiv Iva Fajmana

Prototyp navržený v roce 1958 měl čtyři dvanáctipalcová kola s pneumatikami rozměru 4,25-12, půdorysem podvozku se však blížil tříkolce. Přední náprava měla rozchod 1160 mm, zatímco poháněná zadní kola byla od sebe vzdálena jen 550 mm, takže se obešla bez diferenciálu.

Přední kola byla zavěšena na vlečených kývačkách s vodicími rameny, vzadu byla tlačená kyvná vidlice zavěšená ve dvou silentblocích a opatřená dvěma pružicími jednotkami s olejovými tlumiči motocyklového typu. Stejnými pružicími a tlumicími jednotkami byly osazeny i závěsy předních kol.

Vozík dostal hřebenové řízení s volantem o průměru 375 mm, opatřeným podobně jako u Citroënu DS jedinou trubkovou příčkou, bubnové brzdy na všech čtyřech kolech měly mechanické ovládání. Ruční brzda působila na zadní kola.

Pohon obstarával šikmo za zadní nápravou umístěný, vzduchem chlazený motocyklový motor Jawa 350 spojený se čtyřstupňovou převodovkou. Točivý moment k zadní nápravě přenášel dvojitý zapouzdřený řetěz.

Dvoudobý dvouválec o objemu 344 cm3 a výkonu 16 k (12 kW) měl olejovou náplň zvětšenou na 2 l a jeho chlazení podporovala dvojice ventilátorů na společném ­hřídeli, umístěných po stranách válců. Chladicí vzduch proudil do motorového prostoru vstupními otvory v zadních blatnících a poháněn ventilátory odcházel mřížkami v zadní stěně karoserie.

Foto: archiv Iva Fajmana

Motor byl vybaven dvojitým zapalováním a přepínačem pro zpětný běh, při použití mechanického spouštěče pracovala elektrická soustava vozíku s napětím 6 V. V případě montáže elektrického spouštěče měla mít elektroinstalace napětí 12 V.

Prostorový trubkový rám vozíku nesl třímístnou dvoudveřovou karoserii z laminátu, jejíž vlastní hmotnost – bez oken a výbavy – nepřevyšovala 36 kg. Kabina měla panoramatické čelní a klenuté zadní okno, skla oken ve dveřích byla stahovací. Také skromná palubní deska osazená malým rychloměrem byla z laminátu, interiér byl čalouněn kombinací plátna a koženky.

Vozík měl vpředu dvě samostatná sedadla pro řidiče a spolujezdce, podélně posuvná a sklopná. Vzadu se nacházelo třetí sedadlo a po jeho stranách místo pro příruční zavazadla. Pod víkem v přídi umístěná palivová nádrž, původně plechová, ale poté zhotovená z laminátu, měla objem 27 l. Její průsvitné stěny umožňovaly kontrolovat zbývající množství paliva.

Super laminát s rozvorem náprav 1950 mm byl dlouhý 3260 mm, široký 1300 mm a vysoký 1260 mm. Světlá výška podvozku měla hodnotu 200 mm. Celý podvozek byl odspodu chráněn plochým krytem z duralového plechu.

Foto: archiv Iva Fajmana

Prázdný vozík vykazoval hmotnost 350 kg, z níž připadalo 42 % na přední a 58 % na zadní nápravu. Při plném využití užitečné hmotnosti 280 kg se tento poměr změnil na 48 k 52 %.

V dobových materiálech není uváděna největší rychlost, jen průměrná spotřeba 5 l dvoudobé směsi benzínu s olejem na 100  km.

Super laminát se veřejnosti představil v září 1960 na strojírenském veletrhu v Brně, ale jen neoficiálně, na volné ploše v blízkosti pavilonu Z. Jeho poslání vozidla pro tělesně postižené zdůrazňovalo mimo jiné to, že jej na výstavišti doprovázela usměvavá figurantka vybavená dřevěnými berličkami.

Podle vzpomínek pamětníků postavili v České Třebové celkem šest vozíků Super laminát, z nichž pět mělo pevnou střechu a jeden byl otevřený třímístný kabriolet. V prosinci 1960 věnoval časopis Svět motorů jednu a půl strany uzavřené verzi pod titulem „Další prototyp vozíku pro invalidy“ s tím, že by se Super laminát mohl stát výrobní náplní pro některé velké výrobní družstvo.

Foto: archiv Iva Fajmana

K tomu ovšem nedošlo a zůstalo jen u půltuctu vozíků ručně zhotovených v dílně Mojmíra Stránského. Ten musel projekt ukončit z finančních důvodů, ale i kvůli hrozícímu obvinění z nedovoleného podnikání.

Převzato z časopisu

Fotogalerie