Tatra 80: pro pana prezidenta (retrotest, 1991)

V AR 9/’90 jsme přinesli stručnou zprávu o restaurovaném automobilu Tatra 80, který byl v roce 1935 vyroben pro T. G. Masaryka. Dnes plníme slib a k tomuto vzácnému reprezentačnímu vozu se vracíme podrobnějším popisem.

Tatra 80 nezapře svůj původ. Její podvozek vychází z osvědčených tatrováckých principů nosné stavebnicové páteře. Jejími články jsou kliková skříň motoru, nesoucí lichoběžníkovou přední nápravu s příčným svazkem listových pružnic, převodovka, páteřová nosná roura velkého průměru, jíž prochází bezkloubový spojovací hřídel, a skříň rozvodovky nesoucí výkyvné polonápravy i jejich vetknutá čtvrteliptická pera. S nosnou rourou jsou pevně spojeny příčné nosníky, k nimž je přišroubována karosérie. Vzhledem ke své hmotnosti a dosahované rychlosti byl vůz vybaven na svou dobu neobvyklými dvouokruhovými brzdami.

Foto: Milan JozífPo 55 letech se Tatra 80 vrátila na nádvoří Pražského hradu, aby byla při zvláštních příležitostech opět k dispozici prezidentu republiky

Motor Tatry 80 je čtyřdobý, kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec objemu 5990 cm³, s vrtáním 75 mm a zdvihem 113 mm. Uspořádání V12/65° bylo zvoleno proto, že poměrně krátká kliková skříň je dostatečně robustní, a ovšem i pro velmi klidný běh bez vibrací, k němuž přispěl desetistupňový rozdíl v předstihu zážehu v jednotlivých řadách válců, eliminující podmínky pro vznik torzních kmitů. Oba bloky válců jsou přišroubovány ke klikové skříni, a ještě navzájem spojeny šrouby.

Foto: Milan JozífPokud Tatra 80 není na Hradčanech, můžete si ji prohlédnout v dopravní hale Národního technického muzea v Praze, majestátní, i když poněkud tísněnou dvěma lokomotivami

Veškeré pohony ústrojí a příslušenství motoru jsou vyvedeny od zadního konce klikového hřídele, před setrvačníkem. Vačkový hřídel se odtud pohání trojnásobným řetězem, zatímco oba rozdělovače zapalování i olejové čerpadlo pohánějí šroubová kola. Každá řada válců má svůj vlastní zapalovací okruh, takže v případě poruchy jednoho z nich lze pokračovat v jízdě jen na šest válců. Veškeré poháněné příslušenství – čerpadla oleje i chladicí kapaliny, ventilátor chlazení, rozdělovače a další – bylo konstruováno jako samostatné montážní skupiny vkládané do zvláštních pouzder.

Foto: Milan JozífInteriér nabízí luxusní čalounění; pro nedávnou restauraci automobilu byla potahová látka speciálně utkána v dílnách Divadelní techniky podle původního vzoru. Ke komfortu cestujících přispívají kromě pohodlných sedadel také loketní opěry, madla na rámu dveří, odkládací kapsa na dveřích i stahovací roletky na oknech dveří a na přepážce za řidičem

Bloky válců jsou odlitky ze speciální šedé litiny vysoké tvrdosti, vodicí plochy pístů byly čistě broušeny a honovány. Ventilový rozvod je variantou SV, využívající možnosti vidlicového uspořádání válců. Ventily s dvěma pružinami jsou uloženy v blocích válců vodorovně ve společné rovině. Oba bloky válců jsou zcela shodné a mezi sebou zaměnitelné. Jejich zvláštností je konkávní válcová dosedací plocha hlavy, která vytváří lepší podmínky pro zvolený způsob uspořádání tzv. spodových ventilů. Hlavy válců ze siluminu mají naopak vypouklou dosedací plochu a utahují se na těsnění z azbestoměděného pletiva. Spalovací prostor je proto zčásti v hlavách válců a zčásti – okolo ventilů – je vyhlouben ve vývrtech válců. Zapalovací svíčky jsou v bronzových vložkách přímo zalitých do hlav válců.

Foto: Milan JozífPracoviště prezidentova řidiče. Je zde vše nezbytné: rychloměr do 160 km/h s celkovým i denním počítadlem ujeté vzdálenosti, týdenní hodiny, teploměr chladicí kapaliny, teploměr a tlakoměr oleje, palivoměr, vypínač osvětlení přístrojů a táhlo sytiče. V čalounění dveří je uzavíratelná kapsa, nad menší hlubokou přihrádkou před spolujezdcem je praktické madlo. Čelní sklo je podle tehdejší praxe výklopné

Bohatě vyztužená kliková skříň ze siluminu nese celou přední nápravu a je proto nedělená; klikový hřídel se vkládá tunelovým otvorem. S mimořádnou pečlivostí vyvážený klikový hřídel má šest ojničních a osm hlavních ložisek. Je vyroben z tehdy nejlepší chromniklové oceli o vysoké pevnosti, tvrdosti a houževnatosti. Je výrazně předimenzovaný, aby se co nejméně deformoval. Ramena tvoří částečná protizávaží rotujících hmot ojničních čepů a ojnic, a tím je dosaženo částečného odlehčení hlavních ložisek.

Foto: Milan JozífPřední sedadla odděluje od prostoru pro cestující přepážka s dvěma aretovanými posuvnými skly, pod nimiž je uprostřed uzamykatelná schránka na cennosti ze vzácného dřeva se zamontovanými hodinami. Po obou stranách schránky jsou madla pro cestující na pomocných sklopných sedátkách

Ojnice mají bronzové pánve vylité kompozicí. Na hlavní ojnici (je v pravé řadě válců) je přičepována ojnice vedlejší, uložená, stejně jako pístní čep, v bronzových pouzdrech. Písty Nelson–Bohnalite mají čtyři těsnicí kroužky. Kalený vačkový hřídel z jednoho kusu je uložen ve zvláštním kozlíku na kompozitových trubkových ložiskách. Vačky dosedají na kalené plochy vahadel přenášejících pohyb dál na ventily. Mezi palcem vahadel a ventily jsou kvůli vymezení vůle ventilů vloženy kalené čepičky, podkládané vymezovacími plechovými kotoučky. Vůle sacích ventilů je 0,15 mm, výfukových 0,2 mm. Vpředu na vačkovém hřídeli je nasazeno řetězové kolo, které pohání dvojitým řetězem ventilátor. Řetěz napíná kladka s perem, zatímco zadní rozvodový řetěz má zvláštní napínací zařízení s kluznými plechy.

Foto: Milan JozífPomocné sedátko v rozložené poloze. I při poměrně značné délce prostoru pro cestující zřejmě nebylo určeno k cestování na dlouhé vzdálenosti, pro kratší jízdy však toto uspořádání poskytuje dostatečné pohodlí. V detailu kraje loketní opěry jsou páčkový přepínač vnitřního osvětlení a tlačítko pro znamení k řidiči

Zapalování je bateriové, zcela samostatné pro každý blok válců. Každý rozdělovač má samočinnou regulaci bodu zážehu, jehož základní polohu lze ručním korektorem upravit podle druhu používaného benzínu. Zajímavě řešené je čerpadlo chladicí kapaliny, umístěné přímo v odlitku spodní komory chladiče, v ose klikového hřídele motoru, od jehož předního konce je poháněno mírně pružícím drážkovým hřídelem. Oběh chladicí kapaliny byl řešen se zvláštním zřetelem k potřebě největšího chlazení výfukových ventilů, zatímco ostatní části válců si udržují nejpříznivější provozní teplotu.

Foto: Milan JozífZáď karosérie se sklápěcí střechou, chromovaným nárazníkem a nosičem zavazadel působí i po 55 letech velmi vkusně, ba impozantně

Motor má dva zcela oddělené mazací okruhy. Olejové čerpadlo je souosé s levým rozdělovačem a je také od něj poháněno ozubenou spojkou. Ve společném tělese jsou dvě samostatná čerpadla s ozubenými koly. Větší čerpadlo dodává olej pouze ložiskům klikového hřídele a k ojničním ložiskům, menší vačkovému hřídeli, řetězům a šroubovým soukolím. Od většího čerpadla proudí olej k trojcestnému kohoutu, kterým je možné nasměrovat olej buď přímo k ložiskům, nebo k olejovému chladiči, umístěnému v krytu chladiče kapaliny.

Foto: Milan JozífPohled na motor z pravé strany. Mezi sacími potrubími obou řad válců je vzadu dynamo poháněné hřídelem, na jehož předním konci je větrák chladiče

Chladič kapaliny je opatřen vpředu žaluziemi, které se samočinně otevírají, jakmile dosáhne teplota kapaliny 70 °C. Olej stékající do spodní části motorové skříně protéká velkoplošným sítem, část oleje k mazání vačkového hřídele prochází olejovým filtrem. Čerpadlo paliva pohání šikmá plocha v pohonu olejového čerpadla. Benzín prochází filtrem ke dvěma spádovým karburátorům Zenith-Invers. Tyto karburátory mají kromě hlavní kompenzační a spouštěcí trysky ještě tzv. úspornou trysku a dvě akcelerační pumpičky.

Foto: Milan JozífSvětlomety pro Tatru 80 vyrobila známá německá firma Carl Zeiss Jena. Jsou vybaveny zařízením na klopení světla s barevným filtrem pro jízdu v mlze

Vyhřívání vozu je založeno na podobném principu jako u Trabantu: jeden z výfukových tlumičů je uspořádán tak, že ventilátor chladiče vhání čerstvý vzduch do trychtýře, a pak ohebnou hadicí do důkladně utěsněného prostoru v tlumiči výfuku, kde se ohřívá a je veden do prostoru pro cestující. Výdechy ohřátého vzduchu lze seřizovat otočnými šoupátky.

Foto: Milan JozífTrychtýř za větrákem chladiče nabízí náporový vzduch vyhřívací soustavy a ohebnou hadicí jej vede do tlumiče výfuku. Tam se vzduch ve zvláštní utěsněné komoře zahřeje výfukovými plyny a vede dále do prostoru pro cestující

Dvoukotoučová suchá spojka s tlumicími pery je na lehkém setrvačníku. Převodovka je čtyřstupňová se zpátečkou. Ozubená kola mají šikmé zuby a nejsou nasazena na drážkovém hřídeli, nýbrž samostatně vždy ve dvou válečkových ložiskách uložených ve skříni převodovky. Kola nejsou posuvná, jednotlivé převodové stupně se řadí posouváním ozubených spojek.

Foto: Milan JozífKaždou řadu válců zásobuje směsí jeden spádový karburátor Zenith–Invers; ovládání obou karburátorů je spřaženo soustavou stavitelných tyček s kulovými klouby

Převodová skříň je odlita z tlustostěnné šedé litiny. Převodovka je chlazena proudem vzduchu od ventilátoru umístěného na spojce. Zpřevodování bylo voleno tak, že třetí rychlostní stupeň je přímý záběr a čtvrtý je rychloběh. Mezi převodovkou a spojovacím hřídelem je buben ruční brzdy, v němž je tlumič záběru s řadou planetárních per.

Foto: Milan Jozíf

Disková kola s ráfky Bibendum mají rozměr 17×50 a některé exempláře typu 80 mají drátová kola. Brzdový systém byl navržen velice moderně. Hydraulické brzdy Lockheed jsou dvouokruhové a kupodivu už před více než půlstoletím byly v diagonálním uspořádání. Brzdy jsou bubnové dvoupístové, každý z pístů působí na jednu brzdovou čelist. Ruční brzda působí na věnec tlumiče záběru na převodovce tak, že jej svírá dvěma vnějšími čelistmi s třecím obložením.

AR 1/´91

Převzato z časopisu

Fotogalerie