Mercedes-Benz - Bus Sprinter 4x4

V polovině roku 2008 uvedla automobilka Mercedes-Benz i na český trh jako aktuální novinku pro řadu Sprinter, pohon 4x4.

Nová generace všestranného lehkého užitkového modelu Mercedes-Benz Sprinter navázala na úspěchy svého předchůdce. Nicméně výrobce dospěl k závěru, že dosavadní dobrá prodejní čísla je nutné „podpořit“ další variantou podvozku. A tak nyní pro všechny verze skříňových karoserií, Mixto, mikrobus a podvozků pro nástavby včetně podvozku s dvoubudkou (platí pro rozvory 3650 a 4325 mm) ve hmotnostních kategoriích 3,5 resp. 5 tun celkové hmotnosti je v nabídce i verze pohonu 4x4. Co se týká nabídky motorů, je zde k dispozici vznětový přeplňovaný čtyřválec o výkonu 80 resp. 110 kW a šestiválec o výkonu 135 kW. Sprinter 4x4 má standardně poháněnou zadní nápravu a pomocí rozdělovací převodovky – jednoduchým stiskem spínače na palubní desce - je elektronicky uzamknut závěr mezinápravového diferenciálu a poháněna je i přední náprava (poměr hnacích momentů je 35 : 65). Vynikající jízdní vlastnosti jsou dále podpořeny sériově dodávaným systémem ESP rozšířeným o systém 4ETS.

Za příplatek lze získat i redukční převodovku. Tolik stručné informace k technické novince u modelu Sprinter.Netrvalo dlouho a importér nám nabídnul k redakčnímu testu mikrobus Mercedes-Benz Sprinter, právě s novým pohonem 4x4. A když uvádím „mikrobus“, mám tím na mysli vozidlo s obsaditelností 1+8, postavené na základě skříňové karoserie Sprinter s celkovou hmotností do 3500 kg, takže řidič vystačí z řidičským oprávněním skupiny „B“. Nicméně, jak je uvedeno výše, tento pohon lze aplikovat i na Sprinter s celkovou hmotností 5000 kg, který je již díky svým vnitřním rozměrům schopen přepravovat až 16 osob. Ale importér celkem logicky uznal, že tím pádem by redakční test zajímal – s ohledem na řidičské oprávnění – snad jenom náš časopis (jak si laskavý čtenář jistě všimnul, při testech busů spolupracujeme s profesionální řidičkou Ivetou Smrkovskou, která nejen že má patřičné řidičské oprávnění, ale prakticky denně ji můžete potkat za volantem autobusu mladoboleslavské dopravní společnosti). Proto také k testu připravený mikrobus byl menší než je v redakčním testu autobusu na našich stránkách běžné.

Základ tvoří skříňová a dobře již známá karoserie M.B. Sprinter 315 CDI s rozvorem 3665 mm. S označení také lze vyčíst, že pod přední kapotou je uložen vznětový přeplňovaný motor OM 646 DE 22 LA Euro 4 s vysokotlakým vstřikováním paliva Common-Rail a s mezichladičem plnicího vzduchu. Standardně montovanou šestistupňovou přímo řazenou převodovku však v testovaném mikrobusu nahradila šestistupňová samočinná převodovka Servoshift umožňující i manuální řazení rychlostních stupňů. Motor má výkon 110 kW/330 Nm a trvale jsou poháněna zadní kola.

Pracoviště řidiče až na zmíněnou samočinnou převodovku je zcela shodné se standardním modelem Sprinter. Sedadlo řidiče i volant jsou všestranně nastavitelné, zpětná zrcátka jsou ovládána elektromotorky. Čtyřramenný volant s příjemně silným věncem má optimální velikost, takže nezakrývá dobře odstíněné palubní přístroje. Palubní deska z tvrdého plastu je sice lehce strohá, ale odpovídá plně pracovnímu nasazení vozidla, a konec konců, všechny spínače jsou v dobrém dosahu řidiče a jsou umístěny přehledně. Výhled z místa řidiče – jak se v testu ukázalo – je vždy individuální a je odvislý od nastavení sedadla a velikosti postavy řidiče. A tak já jsem si výhled pochvaloval, snad až na o něco zmenšené zorné pole šikmo vlevo, kdy přece jenom mírně překáží mohutnější levý „A“ sloupek s rozměrným zpětným zrcátkem. U kolegyně, která samozřejmě měla zcela jinak nastavené sedadlo, se ukázal problematický sloupek pravý. Standardní výbava byla doplněna o vyhřívání sedadla řidiče a spolujezdce – obzvlášť příjemné časně ráno, kdy usednete za volant promrzlého vozu – a nechybělo ani satelitní ovládání audiosostavy a palubního počítače umístěné na volantu. Na palubní desce pak také bylo možné – na rozdíl od standardního Sprintera – najít tlačítko elektronické uzávěrky mezinápravového diferenciálu, spínač pro přídavné topení a samostatné ovládání regulace tepla resp. větrání pro prostor cestujících.

Prostor pro cestující měl zcela základní výbavu interiéru, tedy alespoň pokud se týká čalounění a namontovaných sedadel (sestava 2+2+3). Tato konfigurace sedadel v relativně krátkém – pro jízdu mimo silnice ale naopak dlouhém tak akorát – vozidle však nabízí jen omezený prostor pro zavazadla. Za příplatek získal prostor pro cestující klimatizaci a přídavné topení. Takže vozidlo nebylo koncipováno jako hotelový či zájezdový mikrobus, umožňující přepravu klientů např. v zimě na zasněžených silnicích až k ledovci na parkoviště k vleku apod., ale spíše jako pracovní bus umožňující přepravu montérů, dělníků či obsluhy velkorypadla až na pracoviště a to za každého počasí a mimo zpevněné asfaltové komunikace. Tomu také odpovídala i viditelně výše posazená karoserie.

Jízdní vlastnosti Sprinteru 4x4 lze hodnotit ve dvou fázích. Na silnici motor nabízí dostatečný výkon, stejně tak naprosto spolehlivě pracují kotoučové brzdy, samočinná převodovka ovšem na silnicích nenadchla, u přímo řazené převodovky bych asi řadil vyšší rychlostní stupeň už v nižších otáčkách. Na rozdíl od běžného Sprintera jsem si také dlouho zvykal na citelnější naklánění výše umístěné karoserie. Ale to je věc zvyku. Manévrování díky dobrému rejdu předních kol bylo dobré.

Mimo zpevněné vozovky jsme v rámci testu jezdili pouze po polních a lesních cestách. V lese ovšem byla průchodnost limitována větvemi stromů, a vycházeli jsme ze skutečnosti, že neřídíme off-road, ale spíše silniční SUV. Po připojení pohonu předních kol sice občas na blátivém úseku či v prudším klouzavém stoupání signalizoval systém ESP, že musel zasáhnout, ale mikrobus Sprinter 4x4 v podstatě vždy dojel k cíli. A nikoliv na okraj poznámka o spotřebě. Na běžných silnicích druhé a třetí třídy s pohonem 4x2 byla spotřeba těsně pod 11 l/100 km, na dálnici a ve městě stoupla na 12,5 l/100 km, a ještě o něco více pak avizoval palubní počítač v lehkém terénu s pohonem 4x4.

Mercedes-Benz Sprinter 4x4 je tedy zajímavým mikrobusem (ovšem s možností tento systém pohonu aplikovat i na větší a kapacitnější verzi karoserie), který umožňuje bezpečnou jízdu i za zhoršených adhezních podmínek, i v hlubším sněhu či mimo zpevněné vozovky. Je tedy vhodný nejen pro specializované cestovní kanceláře či horské hotely, ale má šanci najít uplatnění i ve firmách, které potřebují dopravit na pracoviště v terénu větší skupinu pracovníků.

Zdroj: Doprava a silnice 12/08
Autor: Jiří Krenar

Fotogalerie