Design užitkových automobilů – Česká stopa

Největší světový výrobce nákladních a ostatních užitkových automobilů všech kategorií, Daimler A.G., jen občas dává nahlédnout do zákulisí svého vývoje. Již od poloviny minulého století se soustavně věnuje i estetickému ztvárnění svých výrobků, tedy průmyslovému designu. 

Dnes koncern působí globálně a provozuje pro všechny své značky, Mercedes-Benz, Fuso Canter, Freightliner, Setra a další, čtyři stylistická centra na třech kontinentech, v ­Německu, USA, Indii a Japonsku. Vedoucí designu Gordon Wagener má k dispozici ty nejlepší odborníky a umělce. O značku Mercedes-Benz (Truck) se stará známý Bertrand Jansen, který začínal u společnosti DAF. Design u značky Fuso řídí Benoit Tallec. Mitsubishi Fuso Truck&Bus Corporation (MFTBC) v japonském Kawasaki je dceřinou společností Daimler A.G.

Foto: Archiv Ing. Branka Remka

Oddělení designu MFTBC má dlouholeté zkušenosti s prací na modelech karoserií a budek automobilů a vedle nejmodernějších metod s využitím počítačů, 3D modelů a NC strojů klade stále důraz na ruční výrobu hliněných modelů a maket v měřítku v poměru až 1:1. Zdejší skupina umělců je známá svou pečlivostí a dokonalostí práce. Při návrhu novinek a jejich přenesení z nákresů na papír (2D) až na kola do prostoru (3D) je kladen důraz na tři základní principy: jasná identita, tedy jednotné prvky, základní linie a styl všech vozidel značky Fuso. Stejné prvky i linie jsou u autobusů, například Aero Queen/Ace, minibusu Rosa či nákladního automobilu Canter.

Důležitou roli zde hrají barvy, materiály a kvalita zpracování. Z hlediska aktuálnosti designu se rozlišují tři stupně, návrh nového utajovaného výrobku, sériová výroba a výhled až do roku 2040. U těch současných produktů může být příkladem nákladní automobil Fuso Canter, vyráběný v Portugalsku. Po deseti letech produkce dostal v roce 2019 budku zcela nového stylu. Tím jednotícím prvkem čela budky je černý pás propojující oba LED hlavní světlomety a přecházející do boků, takzvaný Black Belt Design.

Ve vzdálenějším horizontu se uplatňují fantazie a netradiční dopravní prostředky, třeba pro záchranáře. Letos byly představeny koncepční projekty I.RQ, Heli Droid a Flying Manta. I.RQ (Intelligent Rescue Truck) je modulárním vozidlem, vycházejícím z automobilu Canter 4WD s pohonem všech kol. Jde však o elektromobil s palivovými články na zkapalněný vodík, u nějž lze snadno měnit nástavby pro různé účely. Jednou z nich je plošina pro vrtulník, resp. dron, Heli Droid. Flying Manta s vrtulí 1,8 m je dron, který může sloužit například pro doručování zásob potravin či léků tam, kam se I.RQ nedostane.

Foto: Archiv Ing. Branka Remka

Vize do budoucnosti jen naznačují možnosti, jež mohou, ale nemusí být využity. Jak bude vypadat Canter za pět let se dnes nedozvíme. Můžeme se ale ohlédnout zpět a zhodnotit, jak úspěšné byly novinky designu nákladních automobilů. V této oblasti jde o celkem omezený okruh vyvolených a je potěšitelné, že ve srovnání se světem se nemáme zač stydět. Bertrand Jansen jako začínající stylista navrhl v roce 1998 budku pro DAF 75/85, kterou stále používá současný DAF (PacCar) CF a Tatra 158 Phönix. Tento úspěch jej dovedl až do společnosti Mercedes-Benz, kde navrhl design Actros a Atego od generace 3.

V roce 1996 se představil turecký vůz BMC Professional s budkou ze Studia Pininfarina. Pro tuto italskou firmu ji však postavil český emigrant Pavel Hušek. V roce 1998 dostal příležitost i doma a pro firmu ­Škoda-LIAZ, bojující o záchranu, navrhl design vozů nové 400 Xena a Fox. Těch však bylo vyrobeno jen něco málo přes třicet, na rozdíl od těch tureckých, jež zaplavily silnice přední Asie.

Je zřejmé, že skutečnost se může od vizí značně lišit. Současný nákladní automobil rozhodně nenaplnil vizi roku 2005, kterou představil guru průmyslového designu ­Luigi Colani (viz AR 11/’19) v roce 1995.

Převzato z časopisu

Fotogalerie