Odpovědná práce – Jak se dělá rallye?

Automobilový sport chytne tak či onak téměř každého. Někdo závodí, někdo fandí, jiný to platí, někdo se jen dívá a někdo to celé organizuje. Zajímá vás jak? Co to sebou všechno nese a co se děje v zákulisí, když vozy již letí po trati?

Již nějakou dobu jsem po zákulisí organizací automobilových soutěží pošilhával, ale stále jsem neměl tu správnou příležitost. Až nedávno. Osud mi přihrál dobré karty do talónu a mé cesty se zkřížily s trajektorií dávného známého Josefa Vrátila. Že jste to jméno už někde slyšeli? No bodejť. Hlavně ti z vás, kteří se zajímáte o české automobilové soutěže, okruhové závody a speciálně věhlasný Dakar. Nechci unavovat výčtem celé řady článků, které Pepa Vrátil za posledních dvacet, třicet let publikoval v mnoha renomovaných časopisech, ale jedno si neodpustím. Právě on a jeho partnerka Radka Dvořáková byli jedni z prvních novinářů z Česka na slavné rallye Paříž-Dakar. To ještě v letech, kdy se jezdil Dakar opravdový, to znamená v Africe. Však také o své práci na tratích a v zákulisí pověstné soutěže napsali několik krásných a velkých knížek. To bylo v dobách, kdy jsme se s Pepou poměrně často profesně potkávali. Tu na Masarykově okruhu, tu na různých motoristických akcích či tiskovkách. Pak jsme se navzájem poněkud ztratili z očí. Ale nedávno jsem zjistil, že Pepa dělá již léta sportovního komisaře, a tak se na automobilových závodech objevuje vlastně na poněkud jiné straně „barikády“.

Valaška 2017

Právě díky nadšení Pepy a především jeho vstřícnosti a schopnosti připravit mi to správné „entreé“, jsem si mohl splnit drobný sen – podívat se do kuchyně „Valašky“ neboli Janča 36. Valašské Rally Valmez. Proč právě tam? Jednak protože to bylo časově „na ráně“, a jednak protože se několik rychlostních zkoušek známé soutěže jelo na Zkušebním polygonu společnosti Tatra Trucks, přímo v areálu bývalé velké továrny Tatra. Dvě etapy, dohromady dvanáct rychlostních zkoušek v celkové délce cca 150 km a osmdesát čtyři přihlášených posádek. Pochopitelně těch u nás nejlepších, neboť jde o body do Mistrovství ČR v rallye. Nebudu vás napínat: celý ten kolotoč čítá dohromady asi 2500 až 3000 lidí, kteří jsou do dění na trati a kolem ní zapojeni. Jde o jezdce, posádky, týmy, delegáty, VIP a samozřejmě organizátory – těch bylo zhruba 700 – ředitelství soutěže, traťoví komisaři, delegovaní činovníci a další nezbytné funkce.

Organizační „Starosti“

Celé to měl na starosti Organizační výbor. Předseda Jaromír Tomaštík a čtyři členové. Mezi nimi také Rudolf Kouřil, takto i ředitel Valašské Rally 2017. „Když se postavíš do divácké zóny a začneš vychutnávat soutěž, my už dávno jako výbor máme za sebou drtivou část práce,“ přibližuje činnost organizátora soutěže od samotného počátku ředitel Kouřil. „První o co jde, je výběr trati. Podle toho, zda vede obcemi či mimo ně, je třeba vše projednat s místní správou. Ne pokaždé si občané, potažmo jejich zástupci přejí, aby trať soutěže vedla právě jejich vesnicí či osadou. Je třeba velmi citlivě vždy dosáhnout rozumného kompromisu,“ říká ředitel. A hned dodává: „To nejdůležitější je bezpečnost – diváků, soutěžích, i těch, které rally zrovna nebaví – zkrátka všech, kterých se nějak dotýká. Důležité je rovněž naplánovat soutěž časově tak, aby mohli fungovat také obce, ve kterých jsou rychlostní testy postaveny, a hlavně jejich obyvatelé. Není možné přemýšlet o uzavírkách jen z pohledu jedné strany. Lidé se musí domluvit,“ dodává Rudolf Kouřil a odchází zkontrolovat připravenost Dispečinku soutěže.

Protože soutěž ještě neodstartovala, dostal jsem se bez problémů i do již zmíněného Dispečinku rally, do hájemství vedoucího dispečinku Pavla Štípka. Zde v naprostém tichu zhruba desítka lidí hlídá dění na tratích aktuálně zařazených rychlostních zkoušek. Díky GPS modulům v jednotlivých soutěžních vozidlech zde operátoři sledují jízdu závodníků online. Velmi rychle vědí, co se děje na trati. Pokud dojde k vyjetí vozu z trati či dokonce k havárii, okamžitě o tom dají zprávu dalším operativním složkám. Dispečink rally nejenže kontroluje činnost na tratích RZ, ale řídí celou soutěž z hlediska časového průběhu. Svými zásahy na základě sdílených informací online dokáže „natahovat“ nebo „stahovat“ časové rozestupy mezi startujícími do jednotlivých RZ, a přizpůsobit tak průběh soutěže aktuální situaci na tratích.

A jak se předávají informace z dispečinku dále? Samozřejmě elektronicky, to je nejrychlejší. Jsou však situace, kdy musí zasáhnout člověk jako ten správný prostředník. K tomu slouží pozice tzv. delegátů pro styk se soutěžícími. Upřesňující či direktivní informace předá soutěžícím osobně nebo dokonce dokáže zprostředkovat určitou formu diskuze mezi soutěžícími a ředitelstvím rally. Na „Valašce 2017“ takto fungovali dva pánové: Zdeněk Bělák a Jakub Hofbauer. Neřeknu vám kdo z nich, ale minimálně jeden mi potvrdil, že někteří jezdci bývají poměrně bouřlivě naladěni – no, nedivme se, závodění je o adrenalinu a ten se při ostré jízdě pořádně vyplavuje do krve. Ovšem z toho nám plyne, že právě tyto „spojky“ mezi ředitelstvím a jednotlivými jezdci musí být chlapi s řádným nadhledem a s řešením pro každou situaci.

Na trati těsně před jezdci

Co by to bylo za „nahlédnutí do kuchyně rally“, kdybychom se nedostali na trať rychlostních zkoušek? Opět díky sportovnímu komisaři Pepovi Vrátilovi a samozřejmě povolence od celé řady dalších činovníků, jsem si mohl vlézt do vozidla „Inspekce trati“. Společně se sportovními komisaři Josefem Vrátilem, Pavlem Konečným a hlavním sportovním komisařem rally Miloslavem Regnerem jsme vyrazili 40 minut před vpuštěním soutěžích na obhlídku RZ. Zhruba za 15 minut po nás pojede po trati hlavní činovník pro bezpečnost organizačního výboru a za dalších pět minut po něm vyrazí třetí a poslední civilní vůz s delegátem národní federace pro bezpečnost Miroslavem Smolíkem. Tři vozy, několik komisařů a delegáti bezpečnosti – to je trojí jištění. Prohlídka trati, vykázání diváků do bezpečnostních zón a ujištění se, že vše je zapáskováno tak, jak má být, že se nikdo nechystá již vstoupit na trať. Že traťoví komisaři jsou na místech, kde mají být v potřebném počtu. Že jsou všude vyznačeny radiobody včetně návěstí, že ředitel rychlostní zkoušky má vše pod kontrolou, že sanity a asistenční vozy ABA stojí v určených prostorech.

No není toho málo. Navíc se kontrolují zpomalovací retardéry, jejich velikost a postavení, každé škrtnutí soutěžních vozidel o ně je poctivě vyhodnocováno. „Anikatovací“ zábrany – to je kapitola sama pro sebe. Víte, zábrany proti tzv. „řezání zatáček“. Jednak je to za určitých podmínek de facto zkrácení trati a jednak to celé má či může mít dohru finanční – pro koho? No pro pořadatele přece. Rozbité ploty či jiné havárie na majetku obyvatel většinou řeší pojištění pořadatelů, jenže zničení krajnic silnice, na to se pojistka nevztahuje. Anebo je to velmi složité. Nicméně obce a majitelé silnic potom mohou uplatňovat své nároky na opravu či na náhradu. Na to všechno je třeba myslet, když projíždíme trať jako jedno z uzavíracích vozidel.

Každý problém má řešení

Všechno do sebe zapadá, všude je klid, diváci vyčkávají, domácí zvířata jsou za plotem. Kdo však není v bezpečné zóně? Vypadá to, že se jeden z místních rozhodl odstranit „mlíko“ – pásku, kterou jsou viditelně uzavřeny všechny cesty, otvory a brány kolem trati RZ. Dokonce si otvírá bránu před garáží a vypadá to, že by mohl s vlastním vozem vyrazit na trať zcela „mimo pořadí“. Sportovní komisaři ve vozidle okamžitě zaznamenávají „incident“ do mapy RZ. Miloslav Regner zastavuje u prvního traťového komisaře, který je několik desítek metrů od místa, které na sebe strhlo tolik pozornosti. „Traťák“ si jde zjednat pořádek, ale to už Josef Vrátil volá vysílačkou řediteli RZ, na dispečink a pro jistotu také do dalších dvou vozů inspekce trati, které jedou za námi. 

Nemůže se stát, že by taková věc prošla bez povšimnutí. Pokud je na trati něco nestandardního či dokonce nebezpečného, soutěž se zastaví až do vyřešení celé záležitosti. Přinese to s sebou časové problémy, ale jak mi kladl na srdce ředitel „Valašky 2017“ Rudolf Kouřil: „Bezpečnost je to absolutně nejdůležitější!!!“ Díky organizátorům a celému štábu lidí, činovníků a delegátů, kteří jsou pro běžného diváka tak trochu neviditelní, skončil letošní ročník Janča 36. Valašská Rally Valmez úspěchem – pochvalovali si ji soutěžící i diváci, ti „nezúčastnění“ si neztěžovali – neměli na co – a to je také úspěch.

Převzato z časopisu

Fotogalerie