Africa ECO Race 2016 – Stříbro s leskem zlata!

Ing. Tomáš Tomeček více než důstojně oslavil třicáté výročí účasti soutěžních speciálů Tatra na nejtěžších soutěžích světa. V letošním ročníku tradicionalistické rallye Africa Eco Race obsadil v kategorii kamionů druhé místo!

Od roku 2011 soutěží Letka Racing Team a později Tom Racing v rallye Africa Eco Race (AER), která si činí právoplatný nárok na děditctví nebohého Thierryho Sabina. To on na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let minulého století vymyslel a zorganizoval první ročník soutěže z Paříže do Dakaru. Od svého „návratu“ na severozápad Afriky Ing. Tomáš Tomeček AER třikrát vyhrál, jednou byl druhý a jednou třetí. Hrdě tak držel a drží prapor s logem severomoravské automobilky Tatra. Především kvůli němu je Tatra stále vítěznou značkou. K tomu je navíc potřeba ještě připočítat známý fakt, že Tomečkovy Tatry, bezezbytku, i ty doprovodné, a vozy Ballai jsou osazeny tradičním vzduchem přímo chlazeným motorem T3.

Z Monte Carla do Afriky

Letošní ročník Africa Eco Race začal slavnostním startem v Monaku. Samozřejmě pořádně soutěžit se začalo až v Africe. Jenže, aby to nebylo pro posádku Ing. Tomáše Tomečka a Ladislava Lálu tak jednoduché. Hned před začátkem druhé etapy se posádka dozvěděla téměř zdrcující zprávu. Doprovodná Tatra 815 4x4 (as. č. 529) zůstala bezmocně stát v písku zhruba padesát kilometrů od bivaku. To by snad samo o sobě nebylo ani tak hrozné. Strašná byla zpráva, proč se tak stalo. Prasklo ložisko na klice! Posádky soutěžních, doprovodných a asistenčních Tater v průběhu třiceti let, co se účastní nejtěžších a nejsložitějších soutěží na světě, mnohokrát dokázaly, že i v poušti či jiném terénu se dá zpravit ledacos. Ovšem generálku motoru s výměnou ložisek na klice mezi pískovými dunami (?) – to ani omylem! Všechno má své hranice. Stejně jako ten vlastní motor v doprovodu. Dvakrát byl od roku 1986 v ostrém autě, od roku 2001 najezdil pořádnou porci kilometrů. To se opravdu může na jeho životnosti podepsat stejně jako zvýšený maximální výkon.

Zkrátka a dobře. Ihned po dojezdu druhé rychlostní zkoušky, v níž byl třetí za oběma Kamazy (Anton Šibalov, klasický vůz Kamaz 4326, Sergej Kuprijanov s druhým Kamazem, jehož motor však tak jako loni spaloval mix motorové nafty a CNG) se Tomeček sebral a vyrazil zachránit doprovod. To se mu nakonec povedlo a ve dvě v noci se s ním na tyči dostal znovu zpět do bivaku v Asse. Nebýt to, v Africe v soutěži do Dakaru mohl Ing. Tomáš Tomeček skončit. Takto však nabídli ostatní soupeři pomoc. Miklos Kovacz nechal naložit na svůj doprovodný náklaďák nezbytné náhradní díly a kola. Oba dva mechaniky vzali do svého doprovodného vozu kluci ze slovenského motorkářského týmu. René Metge jako ředitel soutěže vyjednal možnost zanechat „raněnou“ doprovodnou Tatru před smluvním servisem soutěže ve městě Zagora.

Zatracené defekty!

Ve třetí etapě byl Tomeček opět třetí za Kamazy. Pak však přišel Nový rok 2016 a s ním čtvrtá etapa do Remzel Quebir. Ke dvěma zničeným pneumatikám z předcházejících etap se přidal defekt levého předního kola a vzápětí defekt toho pravého. Když se poroučel vzduch i pneumatiky jednoho ze zadních kol, bylo skoro vymalováno. Posádka jela kam až to šlo a po zničení pneumatiky, nemaje další náhradní, v zoufalství kurtou vyvázali zadní poloosu a pokračovali po třech. Samozřejmě pomalu. Štěstím v neštěstí se ukázal Ahmed Benbekhti s vozem MAN. Bez jakýchkoliv okolků poskytl české posádce svoji náhradní pneumatiku. A tak to Tomeček s Lálou dokázali, byť se ztrátou přes tři hodiny a s propadem na páté místo v průběžné klasifikaci kamionů. Svůj charakter tentokrát prokázal ruský Kamaz Master Team, který přenechal Tomečkovi tři pneumatiky ze svého.

V další etapě byl Tomeček opět třetí, ale hrozivá ztráta stále zůstávala. Po dni volna naše posádka toužebně očekávala etapy v Mauretánii. Pouštní rychlostní zkoušky, které, jak věřili, mohly zamíchat pořadím. První opravdu pouštní etapa do Amodjar ještě byla z hlediska náskoku konkurence v pořádku. Tomeček opět třetí a stále v průběžné klasifikaci za Kamazy, Elisabeth Jacinto (MAN) a Miklosem Kovaczem (Scania). Následující den měl sice Tomeček opět řešit defekt, ale projel dunami druhý za Šibalovem. Kuprijanov měl problémy s motorem a Maďar Miklos Kovacz v dunách vzal. Tomeček se v průběžné klasifikaci posunul, ale stále to bylo nepříliš lichotivé umístění až za Portugalkou na bramborové pozici. 

V dunách perfektní

Už to vypadalo, že se „Bětka“ Jacinto naučila konečně v dunách jezdit. Nakonec to zřejmě nebyla pravda, neboť hned v následující, předposlední etapě, smyčce kolem Akjoujt nabral Kuprijanov a hlavně Jacinto pořádnou ztrátu. Ing. Tomáš Tomeček naopak potvrdil svoje schopnosti projet obrovskými dunovými poli jako nůž máslem a bez problémů zvítězil. A hlavně posunul se v průběžné klasifikaci na druhé místo za Antona Šibalova s regulérním Kamazem. Kolem růžového jezera projely posádky speciálů již jen vlastně proklamativně, neboť výsledky z krátkého rychlostního testu se do celkové klasifikace nazapočítávaly. V kategorii kamionů zvítězil Anton Šibalov s Kamazem, dvě hodiny padesát minut za ním byl Ing. Tomáš Tomeček s Tatrou a třetí o dalších čtyřicet minut zpět Elisabeth Jacinto s vozem MAN. Tomeček musel letos řešit snad více problémů, které mu přichystala trať, než všechny ty roky před tím. Dokázal překonat výpadek doprovodného vozu. Dokázal se vrátit do závodu přes potíže, které by celou řadu jiných nadobro „vykolejily“. Zabojoval a svojí vlastní zásluhou a nejskvělejší zavilostí se prodral na stupně vítězů – na druhé místo, které může mít klidně lesk zlata. V tom nejlepším slova smyslu dodržel tradici tatrovácké účasti na nejtěžších soutěžích světa! Bravo!!! 

Převzato z časopisu

Fotogalerie