SUBARU SNOW DRIVE 2018 – LEDOVÁ REVUE

Na kluzkých ledových tratích ve Finsku jsme poznávali rozdíly mezi jednotlivými modely Subaru. Jsou výrazné, ale společným jmenovatelem zůstává prvotřídní kontrola nad pohyby vozu.

Když člověk uvažuje o automobilu s pohonem všech kol, jistě se neubrání nahlédnout do nabídky Subaru. Toto japonská značka je známým specialistou na vozy s poháněnými oběma nápravami. Technické řešení těchto vozů do značné míry vychází právě z potřeb pohonu všech kol. Subaru jej kombinuje s plochými motory boxer, jejichž silnou stránkou je nejen kultivovaný běh, ale především s výjimkou šířky příznivé zástavbové rozměry. Malá délka má pozitivní vliv na vyvážení mezi nápravami a nízká výška na vzdálenost těžiště od země. Na rozdíl od všech ostatních systémů pohonu všech kol spočívá unikátnost řešení Subaru v tom, že hnací hřídel přední nápravy je umístěn v těle převodovky a pod ní. Přední diferenciál je situován v ose vozu mezi hydrodynamickým měničem (nebo spojkou) a samotnou převodovkou.

Díky tomu jsou obě přední poloosy stejně dlouhé, což je dalším přínosem k vyváženosti rozdělení hnacích sil. U modelů s bezestupňovou převodovkou Lineartronic je točivý moment rozdělován mezi nápravy prostřednictvím elektronicky řízené lamelové spojky, umístěné na výstupu z převodovky a připojující k trvale hnaným předním kolům kola zadní nápravy. Kalibrace Subaru je taková, že vždy k zadním kolům putuje alespoň část hnací síly. Specifické řešení pohonu všech kol mají v aktuální evropské nabídce Subaru pouze dva vozy s manuálními převodovkami: Forester 2.0i/2.0D a WRX STI. V případě tohoto SUV je mezi nápravami použita viskózní spojka, jež automaticky reguluje svornost podle rozdílu otáček spojovacích hřídelů k nápravám.

WRX STI je nově vybaveno aktivním diferenciálem, u nějž svornost pomocí lamelové spojky reguluje elektronika (viz AR 1/’18). Sportovní model má navíc samosvorné diferenciály na nápravách. Tolik technický úvod a nyní se přesuňme za volanty vozů Subaru na uzavřené trati s povrchem hrubého ledu. O přínosu pohonu všech kol v těchto podmínkách nemůže být pochyb, zajímavé je ale vnímat, jak se tyto systémy projevují v jednotlivých vozech v zatáčkách při dynamické jízdě. U běžných modelů Subaru nelze zcela vypnout stabilizační systém a jak se ukazuje, právě v jejich činnosti se velmi odlišují původní modely od Imprezy a XV, jež jsou postavené na nové globální platformě Subaru. U nových vozů je jasně patrná jemnější činnost a schopnost zasahovat v přetáčivém smyku až později. Stále je řeč o stabilizačních systémech s vypnutou protiprokluzovou funkcí. Při zapnutí elektroniky podvozku se všechny automobily chovají přísně neutrálně se snahou v maximální míře následovat směr vytýčený volantem.

Ve všech případech potěšilo celkově velmi pečlivé naladění všech vozů, jež bylo možné snadno dostat k trakčním limitům a na nich je mít jistě pod kontrolou. Speciálním zážitkem bylo svezení se sportovními modely WRX STI a BRZ obutými do pneumatik s hroty. Zatímco na lehkém kupé BRZ je třeba ocenit enormní hravost a citlivost reakcí na jednotlivé povely, jednoznačným králem byl ikonický sedan s velkým zadním křídlem. Zdálo se, jako by byl tento vůz stvořen právě pro toto prostředí a tyto „hrátky“. Na brzdách se jemně pod přesně daným úhlem stočí v přetáčivém smyku do zatáčky a pak již jen plynem regulujete, jak moc se chcete přiblížit vnější sněhové bariéře. Nový diferenciál je v tomto ohledu příjemným společníkem. Lze jej totiž nastavit do otevřenější pozice pro větší přetáčivost, nebo jej naopak takřka zcela uzavřít pro maximální účinnost pohonu všech kol. Jízdy Subaru Snow Drive v extrémních podmínkách ukázaly kromě jiného, jak velký pokrok dělají v mezigeneračních srovnáních elektronické systémy podvozků moderních automobilů, stejně jako to, že závodní geny Subaru jsou přítomné i ve vozech určených převážně pro každodenní život.

Převzato z časopisu

Fotogalerie