Škoda Octavia - Kombi přežilo

Od dubna 1964 zůstal ve výrobním programu značky Škoda jenom jediný vůz řady Octavia, a to třídveřové Combi s motorem 1221 cm3. Podvozky nadále vznikaly v Mladé Boleslavi, výrobu karoserie a finální montáž zajišťoval závod v Kvasinách.

První výraznější inovací kombi prošlo v lednu 1965. Navenek se projevila jen montáží vnějšího zpětného zrcátka na dveře u řidiče a tím, že okapový žlábek na dveřích a po obvodu střechy lemovala leštěná lišta z hliníkové slitiny. Uvnitř se objevil černý volant a další plastové díly v téže barvě, řadicí páka byla nově na středním tunelu. Přístrojová deska dostala nový povrch, tmavě šedý smalt, ve stejném odstínu byl i koberec, který kryl střední tunel. Zpětné zrcátko a větší sluneční clony kombi převzalo ze Škody 1000 MB stejně jako loketní opěrky ve dveřích. Strop kabiny měl nové čalounění se všitými polyuretanovými vložkami.

Cena kombi prodávaného Mototechnou na volném trhu vzrostla z dřívějších 43 000 na 44 500 Kčs. Podnik zahraničního obchodu Tuzex v roce 1966 nabízel kombi za 10 500 TK (tuzexových korun alias bonů), zatímco Š 1000 MB tehdy stála 10 000 TK a třeba menší Fiat 850 byl za 9400 TK. Na domácí trh byla určena jen asi třetina z pěti až šesti tisíc ročně vyráběných kombi, ostatní šly na export. Např. do Dánska se vedle standardních vozů Octavia Combi vyvážely i dvoumístné dodávky bez zadních bočních oken, podobné užitkové verze kombi putovaly i do Norska a Portugalska. V polovině šedesátých let vznikla řada návrhů menších i výraznějších modernizací karoserie kombi, výtvarně však nebyly příliš zdařilé. Jejich případná realizace by si vyžádala poměrně vysoké náklady se spornou návratností, a tak byla zvolena taktika minimálních úprav.

V září 1967 byla na veletrhu v Brně představena Octavia Combi modelového roku 1968. Měla novou masku bez rámu tvořenou devíti vodorovnými nerezovými lištami, dřívější svislé členy na náraznících nahradily pryžové elementy. Na předních blatnících se objevily oranžové přídavné blikače, současně zmizely malé bíločervené lampičky montované od roku 1963 nahoru na střední sloupky. Páka ruční brzdy se přestěhovala z původního místa pod palubní deskou na střední tunel za řadicí páku. Vpředu u sedadel řidiče a spolujezdce byly vestavěny úchyty pro tříbodové bezpečnostní pásy, jejichž montáž do nových vozů se u nás stala povinnou od 1. ledna 1969. Nově tvarovaná přední sedadla modelu 1968 poskytovala o něco lepší pohodlí a boční vedení, vzadu byla místo dřívější nedělené lavice dvě samostatná sedadla.

Zároveň byla karoserie v oblasti zadních podběhů a úchytů tlumičů zadní nápravy upravena tak, že  se opěradla zadních sedadel dala sklápět dopředu i dozadu. V prvním případě bylo možné postupně zvětšovat objem zavazadlového prostoru při jízdě tří nebo jen dvou osob, ve druhém vznikla lůžková úprava. I po těchto změnách zavedených do výroby počátkem roku 1968 si kombi na zadních blatnících zachovalo tradiční trojúhelníková křidélka a na ně navazující svisle orientované zadní svítilny, pod nimiž byly nadále kruhové odrazky. Podle dobového prospektu kombi s rozvorem náprav 2390 mm, rozchodem kol 1200/1250 mm a vnějšími rozměry 4065 x 1600 x 1430 mm vykazovalo pohotovostní hmotnost 940 kg, přičemž užitečná měla hodnotu 400 kg. Podle výrobce dával čtyřválec 1221 cm3 výkon 47 k SAE (35 kW)/4500 min 1 a spolu se čtyřstupňovou převodovkou vozu umožňoval, aby na pneumatikách 5,90 x 15 dosahoval rychlosti až 125 km/h. Při průměrné spotřebě 8,6 l benzinu na 100 km nebyla palivová nádrž o objemu 30 l zrovna předimenzovaná.

Další inovační krok následoval v létě 1969 a přinesl především proměnu zadní partie karoserie vozu, označovaného jako model 1970. Ze zadních blatníků zmizela křidélka; zadní sdružené svítilny, převzaté z typu Škoda 100/110, byly umístěny vodorovně těsně nad nárazníkem. Vodorovně členěné dvoudílné zadní dveře zůstaly zachovány, náhradní kolo však už nebylo samostatně přístupné zvenku, ale jen zevnitř po odklopení víka v podlaze zavazadlového prostoru. Nová palubní deska byla osazena sdruženým přístrojem, převzatým z embéčka stejně jako volant, kryt jeho hřídele a řada dalších prvků. Výkon motoru 1221 cm3 díky zvýšení stupně komprese mírně vzrostl na 51 k SAE (38 kW)/4600 min 1, dynamické vlastnosti vozu se však výrazněji nezměnily a nadále musel vystačit s bubnovými brzdami vpředu i vzadu. Poslední drobnou změnou uskutečněnou v sezoně 1970 byla montáž třídílného průběžného předního nárazníku místo dosavadního dvoudílného, uprostřed přerušeného odklápěcí tabulkou poznávací značky, za níž se skrýval otvor pro roztáčecí kliku.

Série dobových snímků ze 17. prosince 1971 zachycuje údajně poslední z 50 240 automobilů Octavia Combi, podle některých pramenů však prý úplně poslední exemplář kombi opustil montážní linku až o čtyři dny později. V každém případě těsně před vánočními svátky roku 1971 skončila v Kvasinách šestnáct let trvající sága, na jejímž počátku stál kdysi Spartak.


Zdroj: Automobil 12/09
Autor: Jan Tuček

Fotogalerie