Praga Lady (2. díl) – Oblá elegance

Foto: Archiv Jana TučkaOblá elegance. Pouhé dva roky po uvedení na trh prošla Praga Lady výraznou modernizací: v říjnu 1937 se představila se zcela novou karoserií elegantních zaoblených tvarů. Po mechanické stránce se prakticky nic nezměnilo, zachován zůstal motor SV o objemu 1,66 l, podvozek s dělenou přední nápravou i mechanické ovládání brzd.

Od podzimu 1936 byl novým obchodním ředitelem automobilky Praga tehdy třiačtyřicetiletý Václav Šorel, který předtím dlouhé roky řídil prodeje letadel a automobilů Aero. Na jeho popud dostaly nové modely vozů Praga jednotné stylistické řešení.

Zatímco Lady a nová šestiválcová Alfa s dvouapůllitrovým motorem debutovaly v říjnu 1937 na pražském autosalonu, menší Praga Piccolo nové generace následovala počátkem roku 1938. Souviselo to se značným vytížením libeňské továrny výrobou vojenských vozidel.

Foto: Archiv Jana Tučka

Tvarové návrhy v podobě plastik vytvořil sochař Otakar Švec (1892–1955), pozdější nešťastný autor pražského Stalinova pomníku, který pár týdnů před odhalením monstrózního díla dobrovolně opustil tento svět. Švecovy plastiky posloužily konstruktérům automobilky coby předlohy při vytváření výkresů nových karoserií.

Praga Lady prezentovaná jako model 1938 byla v základním provedení pětimístnou čtyřdveřovou limuzínou se šesti bočními okny. Měla dvoudílné čelní okno, zatímco dřívější model je měl nedělené. Zaoblená kapota motoru byla opět dvoukřídlá, zavazadlový prostor však byl tentokrát přístupný zvenku vypouklým víkem na zádi. Karoserie měla nadále smíšenou stavbu, tedy dřevěnou kostru pokrytou panely z ocelového plechu.

Dvoudveřový uzavřený model z nabídky zmizel, byl rezervován jen pro menší typ Piccolo, nadále však byl k mání čtyřmístný dvoudveřový kabriolet Lady s tovární karoserií. Ten měl čelní okno nedělené. Nejnáročnější zákazníci si mohli objednat Lady v podobě dvoumístného roadsteru s dvojicí vyklápěcích nouzových sedadel v zádi.

Lady v novém vydání si zachovala původní podvozek s rámem opatřeným centrální výztuhou ve tvaru X, nezávislým zavěšením předních kol na dvojicích příčných ramen odpružených spodním příčným listovým perem a poháněnou tuhou zadní nápravou s podélnými půleliptickými listovými pery.

Foto: Archiv Jana TučkaPodvozek s rozvorem 2650 mm byl vybaven olejovými tlumiči a centrálním mazáním, bubnové brzdy na všech čtyřech kolech ovládala soustava ocelových táhel. Šestnáctipalcová kola nesla pneumatiky rozměru 5,75 – 16. Kompletní šasi vykazovalo hmotnost 810 kg. Sedan Lady byl v novém provedení dlouhý 4220 mm, široký 1600 mm a vysoký 1585 mm, přičemž výrobce zdůrazňoval, že na zadním sedadle je dostatek místa pro tři osoby. Samostatná přední sedadla se dala posouvat v podélném směru.

Pohon vozu obstarával osvědčený čtyř­válec SV o objemu 1660 cm3 a výkonu 35 k (26 kW) spojený s třístupňovou převodovkou se synchronizací druhého a třetího převodového stupně. Palivová nádrž měla objem zvětšený ze 44 na 49 l, z nichž 7 l připadalo na rezervu.

Uprostřed palubní desky byl opět velký kruhový přístroj s rychloměrem do 130 km/h, denním i celkovým počítačem ujetých kilometrů, palivoměrem, tlakoměrem mazání motoru a hodinami. Dříve otevřené přihrádky v palubní desce byly nově opatřeny sklopnými víky. Součástí standardní výbavy byly elektricky ovládané ručičkové ukazatele změny směru jízdy, umístěné uvnitř karoserie mezi kapotou a předním dveřmi.

Zmínku si zaslouží i patentovaný zvedák značky Unikum, jenž se v případě defektu zasouval pod podlahu uprostřed délky vozu a zdvíhal tak obě levá nebo pravá kola.

Foto: Archiv Jana Tučka

Čtyřdveřový vůz s pohotovostní hmotností 1170 kg dosahoval největší rychlosti 100 km/h a průměrně spotřeboval 11,5 l paliva na 100 km. Zrychlení z 20 na 80 km/h Lady podle údajů výrobce zvládla za 30 s a „za pár dalších vteřin“ dosáhla tempa 100 km/h.

Čtyřmístný dvoudveřový kabriolet s tovární karoserií měl standardně kožené čalounění sedadel a decentně zaoblenou svažující se záď se zapuštěným víkem zavazadlového prostoru. Byl dlouhý 4500 mm, široký 1600 mm a s nataženou vícevrstvou střechou vysoký 1550 mm. Připravený k jízdě vážil 1090 kg.

V polovině května 1938 se na startu soutěže Zlínská osma objevil dvoumístný závodní roadster Praga Lady s prodlouženou kapotou, sklopným čelním oknem a sedadly řidiče a spolujezdce posunutými dozadu těsně před zadní nápravu.

Poháněl jej prototypový čtyřválec s rozvodem OHV, který z objemu 1990 cm3 dával výkon kolem 50 k (37 kW). V Baťou bohatě dotované soutěži spolehlivosti a pravidelnosti spojené se zkouškou výkonnosti v jízdě do vrchu, na jejíž organizaci se podílela Eliška Junková, jež měla ve Zlíně na starosti propagaci pneumatik Baťa, startoval mimo pořadí, neodpovídal žádné oficiálně vypsané kategorii.

Řídil jej tovární jezdec Bohumil Kulich, jenž vybojoval nejvyšší bodový zisk ze všech zúčastněných. Zůstal za ním i jeho největší konkurent Jan Kubíček, který se svým speciálem Bugatti 35 B vybaveným motorem Ford V8 o objemu 3,5 l jel také mimo soutěž.

Foto: Archiv Jana Tučka

Koncem června 1938 startoval Kulich s roadsterem Lady OHV v závodě 500 km slovenských, už ve druhém z pěti stokilometrových okruhů ho však vyřadila ze hry porucha vačkového hřídele. Tím aktivní kariéra tohoto ojedinělého vozu skončila.

Výroba automobilů Praga Lady pokračovala v omezené míře i za okupace. Poslední sedany Lady byly smontovány v roce 1942, po nich ještě v roce 1943 následovalo šest desítek podvozků pro sanitky. Připomeňme, že vozy dodávané v té době na Slovensko opatřovala tamější filiálka automobilky štítky s nápisem Orava.

Od roku 1935 do válečného přerušení výroby vzniklo asi 3,5 tisíce vozů Lady. Řada z nich byla za protektorátu upravena na pohon svítiplynem, který si vozily v ocelových lahvích na střeše, další jezdily na dřevoplyn. Od roku 1943 se pak převážně montovaly plynové generátory Grunert na polokoks.

Těsně po válce byly ze zbylých dílů smontovány asi tři stovky automobilů Lady, padesát podvozků tohoto typu posloužilo ještě v letech 1947 a 1948 ke stavbě sanitek. Ty si stejně jako ostatní užitkové a sanitní verze vozů Praga Lady připomeneme v příštím vydání.

Převzato z časopisu

Fotogalerie