Praga Lady (3. díl) – Dodávky a sanitky

Foto: Archiv Jana TučkaPraga Lady se objevila i v řadě na zakázku stavěných užitkových provedení, z nichž každé bylo solitérem. Malosériové výroby se dočkaly jen sanitní automobily Lady z doby protektorátu a z prvních poválečných let.

Stejně jako osobním vozům, i užitkovým verzím věnovali v karosárně libeňské automobilky maximální péči. Vznikaly kus po kuse podle přání zákazníků a vedle praktických vlastností se mohly pochlubit i pohlednými tvary. Příkladem může být decentně tvarovaná skříňová dodávka Lady ročníku 1936 se zakrytými zadními koly a obloukovitým bočním prolisem. Měla prodloužené boční dveře, které řidiči i spolujezdci usnadňovaly časté nastupování a vystupování, vstup do nákladního prostoru otvíraly třetí dveře v zadní stěně karoserie.

Stejně jako všechny další vozy, o nichž se zmíníme dále, byla postavena na podvozku s robustním rámem, nezávisle zavěšenými předními koly odpruženými příčným listovým perem a poháněnou tuhou zadní nápravou s podélnými listovými pery. Její užitečná hmotnost měla hodnotu 400 kg.

Foto: Archiv Jana Tučka

Pohon obstarával osvědčený čtyřválec SV o objemu 1660 cm³ a výkonu 35 k (26 kW), spojený s třístupňovou převodovkou. Bubnové brzdy měly mechanické ovládání ocelovými táhly. Součástí každodenního dění v centru Prahy byla ve druhé polovině třicátých let skříňová dodávka Lady se zvýšenou střechou, kryty zadních kol a nápisy Gibian na bocích. Parkovala obvykle ve Štěpánské ulici nedaleko hotelu Alcron, kde v paláci Juta sídlila firma obchodující s kancelářskými stroji. Dodávka zákazníkům v metropoli i okolí rozvážela zejména psací stroje, ale také stolní kalkulačky, v té době převážně mechanické, a další kancelářské zboží. Na rozdíl od většiny ostatních tato dodávková Lady neměla ručičkové vyklápěcí ukazatele změny směru jízdy, ale světelné směrovky umístěné u paty rámu čelního okna, těsně před dveřmi.

Jen zřídka se mezi užitkovými vozy na podvozku Lady objevovaly valníčky. Jeden si v roce 1936 pořídila firma Josef Novák a spol., továrna na uzeniny a konzervy, jež sídlila v Praze-Holešovicích. Svoji domovskou příslušnost dávala najevo mimo jiné i siluetou Průmyslového paláce ve znaku na dveřích kabiny. Za dvoumístnou kabinou měl valníček dřevěnou korbu dlouhou 1,8 m a širokou 1,6 m, opatřenou skládací plachtou. Zadní čelo korby i postranice se daly sklápět, ložná plocha byla ve výšce kolem 800 mm nad vozovkou.

Foto: Archiv Jana Tučka

Na podzim roku 1937 se na podvozku třetí série zrodila první sanitní Praga Lady, podle továrních záznamů jediná s původní přední partií karoserie. Postavil ji kolínský karosář Karel Šnýdr se svými spolupracovníky a koncem října 1937 ji převzal spolek dobrovolných hasičů z Košic. Sanitka se standardním rozvorem 2650 mm byla dlouhá 4580 mm, široká 1550 mm a vysoká 1580 mm. Měla asymetricky uspořádanou karoserii s dvojicí dveří na levém boku a jen jedněmi vpravo. Na první pohled zaujala objemným, 1260 mm dlouhým zadním převisem, v oblé zadní stěně měla 830 mm široké jednodílné dveře. V sanitním prostoru bylo lehátko s pružným uložením pro ležícího pacienta a sklopné sedadlo pro doprovod.

Foto: Archiv Jana TučkaV pořadí druhá sanitní Praga Lady, postavená v zimě 1937/1938, už měla nově tvarovanou příď, s níž ladily oblé tvary sanitní nástavby i kapkovité kryty zadních kol. Také ona měla vlevo dvoje a vpravo jen jedny boční dveře a opět ji karosovala firma ­Šnýdr. Místo ručičkových směrovek dostala světelné blikače. Mohla přepravovat dva ležící pacienty a sloužila od poloviny března 1938 v okresní nemocnici v Českém Brodě. Po ní následovalo několik dalších, stejně tvarovaných sanitních vozů Praga Lady. Elegantním dojmem působila skříňová dodávka s novou přídí a prodlouženou nástavbou z roku 1938. Byla dlouhá 4380 mm, široká 1560 mm a v nezatíženém stavu vysoká 1600 mm. Za mezistěnou nabízela nákladní prostor dlouhý 1,85 m, široký 1,40 m (mezi podběhy 0,98 m) a vysoký 1,02 m. Také ona dostala kryty zadních kol a stejně jako ostatní užitkové verze vozů Lady jezdila na pneumatikách rozměru 6,00 – 16.

Jejím sourozencem, také karosovaným v mateřské továrně, byl valníček dlouhý 4260 mm, široký 1600 mm a ke střeše kabiny vysoký 1580 mm. Byl opatřen dřevěnou korbou dlouhou 1,8 m a širokou 1,6 m, umístěnou ve výšce 870 mm nad zemí.

Koncem února 1939 zničil požár dva vozy na rozvážku polévkového koření Maggi, zaparkované v kryté dvoraně v centru Prahy. Náhradou za jeden z nich si firma nechala v karosárně Oldřicha Uhlíka v Praze-Strašnicích postavit reprezentativní dodávku na podvozku Lady. Měla zvýšenou zaoblenou skříň s nahoru vyklápěcími dveřmi v zadní stěně, pod nimiž bylo sklopné obdélníkové víko, za kterým se skrývalo náhradní kolo. Její karoserii zdobily lesklé lišty a kola byla opatřena okrasnými poklicemi a obuta do pneumatik s bílými boky.

Foto: Archiv Jana Tučka

V době hitlerovské okupace vzniklo v letech 1939 až 1943 celkem 110 sanitních automobilů Praga Lady, z nichž téměř polovinu odebral Německý Červený kříž (DRK). Většinu sanitek zhotovili v libeňské továrně, řadu podvozků však oblékli i externí karosáři, zejména kolínský Šnýdr, vysokomýtský Sodomka, mladoboleslavský Praženka a mělnický Toušek. Od podzimu 1941 měly sanitky z Libně prodlouženou karoserii podle německého vzoru s dvoukřídlými dveřmi v zadní stěně. Posledních 50 sanitek Praga Lady zhotovila v poválečných letech 1947 a 1948 podle vlastního návrhu karosárna Uhlík. Sloužily ve všech regionech obnoveného Československa.

Převzato z časopisu

Fotogalerie