CADILLAC MOTOR CAR DIVISION (1966) – Modely 1966

Modelový rok 1966 byl na dlouho posledním, kdy měl Cadillac ve výrobním programu jen automobily klasické koncepce s pohonem zadních kol...

V roce 1966 vyráběl Cadillac pouze velké vozy s osmiválcovým motorem uloženým podélně vpředu a pohonem zadní tuhé nápravy. Konstrukce byla také klasická, s obvodovým nosným rámem z uzavřených čtyřhranných a pětihranných profilů. Revoluce přišla až v modelovém roce 1967, kdy vyjelo první Eldorado Coupé s předním pohonem, jež se stalo základem automobilů příštích generací až do nedávné doby, kdy se Cadillac opět zaměřil na znovu pro značku charakteristický pohon zadních kol (a verze AWD s pohonem všech kol). Kuriozitou zůstává, že o třicet let později byl jediným vozem Cadillac s pohonem zadních kol pro modelový rok 1997 z Německa dovážený typ Catera (= Opel Omega, viz AR 4/’94); americké vozy Cadillac měly výhradně pohon předních kol! Před padesáti lety však ještě vládla klasika a Cadillac pokořil v roce 1966 odbytový rekord, když poprvé prodal přes 200 tisíc vozů. Modely 1966 byly uvedeny 14. října 1965, o rok dříve továrnu v Detroitu výrazně rozšířili a modernizovali, v roce 1965 vyjel jubilejní třímiliontý Cadillac.

Kalendářní rok 1966 přinesl nové rekordy; největší denní výroby 1017 vozů bylo dosaženo 27. října, největší týdenní 5570 vozů od 5. prosince... Automobily Cadillac patřily s cenami 4986 až 10 521 USD k nejdražším, na americkém trhu jim konkurovaly jen Lincoln Continental od Ford Motor Company (jeho ceny -začínaly na 5750 USD) a Imperial Crown/LeBaron od Chrysleru (od 5733 USD). Produkce tradičně zahrnovala tři řady, Calais, DeVille a Fleetwood, přičemž Eldorado bylo ještě otevřenou verzí Fleetwoodu na shodném podvozku, nikoli samostatnou řadou odlišné konstrukce (v létě 1966 byla postavena nová linka pro model 1967 s předním pohonem, ale to už je jiná kapitola). Přestože se ještě nehovořilo o podvozkových platformách, měly zmíněné tři řady shodný podvozek klasické koncepce. Přední kola byla zavěšena nezávisle na dvojicích příčných ramen se soustřednými vinutými pružinami a kapalinovými tlumiči, zadní tuhá náprava byla ustavena čtyřmi spodními podélnými a horními šikmými tyčemi, odpružena rovněž vinutými pružinami, ale s oddělenými tlumiči. Brzdy byly dvouokruhové bubnové s posilovačem, hmotnost luxusních vozů se totiž různila od 1991 kg (Calais Coupé) do 2465 kg (Fleetwood 75 Limousine).

Řízení s proměnným převodem a posilovačem mělo základní převod 16,7:1, limuzína 18,2:1, ale výrobce zdůrazňoval velké natočení předních kol, až o 38,5°, pro snazší manévrování a malý průměr otáčení! Standardní (a jedinou) pohonnou jednotkou v letech 1964 – 1967 byl vidlicový osmi-válec 429 CI, tedy o objemu 7030  cm³ (vrtání 104,9 mm a zdvih 101,6 mm), se stupněm komprese 10,5:1 a výkonem 340 k (250 kW)/4600 min^-1. Pro rok 1966 dostal nový čtyřhrdlový karburátor Rochester s automatickým sytičem, měl plnoprůtokový čistič oleje a dvouventilový „tyčkový“ rozvod OHV. Na motor přímo navazovala samočinná třístupňová převodovka GM Turbo Hydra-Matic s kapalinovým měničem momentu; s diferenciálem zadní nápravy ji spojoval dvoudílný kloubový hřídel. Spotřebu benzinu (tehdy ještě olovnatého) nikdo neřešil, dvacet litrů na sto kilometrů se dalo udržet při klidné jízdě, ale ani třicet nebylo výjimkou. Vozy na pneumatikách 9,00 x 15 dosahovaly rychlosti kolem 180 km/h. Běloboké pneumatiky byly za příplatek, pouze pro kabriolet Fleetwood Eldorado v základní výbavě. Samočinná klimatizace se montovala do vrcholných modelů Fleetwood 75, jinak se rovněž připlácelo, ale Cadillac Heater & Defroster (tedy topení a odmrazovač) se dodávaly standardně (pro teplé kraje mohl být vůz bez nich za příslušnou slevu).

Přední sedadla se seřizovala elektricky, stejně tak se ovládala okenní skla (s výjimkou typů Calais). Nejlevnější byla Calais Series, nabízená jako kupé, sedan a čtyřdveřový hardtop (tedy sedan bez středního bočního sloupku B, jaký nemělo ani Coupé). Rozvor náprav 3289 mm a celkovou délku 5690 mm sdílely modely Calais s výše postavenými a ještě lépe vybavenými DeVille, u nichž nabídku stejných druhů karoserie rozšířil dvoudveřový kabriolet. Obrovský zadní převis byl pro tyto majestátní automobily typický, stejně jako prostorný šestimístný interiér na průběžných lavicích sedadel, pokud nebyla vzadu či vpředu vyklopena středová opěrka rukou. Převodovka Turbo Hydra-Matic a posilovače řízení Cadillac Power Steering a bubnových brzd Cadillac Power Brakes byly zdůrazňovanou základní výbavou, stejně jako třírychlostní stírače s ostřikovači čelního skla a bezpečnostní pásy na všech sedadlech (na krajních samonavíjecí). V té době to nebyla samozřejmost. Klient mohl také zvolit vpředu dvě samostatná křesla s integrovanými opěrkami hlavy. Vrcholem řady byla Fleetwood Series s rozvorem náprav prodlouženým na 3378 mm, resp. na 3804 mm u modelu 75 Limousine, který nabízel až devět míst (nouzové sklopné sedačky za přední řadou sedadel).

Odpovídající délka vozů činila 5779 nebo 6210 mm. V roce 1966 dosáhla produkce Fleetwood 75 Sedan/Limousine celkem 2017 osobních vozů, ale vzniklo také 2463 podvozků Fleetwood 75 Commercial Chassis (typ 698) pro sanitní a pohřební automobily. Bestsellerem ročníku 1966 byly DeVille Sedan (683) se 60 550 vyrobenými kusy a DeVille Coupé s 50 580 kusy. Levnější řada Calais dosáhla jen 28 680 vyrobených vozů. Navzdory poklesu amerického trhu tehdy Cadillac zvýšil odbyt a poprvé překonal hranici 200 tisíc vozů. Motor V8 429 CI měl nejlepší poměr výkon/hmotnost ze všech pohonných jednotek amerických vozů roku 1966. V letech 1963 – 1968 vždy překročil Cadillac odbyt předcházející sezony, cestu k mladším (ale stejně bohatým) klientům zahájilo kupé Eldorado 1967 s předním pohonem, které záhy dosáhlo ročních prodejů kolem pětadvaceti tisíc. V té době Cadillac vykazoval lepší výsledky než Lincoln, přestože jako dopravní prostředek amerických prezidentů Fordův výrobek často Cadillac od General Motors porážel. Jejich postavení na trhu amerických luxusních automobilů posílilo odstoupení Chryslerova Imperialu, jenž v kalendářním roce 1966 zaznamenal produkci jen 17 653 vozů, ale v roce 1975 už pouhých 1930 automobilů (od 1. října předchozího roku se prodalo 6957 Imperialů modelového roku 1975). Cadillac a Lincoln tak přežily do dnešních dnů jako jediné americké luxusní automobily.

Výběr z ceníku 1966 (USA)

Převzato z časopisu

Fotogalerie