Ford Motor CO. - Po stopách Henryho

Ford Motor Company slaví 105 let od založení a 100 let od zahájení výroby nejúspěšnějšího automobilu světa Model T (s jediným typem motoru). V Dearbornu jsme navštívili poslední sídlo Henryho Forda, které ukrývá tajemný exponát – revoluční motor X.

Henry Ford vlastnil rozsáhlé pozemky v Dearbornu, jen tři kilometry od michiganské farmy, kde se 30. července 1863 narodil. V roce 1913 se rozhodl opustit dům na Edison Avenue v Detroitu, aby s manželkou Clarou a synem Edselem měli více klidu a byli blíže milované přírodě. Henry už byl úspěšným podnikatelem, továrny na celém světě chrlily statisíce automobilů Ford Model T, ale přesto si pro nové obydlí stanovil finanční limit 250 tisíc dolarů. Navzdory tomu vznikl velký dům o 56 místnostech na pozemku s výměrou 1300 akrů, jehož stavba přišla na 1,875 milionu, nemluvě o dalším vybavení interiéru za 175 tisíc a úpravě okolí u River Rouge za 370 tisíc dolarů! Nádherná stavba byla dokončena v lednu 1916 a pojmenována Fair Lane po oblasti v irském okrese Cork, kde se narodil Henryho otec William Ford (1826 – 1905), který emigroval do USA v roce 1847 a stal se úspěšným farmářem v jihovýchodním Michiganu. Henry zemřel ve Fair Lane 7. dubna 1947, jeho manželka Clara tam žila až do své smrti v roce 1950.

 

V den smrti ještě jel Henry ve svém sedanu Ford V8 Super De Luxe ročníku 1942, který je vystaven v soukromé hydroelektrárně Fair Lane Powerhouse, jež byla s obytnou budovou propojena podzemním tunelem a zajišťovala jeho nezávislost. Ironií osudu se stalo, že dva dny před Henryho smrtí poškodila velká voda z Rouge elektrárnu i všechny záložní systémy, a tak automobilový král a přítel vynálezce Edisona odešel z tohoto světa za svitu svíček a petrolejových lamp, bez telefonického spojení a bez elektrického vytápění, jen za praskání hořícího dřeva v krbu. Základní kámen hydroelektrárny položil 28. října 1914 sám Thomas Alva Edison, který byl zpočátku Fordovým poradcem a pak celoživotním přítelem. Měla dvě horizontální Francisovy turbíny od firmy James Leffel & Co. ze Springfieldu (OH), jež svislým hřídelem roztáčely dva stejnosměrné generátory od Electric Machinery Co. z Minneapolisu (MN); proudění za turbínami urychlovaly difuzory VDA (Venturi Discharge Accelerator). Třetí generátor stejného typu byl ve strojovně mezi nimi, pro jistotu jej poháněl záložní parní stroj, pod strojovnou pak byla akumulátorovna. Po určitou dobu tato Fordova hydroelektrárna, první z dvaceti, jež postavil, zásobovala elektrickou energií celé okolí u Michigan Avenue a roztáčela také stroje dearbornské vodárny.

 

Ford Motor Company koupila objekt od vnuků zakladatele v roce 1952, v rezidenci uložila své archivy, ale o pět let později ji věnovala Michiganské univerzitě jako základ dearbornského univerzitního kampusu. Z původních 1300 akrů tvoří 72 akrů dnešní Henry Ford Estate Fair Lane, jež zahrnuje obytný dům i elektrárnu, je Národní historickou památkou USA od roku 1966 a posléze bylo zpřístupněno veřejnosti. Můžete si prohlédnout nejen větší část překvapivě útulných prostorů Fair Lane, ale také projít spojovacím tunelem, poobědvat v Pool Restaurantu pro 140 lidí (na místě bývalého krytého bazénu), prozkoumat šestipodlažní budovu hydroelektrárny včetně strojovny a v její vstupní hale obdivovat několik historických automobilů od repliky prvního Quadricyklu, který Henry Ford sestrojil už v roce 1896, přes slavný Model T ročníku 1916 s karoserií Touring, závodní Sweepstakes (1901), dětské automobily pro Josephinu a Williama Claye Forda (děti Edsela), elektrickou bryčku Detroit Electric Brougham (1915), dva soukromé vozy Henryho Forda (Ford A Coupé 1929, V8 Super De Luxe 1942) a traktor Fordson (1920), až po Lincoln Camping Car (1922), upravený kempingový vůz s ledničkou a bednou nezbytné Henrym oblíbené minerální vody z Poland Springs (ME), s nímž Fordova rodina vyjížděla do přírody, mnohdy i s přáteli Thomasem Edisonem a Harveyem Firestonem.

 

Nejzajímavější exponát je v jedné z místností elektrárny. Je to vzduchem chlazený dvouhvězdicový osmiválcový motor typu X s ventilovým rozvodem SV, jenž dostal jméno po uspořádání válců do X/90°, vždy dvou za sebou. První zmínka o tomto tajném projektu se objevila až v roce 1954, sedm let po Henryho smrti. Vývoj byl zahájen v letech 1918 až 1919, revoluční motor měl být náhradou za klasický čtyřválec Modelu T, ovšem dával z objemu 1753 cm3 (107 kubických palců) výkon 26 kW (35 k) při vlastní hmotnosti jen 56,7 kg (125 liber), byl zkoušen ve voze Ford X‑Car, což nebylo nic jiného než upravený Model T s motorem X (hmotnost vozu 513 kg; rychlost 92 km/h). Na vývoji pracovali Fordovi věrní, hlavně šéfinženýři Eugene Farkas a Allan Horton, detaily řešil Harold Hicks, který zatajil své dva inženýrské tituly, protože podivínský Ford měl raději selfmademany se zdravým rozumem než studované jedince. Větší verze motoru X s 24 válci a zdvojeným zapalováním se objevila ve Fordově závodním člunu Miss Dearborn, ale pro složitou konstrukci byla velmi nespolehlivá. V roce 1926 byl projekt motoru X po mnoha vývojových problémech opuštěn, pro nový Model A vznikl konvenční čtyřválec, ale Henry Ford stále věřil, že X‑engine ve stylu leteckých motorů je pohonnou jednotkou budoucnosti.


Zdroj: Automobil 05/08