Buick Motor Division (GM) 1976 – Před 40 lety...

Globalizace smazala rozdíly mezi automobily, ještě před čtyřiceti lety byly americké výrazně odlišné...

Přestože značka Buick prošla v posledním desetiletí výraznou krizí, patří k nejstarším, stále ještě existujícím, byť rozhodně není globální a její výrobky se prodávají hlavně v USA, Kanadě a Číně. Snaží se zlepšit image automobilu pro důchodce a v rámci racionalizace koncernu General Motors (po zániku Saturnu) nyní nabízí především vozy, technicky spřízněné s evropskými výrobky Opel. David Dunbar Buick, narozený v roce 1854 ve Skotsku, ji založil se synem Thomasem v roce 1903 v Detroitu, ale o rok později přestěhoval do jiného Vehicle City, jak byl přezdíván nedaleký Flint, rovněž v americkém státě Michigan, který zůstal sídlem značky po dlouhá léta. V roce 1908 patřil Buick k zakládajícím značkám General Motors a spolu s Chevroletem, Pontiacem, Oldsmobile a Cadillacem tvořil až do nového tisíciletí věhlasné portfolio koncernu. Kuriozitou zůstává, že v letech 1910 – 1920 řídili automobilku Buick dva muži, kteří se rovněž zapsali do historie amerického automobilového průmyslu, aby pak zahájili výrobu automobilů pod svými jmény.

Prvním byl Charles Nash v letech 1910 – 1912 (z jeho značky Nash se po fúzi s Hudsonem stala v roce 1954 American Motors), druhým Walter P. Chrysler, jehož snad není třeba představovat. Pod jejich vedením Buick postupně sílil, v letech 1919 – 1926 byl americkým výrobcem automobilů číslo 1, pokud jde o obrat a zisk z prodejů. Nevyhýbal se ani technickým inovacím, už v roce 1924 zavedl brzdy na všechna čtyři kola, o deset let později nezávislé zavěšení předních kol. V roce 1941, posledním s plnou výrobou před vypuknutím války, prodal Buick celkem 377 428 vozů. Byly populární i za hranicemi, například v Praze a Šanghaji. Buick jako první zavedl samočinnou převodovku s kapalinovým měničem (Dynaflow v roce 1948), čtyřhrdlové karburátory podle konstrukce svého inženýra Adolpha Brauna (1952) a osmiválec s hliníkovým blokem válců (1961, později linka prodána britskému Roveru, motor byl jen 3,5 litru!); stál u zrodu amerických concept cars (Buick Y-Job 1938, XP‑300 a Le Sabre Concept, oba 1951) atd. Zejména sportovně laděný typ Riviera, vyráběný v mnoha generacích, se stal obdivovanou legendou. Electra byla zase alternativou pro ty, pro něž je Cadillac příliš vznešený. Výrobní program však zahajovaly i menší typy Regal, Skylark a Century.

V modelovém roce 1976, jehož vozy Buick představujeme na této dvoustraně, tvořilo výrobní program pět typů Century, Regal, Le Sabre, Electra a Riviera s motorem podélně vpředu (V6 nebo V8) a pohonem tuhé zadní nápravy. Z dnešního pohledu to byly vesměs velké automobily, ačkoli první dva označuje výrobce za střední třídu. Řada Regal/Century měla rozvor náprav 2845 mm ve dvoudveřové (kupé) nebo 2946 mm ve čtyřdveřové verzi (sedan, kombi), délka vozu dosahovala až 5542 milimetrů! U velkých typů, rovněž s tuhým obvodovým rámem a ocelovou karoserií, se prodloužil rozvor na 3150 (Le Sabre), 3226 (Le Sabre STW, Electra) nebo 3099 mm (kupé Riviera). Délka dosahovala až 5928 mm (Electra). Základním motorem středních typů MY 1976 byl vidlicový šestiválec (do V/90° jako osmiválce) 231 CI (3785 cm³) o výkonu jen 105 k (77 kW)/3400 min^‑1, vzhledem k tehdejšímu přechodu na bezolovnaté palivo; na přání se montoval osmiválec 350 CI (5735 cm³) o výkonu od 155 k (114 kW)/3400 min^‑1, první alternativně se třístupňovou manuální, druhý výhradně se třístupňovou samočinnou převodovkou (Hydra-Matic).

Menší osmiválec byl standardní pohonnou jednotkou Le Sabre, ale kombi Le Sabre Station Wagon (pro Kanadu Estate Wagon) stejně jako Electru a Rivieru poháněl osmiválec 455 CI (7456 cm³) o výkonu od 205 k (151 kW)/3800 min^‑1 se čtyřhrdlovým karburátorem Rochester a převodovkou Hydra-Matic. Později došlo k downsizingu, a dnes výrobní program Buicku tvoří typy spřízněné s německými vozy Opel jako Buick Verano (Astra), Regal (Insignia), Encore (Mokka), LaCrosse (sedan odvozený od Insignie), Enclave (vlastní MPV) a Cascada (kabriolet). Plánem je dosažení půlmilionového odbytu na severoamerickém trhu, zatímco v Číně prodej Buicku činí zhruba milion ročně (GM Shanghai) včetně sedanů Excelle (Daewoo Nubira) a originálního minivanu Buick GL8 (vychází z Chevroletu Venture; nyní druhá generace).

Převzato z časopisu

Fotogalerie