Ford Crown Victoria (1992) – Poslední Mohykán

Před třiceti lety slavil premiéru Ford Crown Victoria. Stal se posledním americkým full-size sedanem postaveným na samostatném rámu.

Jméno Crown Victoria používal Ford v 50. a pak v 80. letech pro označení luxusních verzí typu Fairlane a LTD. Jako samostatná řada se Crown Victoria (EN53) objevila teprve v modelovém roce 1992. Zcela nová, důsledně zaoblená karoserie nesla rukopis tehdejšího šéfdesignéra FMC Jacka Telnacka, připomínající zejména Taurus s předním pohonem. Velmi nízká příď měla nízké svítilny zasahující do stran a postrádala masku chladiče, jež se v náznaku objevila teprve v modelovém roce 1993. Součinitel odporu vzduchu klesl oproti předchozímu typu LTD z 0,42 na c_x = 0,34.

Šestimístný tříprostorový sedan Crown Victoria z řady LTD převzal samostatný obvodový rám platformy Panther, vyvinuté v hloubi sedmdesátých let, kterou tehdy používal jak sesterský, luxusně pojatý Mercury Grand Marquis, tak Lincoln Town Car. Poháněcí ústrojí bylo samozřejmě zastavěno klasickým způsobem, tedy s motorem a převodovkou podélně vpředu a pohonem zadní tuhé nápravy. Jakkoli to mohlo v době obecného přechodu na přední pohon vypadat archaicky, zákazníků žádajících jednoduchý, pohodlný a mimořádně robustní osmiválec bylo v Severní Americe stále dost. Jednou z výhod použité koncepce byly také snadné a levné opravy po nehodách. Podvozek pochopitelně doznal řady dílčích modifikací, a to především v naladění řízení a závěsů kol. Brzdy byly nyní na všech kolech standardně kotoučové a na přání mohly být doplněny ABS (od roku 1999 bez příplatku) i kontrolou prokluzu. Standardem byl airbag řidiče, spolujezdec si na něj počkal do modelového roku 1993 (do té doby byl za příplatek).

„Tyčkový“ osmiválec 5,0 litru byl nahrazen moderním V8 4,6 litru s dvouventilovým rozvodem SOHC, sekvenčním nepřímým vstřikováním SEFI a nejvyspělejší řídicí jednotkou EEC-IV. Pro tento čtvercový motor do V/90° se vžilo označení Modular a prvně se objevil roku 1990 v Lincolnu Town Car, ale uplatnění našel kromě Crown Victorie/Mercury Grand Marquis i v plejádě dalších modelů od užitkových Fordů E a F Series přes off-roady Explorer či Expedition až po sportovní Thunderbird a Mustang. Různé hlavy válců měly dva, tři nebo čtyři ventily na válec a zejména pro „trucky“ se Modular stavěl i ve variantách 5,2, 5,5 a 5,8 litru, nemluvě pak o odvozeném desetiválci 6,8 litru. Mimochodem, „pětilitr“ Coyote aktuálního Mustangu je derivátem tohoto základu. V Crown Victorii na motor navazovala výhradně čtyřstupňová samočinná převodovka, zprvu konvenční AOD s předvolbou, od roku 1993 v elektronicky řízené podobě AOD-E, pro modelový rok 1995 nahrazené novou AR70W z Lincolnu Mark VIII.

V modelovém roce 1993 (většina připojených snímků pochází z prospektu právě k němu) byl Ford Crown Victoria dostupný v základní nebo bohatší výbavě s označením LX. Připlácet bylo možné za pakety pro výkon a tažení přívěsů. Společnými jim byly hlavně vzduchové pérování zadní nápravy a „dvouvýfukový“ motor s výkonem zvýšeným ze 142 na 157 kW (193, resp. 213 k), přičemž druhý z paketů byl bohatší o tažné zařízení, zesílený podvozek, chladiče motoru, posilovače řízení a převodovky a větší akumulátor, takže za něj bylo možné připojit přívěs s hmotností až 2,3 tuny. Vůz s rozvorem náprav 2906 mm byl 5395 mm dlouhý, 1976 mm široký a 1440 mm vysoký, přičemž základní model vykazoval pohotovostní hmotnost 1700 kg.

V roce 1998 přišla modernizovaná verze Crown Victoria s většími světlomety a dále vylepšeným podvozkem, hrdě označovaná za druhou generaci. Podstatně důležitější skutečností však bylo zastavení výroby konkurenčního Chevroletu Caprice o dva roky dříve, a to včetně jeho derivátů Buick Roadmaster či Cadillac Fleetwood, postavených rovněž na samostatném rámu. Ford Crown Victoria se vyráběl až do roku 2011, takže v tu chvíli v podstatě získal na dobrých patnáct let naprostý monopol pro dodávky taxislužbám (od roku 2002 s rozvorem prodlouženým o 160 mm) a policejním sborům, což z tohoto typu udělalo legendu amerických silnic a filmů. Slavné jsou zejména policejní hlídko­vé a stíhací vozy (CVPI). Měly například chladič oleje, robustnější převodovku, výkon zvýšený na 186 kW (253 k) a diferenciál s převodem 3,27:1 místo 2,73 (na přání 3,55; i samosvorný Trac-Lok), takže ­zvládaly čtvrtmíli pod 17 s a dosahovaly rychlosti přes 200 km/h (civilní Crown Victorie měly elektronický omezovač na 177 km/h). Podvozek dostal tužší tlumiče a pružiny, světlou výšku přes 200 mm, zkrutný stabilizátor také vzadu (v civilních vozech pouze v rámci paketů) a zpravidla i dvě samostatná sedadla vpředu, mezi nimiž byly instalovány prvky nezbytné policejní výbavy.

V letech 1991 až 2011 vzniklo celkem přes 1,6 milionu vozů tohoto typu. Produkce Crown Victorie probíhala v kanadském závodě St. Thomas Assembly (Southwold, Ontario; po zastavení výroby továrnu zbourali), takže šlo na trzích USA o „dovoz“, čímž se Ford vyhnul tehdejším opatřením CAFE, směřujícím k potlačování produkce automobilů s vysokou spotřebou.

Převzato z časopisu

Fotogalerie