Autoakrobat Škoda Team ČSSR (1984): autorodeo!

Hitem 80. let bylo autorodeo, vzpomínáte? Na jedno takové vás vezme Petr Cincibuch.

Je úterý 2. října 1984. Nad letištěm v Hoškovicích, využívaným jako zkušební plocha AZNP Mladá Boleslav, se kadeří kouřové mraky a západní obzor stele tmavou deku. Pro sedmnáct mužů a pět žen je dnes déšť úzkostnou obavou. Nejvyšší pro Antonína Mostbauera, který na dnešní den čekal šest let. Šest let práce, opakovaných zklamání, intrik, zjevného nepřátelství, nekonečného přemýšlení, finančních ztrát a stále znovu nacházené naděje propůjčované bláznům a géniům. Šest let… Začněme raději ještě jednou.

Foto: Petr Cincibuch

Úterý 2. října 1984. Letiště Hoškovice u Mladé Boleslavi. Do jedenácti hodin zbývá 15 minut. Na začátku rozjezdové dráhy je seřazeno deset automobilů Škoda se stříbrným nápisem na dveřích: AUTO-AKROBAT Škoda team ČSSR. O sto metrů dál stojí v trávě řada dřevěných ohýbaných židlí. Za 15 minut na ně usedne odborná porota, která rozhodne, jestli si hrdý nápis na dveřích škodovek mohou muži a ženy za jejich volanty ponechat. Na jedenáctou hodinu je určen začátek kvalifikačních přehrávek skupiny autorodea, startující poprvé v historii na domácích typech vozů. Mimořádnou událost s vyloučením veřejnosti sledují zástupci AZNP, motorističtí novináři a odborníci — a hrstka věrných.

Všichni s obavami pozorují nebe, i oni by uvítali časnější začátek, ale skupina kaskadérů má přesvědčit o profesionálních schopnostech kolektivu a přesnost patří k těmto vlastnostem. V určený čas zaplaví hudba z obřích „reprobeden“ prostor nad rovinou betonu a trávy. Otevřený populár z roku 1936 přivádí barevnou šňůru vozů Škoda 105, 120, Garde, 130 RS. Jezdci v kombinézách v barvě svých vozů zdraví diváky a jeden po druhém najíždějí na můstek, aby celá skupina vytvořila efektní defilé všech automobilů na dvou kolech. Škodovky na hraně pneumatik nahuštěných na 6 atmosfér — pardón, 600 kilopaskalů — přesně dodržují zákryty a lehce vyjíždějí oblouky zatáček. Ale nezvyklý pohled na spodek vozu připomíná skutečnost, že v úhlu 45 stupňů nakloněné auto má stejně daleko k pádu na kola, jako na střechu…

Foto: Petr Cincibuch

A pak již jedno číslo mistrovského ovládání vozu následuje za druhým. Jezdci předvádějí dvouhodinový komponovaný koncert řidičského umění s prvky artistiky a kaskadérství s cílem předvést, jak se dá ovládat, co umí a co vydrží výrobek s devadesátiletou tradicí okřídleného šípu. Zkusme si alespoň vyjmenovat některé prvky tvořící 45 čísel programu. Můžeme je rozdělit do tří hlavních skupin: I. Ovládání vozu jedoucího po dvou kolech: zastavení těsně před živým figurantem, slalom mezi ležícími kaskadéry, vůz „na dvou“ mezi těsně jedoucími automobily, zastavení protijedoucích vozů s těsností na 15 cm, výměna náhradního kola za jízdy, jízda s jedním až sedmi stojícími kaskadéry na karoserii, stoj na hlavě na šikmé ploše, jízda se zavěšeným mužem na spodku auta. II. Smyky: otočení vozu smykem o 180 stupňů s plynulou jízdou vzad, zajíždění smykem do branky, kterou tvoří živí figuranti, rozrážečky, vyhýbání ve vysoké rychlosti, „sestřelení“ muže na kuželce, autobalet. III. Skoky: vůz skáče hořící bariérou s kaskadérem na kapotě, přeskok sedmi zaparkovaných vozů, skoky dvou aut proti sobě, přeskoky automobilů motocyklem a motocyklem s postranním vozíkem, atd.

Foto: Petr Cincibuch

Program doplňují skoky speciálů (buggy), jízda dragsteru po zadních kolech, komická vystoupení, artistické vystoupení na střeše vozu při značné rychlosti, jízda motokáry po dvou kolech. Konferenciér komentuje každý jezdecký prvek a rychlá část programu vrcholí. Vozy se smýkají, točí se kolem osy a vyhýbají v rychlé proplétačce. Jezdci vyskakují ze svých automobilů, zdraví na obě strany tribuny a opět dál — ale to už deset minut bičuje letiště déšť. Vystoupení pokračuje, všichni chtějí předvést, co měsíce i léta dřeli, tomu ani množství padající vody nemůže zabránit.

V lijáku však zoufale vyjící auta tančí pro sebe. Diváci se rozprchli, nájezdové můstky kloužou, jezdci se znovu a znovu vracejí k opakování nepodařených nájezdů. Nikdo se nechce vzdát. Nevím, jestli se může říct, že jízda kaskadérů je za optimálních podmínek bezpečná, v prudkém dešti však začíná být těžko kontrolovatelná. Vedoucí skupiny dává pokyn k přerušení programu. Do vozů bez oken prší, po kombinézách stéká voda, zevnitř studí pot. Motory ztichly, náhle je slyšet jenom déšť. Všichni mlčí. Sedmnáct mužů a pět žen pozoruje vodu odskakující od asfaltu. Antonín Mostbauer a všichni ostatní myslí na jediné: stačí to, co ukázali? Nebo bude zase třeba začít od začátku...

Foto: Petr Cincibuch

Nové zorganizování přehrávky (a opět s nejistotou) je totiž organizačně a technicky nesmírně obtížné. Jen ten, kdo zkusil, rozumí. V odpoledních hodinách rozhodla odborná porota takto: vzhledem k předvedení většiny čísel programu (a s přihlédnutím k zbývajícím prvkům sledovaným při zkouškách) na potřebné odborné úrovni zajišťující představení podle daných předpisů je skupina autorodea Autoakrobat Škoda team uznána a schválena pro veřejné vystupování. Skupina je také smluvně vázána s AZNP Mladá Boleslav a PZO Motokov k propagačním vystoupením u nás i v zemích exportního zájmu výrobce.

Když jsme domlouvali napsání tohoto článku, měl šéfredaktor Automobilu ke mně a k fotografovi jedinou připomínku: „Zajímají nás technické změny, vylepšení vozů, úpravy, technické zajímavosti.“ Nalezli jsme však s ing. Dibelkou z technických změn pouze zablokované diferenciály, jednoduchou úpravu předních a zadních ramen a ližiny pod motory skákajících vozů. Všechno ostatní bylo běžné a známé ze sériových automobilů.

AR 2/´85

Převzato z časopisu

Fotogalerie