Dodge Hemi Charger Concept Car (1964) – Věrozvěst

V lednu roku 2011 společnost RM Auctions v Arizoně vydražila jedinečný prototyp. Představen byl přesně před 60 lety, do slovníku milovníků silných strojů zavedl hned dvě dodnes živá jména a předznamenal směřování amerických „muscle cars“ na dekády dopředu. 

Prototyp Dodge Hemi Charger Concept Car vznikal během roku 1963 s využitím sériového podvozku typu Polara a osazený byl zcela novým vidlicovým osmiválcem Hemi s objemem 7,0 l, tedy 426 palců krychlových. Stal se jednou ze studií, jež měly za úkol propagovat agregát Hemi 426 s půlkulovými spalovacími prostory. Ten zprvu vznikal pomalou ruční výrobou a určen byl prioritně vybraným soutěžním stájím. Když jedna z nich na závodech svoji jednotku „odrovnala“, bylo s ohledem na jejich nedostatek rozhodnuto použít jako náhradu motor určený pro studii Dodge Hemi Charger Concept Car, do níž se tedy nakonec dostal konvenční osmiválec 383 cu.in. (6,3 l) z původně použitého podvozku Dodge Polara. Výsostné znaky s nápisy „426“ na předních blatnících však zůstaly zachovány. Stroj vyrazil na propagační výstavy po celých USA a s nepříjemnou situací se předáci Chrysleru vypořádali po svém: motorový prostor nesměl být nikdy otevřen. Vůz celý rok putoval po různých výstavách a krátkodobě byl k vidění také v prominentních prodejnách značky Dodge. Poté byl ze služby propuštěn a pouze náhoda tomu chtěla, aby neskončil na vrakovišti, což byl bohužel běžný osud většiny stylistických studií své doby. Významný prodejce strojů Dodge z Pensylvánie tlačil na továrnu tak dlouho, až mu zmíněný prototyp prodala. Vůz se stal dárkem pro dealerova syna. Teprve v roce 1999 se Joeovi Bortzovi, sběrateli dochovaných automobilových studií, podařilo Dodge Hemi Charger Concept Car vystopovat a po dlouhých vyjednáváních koupit a dopravit do Chicaga.

Foto: RM Auctions

Stylisté dostali jednoduše znějící úkol: usadit nový motor do konvenčního podvozku a opatřit jej působivou karosérií. Maska chladiče byla vyrobena z ručně zhotoveného jednodílného roštu, který zaslepil samostatné dálkové světlomety, a nárazník ustoupil použití čtveřice tenkých svislých gumových pásů v chromovaných rámečcích. Také většina ostatních dílů vznikala přímo pod rukama karosářů, hrana kapoty byla více stočena směrem dolů a nově hostila mohutnou kapsu pro přívod vzduchu k motoru. Při pohledu na citelně modifikovaný profil karosérie však nakonec siluetu výchozí Polary přeci jen rozpoznáme.

Interiér stroje byl přepracován do přísně dvoumístného provedení. Čelní sklo otevřené karosérie se snížilo do úrovně pouhého větrolamu, zatímco někdejší prostor pro cestující na zadních sedadlech byl ­nahrazen plochým plechovým panelem navazujícím na víko zavazadlového prostoru a ochranným a do struktury karosérie vkusně začleněným obloukem, nesoucím zároveň hlavové opěrky. Nově tvarovaná sedadla využívala výplní Superform a čalounění prvotřídní kůží. Oddělení míst pro řidiče a jeho spolujezdce podélnou stěnou nepatřilo v té době mezi studiemi amerických automobilek k výjimkám, nicméně stojí za zmínku, že řada ovladačů spočívala přímo na této příčce. Právě na ní se nachází také samostatný otáčkoměr Stewart-Warner, cejchovaný až do 8000 min-1. Pedály plynu a brzdy byly zhotoveny z nerezového plechu a třípaprskový volant nesl věnec vyrobený z ořechového dřeva.

Foto: RM Auctions

Při pohledu na zadní část vozu si všimneme původních svítilen z Polary, jež byly ale poněkud rozšířeny a vsazeny do nového panelu, na jehož středu se nacházelo osvětlené místo pro poznávací značku. Také vzadu byl pro odlehčení mohutný nárazník nahrazen čtveřicí svislých „kapek“ s gumovými vložkami. Dveřní kliky zmizely, zato před zadními koly se v blatnících objevily záhadné otvory. Ty přicházely ke slovu ve chvíli, kdy se řidič rozhodl ohromit okolí svého vozu opravdu nekroceným rykem motoru Hemi 426. Dnešní ladičské firmy tuto funkci berou jako běžně používanou techniku, ale již před bezmála půlstoletím stačilo páčkou na palubní desce přepnout zdvojené výfukové potrubí tak, aby z pohonné jednotky odvádělo zplodiny bokem, tedy ještě před tlumiči. K celkově opravdu působivému zjevu prototypu Dodge Hemi Charger Concept Car přispěla také instalace speciálních litých ráfků Halibrand obouvajících úzké běloboké pneumatiky Goodyear Wingfoot. A výška tohoto prototypu? Pouhých 1220 mm…

Dodge Hemi Charger Concept Car je vskutku jedinečným artefaktem automobilového umění a přímým pamětníkem prvotního rozmachu „koncepčních studií“ z přelomu padesátých a šedesátých let. Právě tento prototyp se stal předobrazem nástupu amerických „muscle cars“, tedy relativně kompaktních, ale mimořádně výkonných automobilů s původně často problematickými jízdními vlastnostmi, které dodnes vábí milovníky klasických automobilů na celém světě. Prototyp Hemi Charger vzbudil natolik příznivé ohlasy laické i odborné veřejnosti, že v roce 1965 byla představena odvozená studie Charger Concept II (tentokrát s uzavřenou karoserií kupé), která již byla velmi podobná sériovému provedení z roku 1966.

Jména Hemi a Charger se používají dodnes, a i když doby osmiválce jsou již zřejmě sečteny, na platformě Stellantisu vzniká další Charger…

Foto: RM Auctions

Dražba

Dodge Hemi Charger Concept Car byl nakonec v roce 2011 vydražen za 750 tisíc dolarů, podle tehdejšího kurzu tedy asi 13,7 mil. Kč. Před aukcí se vůz nacházel ve sbírkách Johna M. O’Quinna a krátce před ní prošel důkladnou a nákladnou renovací v renomované dílně Fran Roxas. Významnou úlohu při znovuzrození tohoto stroje do jeho původního lesku sehrál Joe Bortz. Právě díky jeho úsilí ze sklonku devadesátých let se pod kapotou prototypu Dodge Hemi Charger Concept Car opět nachází jeden z původních patnácti vyrobených motorů Hemi v závodním provedení, naladěných na více než 600 koní, tedy přes 440 kW. A perlička na závěr: čtyři roky předtím byl stejný, ale ještě nerenovovaný vůz vydražen v Monterey za více než milion dolarů…

Převzato z časopisu

Fotogalerie