Aero 30 – Dvouválcový elegán

Foto: Archiv Jana TučkaLetos zjara oslavil devadesátiny jeden z nejpopulárnějších tuzemských automobilů meziválečné éry, elegán s dlouhou kapotou, dvoudobým litrovým dvouválcem, předním pohonem a jménem Aero 30.

Po dvouleté odmlce způsobené hospodářskou krizí se v první polovině dubna 1934 v Praze opět uskutečnil autosalon. Jednou z novinek byl vůz Aero 30, první představitel druhé generace automobilů této značky. Do vínku dostal tehdy do módy přicházející pohon předních kol a pohledné linie v anglickém stylu, které vytvořil fotograf a konstruktér Josef Voříšek.

Konstrukci podvozku a poháněcího ústrojí navrhl vedoucí výroby továrny Aero Josef Bašek. Ten už v roce 1933 spolu s přáteli postavil první prototyp, majitel firmy Aero JUDr. Vladimír Kabeš sice souhlasil s novou koncepcí s předním pohonem, požadoval však větší čtyřmístný vůz.

Základem automobilu Aero 30 byl plochý rám z ocelových profilů obdélníkového průřezu, k němuž byla zespod přivařena plechová podlaha. Všechna čtyři kola byla nezávisle zavěšena na výkyvných polonápravách odpružených vpředu jedním a vzadu dvěma za sebou umístěnými příčnými listovými pery. Srdcem vozu byl kapalinou chlazený dvoudobý dvouválec o objemu 998 cm3 a výkonu 30 k (22 kW), uložený podélně dosti daleko za osou poháněných předních kol. Před motorem totiž měla své místo třístupňová převodovka a před ní rozvodovka. Z té vycházely hnací hřídele předních kol opatřené kovovým křížovým kloubem u výstupu z rozvodovky a kulovým kloubem u kola.

Foto: Archiv Jana Tučka

Bubnové brzdy na všech čtyřech kolech měly mechanické ovládání ocelovými lanky, volant ovládající hřebenové řízení byl u „třicítky“ vlevo. Na slibovaný přechod z jízdy vlevo na pravostranný provoz si však museli tuzemští motoristé ještě pět let počkat.

Základ nabídky tvořil otevřený sportovní model Aero 30, v němž mohly vpředu ­vedle řidiče sedět dvě štíhlé osoby, takže byl celkem pětimístný. Při rozvoru náprav 2500 mm byl dlouhý 3780 mm, široký 1430 mm a vysoký 1050 mm, s nataženou plátěnou střechou měřil do výšky 1450 mm. Vykazoval hmotnost 760 kg a na šestnáctipalcových kolech obutých do pneumatik rozměru 5,25 – 16 uháněl rychlostí až 100 km/h. Průměrně spotřeboval na 100 km kolem 10 l lihobenzinové směsi s příměsí oleje, do nádrže uložené vpředu pod kapotou se vešlo 45 l paliva.

Zákazník mohl zvolit i čtyřmístnou dvoudveřovou limuzínu Aero 30, ještě během sezóny 1934 přibyl i třímístný roadster s třetím sedadlem umístěným vzadu bokem ke směru jízdy. Také tyto vozy měly podvozek s rozvorem 2500 mm, karoserie otevřených modelů byly celokovové, limuzína měla kostru kabiny z jasanového dřeva.

V říjnu 1935 byl na pražském autosalonu vystaven kabriolet Aero 30 karosovaný vysokomýtskou firmou Sodomka, která poté otevřené čtyřmístné vozy tohoto typu v malých sériích vyráběla. Továrna Aero je coby nejluxusnější verzi „třicítky“ zařadila do své nabídky.

V sezóně 1936 byl otevřený sportovní vůz Aero 30 k mání za 23 750 Kč, roadster stál 25 200 Kč a limuzína 28 600 Kč. Za luxusní kabriolet s karoserií Sodomka zákazník zaplatil 33 400 Kč.

Foto: Archiv Jana Tučka

V té době už se otevřené sportovní vozy Aero 30 i limuzíny vyráběly s rozvorem náprav prodlouženým na 2720 mm a celkovou délkou karoserie 4120 mm, zatímco kompaktnější roadster měl rozvor 2515 mm a délku 4000 mm.

V letech 1936 a 1937 dodala továrna Aero československé armádě celkem 225 čtyřmístných otevřených automobilů Aero 30, které sloužily jako štábní a kurýrní vozy. Podle požadavků vojenské správy měly chlazení motoru s vodním čerpadlem a ventilátorem, světelné ukazatele změny směru jízdy vpředu i vzadu, na zádi dvě náhradní kola a disky kol připevněné čtyřmi šrouby místo standardních pěti.

Pro modelový rok 1938 dostala „třicítka“ elektromagneticky ovládanou volnoběžku, jež při jízdě z kopce šetřila palivo, a paprskové disky kol pro lepší chlazení bubnových brzd. Ty si však nadále zachovaly mechanické ovládání.

Zdokonalování vozu s sebou neslo i zvyšování jeho hmotnosti. Limuzína Aero 30 ročníku 1938 tak vykazovala hmotnost 910 kg, čtyřmístný kabriolet 930 kg a kratší roadster 850 kg. Od jara 1938 nabídku rozšířil i čtyřmístný polokabriolet s pevnými rámy dveří a skládací textilní střechou.

Foto: Archiv Jana Tučka

Automobily Aero 30 modelového ročníku 1939 dostaly nově tvarované prostornější karoserie s elegantně zaoblenou maskou a předními blatníky. Na podvozku s rozvorem 2515 mm továrna nabízela čtyřmístný otevřený sportovní vůz dlouhý 4220 mm, čtyřmístné limuzíny a luxusní kabriolety s rozvorem 2715 mm měřily do délky 4400 mm.

Rok 1939 dramaticky poznamenala březnová okupace hitlerovskými vojsky a vznik Protektorátu Čechy a Morava a také zářijové vypuknutí války. Za těchto okolností se výroba postupně přesunula k užitkovým modelům. V letech 1939 až 1942 zhotovila továrna Aero celkem 650 skříňových dodávek Aero 30 s užitečnou hmotností 300 kg a 1,44 m³ nákladního prostoru, jenž byl uvnitř dlouhý 1,5 m, široký 0,96 m a vysoký 1,0 m. Vedle nich vyrobila i 175 valníčků téhož typu s dřevěnou korbou s ložnou plochou dlouhou 1,38 m a širokou 1,34 m, opět s užitečnou hmotností 300 kg.

Po skončení války opustilo továrnu posledních pět stovek vozů Aero 30 s dvoudveřovou uzavřenou karoserií. Staly se labutí písní produkce osobních automobilů této značky. Podle tovární statistiky bylo v letech 1934 až 1945 vyrobeno celkem 7425 vozů Aero 30 všech provedení.

Převzato z časopisu

Fotogalerie