Aerodynamické vozy Aero 30 a 50 – Sodomkova chlouba

V letech 1938 až 1940 vzniklo ve vysokomýtské karosárně Sodomka půl tuctu aerodynamických automobilů Aero 50, jejichž tvary byly zjevně inspirovány kreacemi pařížské firmy Figoni et Falaschi. Jejich sourozencem bylo unikátní kupé Aero 30.

Automobily Aero s karoseriemi Sodomka poněkud extravagantního střihu z období 1938 až 1940 provázela a provází řada otazníků a dohadů. Ty souvisejí s tím, že se nedochovaly záznamy o jejich výrobě, a nelze tak jednoznačně určit, v jakém pořadí a kdy přesně spatřily světlo světa. Během minulých desetiletí je příznivci automobilů Aero a karoserií Josefa Sodomky pokřtili dvěma jmény. V polovině osmdesátých let jménem Arizona, podle místa, kde byl v USA objeven vrak jednoho z dvoumístných kabrioletů tohoto typu. Ano, právě toho, jenž byl v historicky ne právě věrně restaurované podobě vy­dražen v srpnu 2022 v aukci RM Sotheby’s v ­kalifornském Monterey za 346 tisíc dolarů, tedy za téměř 8,5 milionu Kč.

V novém tisíciletí dostaly Sodomkovy kreace nové kolektivní pojmenování Dynamik, patrně inspirované výrazem Dynamic, používaným pro podobně karosované vozy francouzskou automobilkou Panhard. V době vzniku byly tyto vozy označovány jako Aero Sodomka Special, resp. Aero 50 se speciální karoserií Sodomka. Majiteli továrny Aero JUDr. Vladimíru Kabešovi (1886–1947) by se prý líbilo označení Aeroline, to však bylo příliš blízké výrazu Airline používanému firmou Renault.

Pozoruhodným solitérem bylo dvoumístné kupé aerodynamických linií postavené na podvozku Aera 30. Jeho přední kola poháněl podélně za přední nápravou uložený dvoudobý dvouválec o objemu 998 cm3 a výkonu 30 k (22 kW), na nějž směrem kupředu navazovala třístupňová převodovka a rozvodovka. Podle vzpomínek pamětníků zaznamenaných v 80. letech mělo mít kupé původně jiný podvozek s výkonnějším motorem, polský zákazník však velmi spěchal na dodání vozu, a tak bylo zvoleno náhradní řešení. Vzhledem k hmotnosti 4,4 m dlouhého kupé, jež se pohybovala kolem 950 kg, nebylo zřejmě optimální.

Dvoumístné kupé mělo prosklený díl střechy, který zespodu kryla shrnovací roleta, luxusnímu charakteru vozu odpovídalo kožené čalounění i radiopřijímač. Od ostatních kreací této skupiny se kupé odlišovalo nejen podvozkem, kratší kapotou a linií střechy, ale také výřezy v předních blatnících odhalujícími kola.

Jako dvoumístný kabriolet se na první pohled tváří aerodynamické Aero 50 se čtyřmi světlomety zapuštěnými do zaoblené přídě, předními blatníky téměř zcela překrývajícími kola a vnějším nůžkovým systémem stahování střechy. Vůz vybavený dvoudobým čtyřválcem 1997 cm3 o výkonu 50 k (37 kW), jenž prostřednictvím třístupňové převodovky poháněl přední kola, se však na žádné dochované fotografii neobjevuje s otevřenou střechou.

Navíc Josef Sodomka skutečné kabriolety této skupiny vybavoval decentně skrytým stahovacím mechanismem střechy a zdá se být nanejvýš pravděpodobné, že v tomto případě šlo o tzv. faux-cabriolet, neboli falešný kabriolet, tedy o kupé s pevnou střechou, jež se za kabriolet jen opticky vydávalo.

Patrně prvním otevřeným vozem této řady byl dvoumístný kabriolet Aero 50, kávově hnědý s béžovým koženým čalouněním, který k jednadvacátým narozeninám dostal darem Vladimír Kabeš mladší (1918–2009), syn šéfa firmy Aero, tehdy student právnické fakulty. Plnoletost oslavil 6. ledna 1939, takže stavba aerodynamického kabrioletu se zakrytými předními i zadními koly musela probíhat už před koncem roku 1938. Tím se lehce rozšiřuje interval vzniku Sodomkových kreací tohoto střihu, obvykle uváděný lety 1939 a 1940.

V roce 1939 se prokazatelně zrodil čtyřmístný kabriolet Aero 50 obdobných tvarů se širokou maskou vyplněnou tenkými vodorovnými lištami, jenž 3. září 1939 získal absolutní prvenství v soutěži elegance pořádané v Poděbradech. V roce 1940 následovaly nejméně tři další otevřené vozy Aero 50 v tomto stylu, dva dvoumístné a jeden čtyřmístný. Stejně jako jejich starší sourozenci se mimo jiné odlišovaly tím, že zatímco čtyřmístná verze měla vpředu na dveřích malá trojúhelníková okénka, dvoumístná se bez nich obešla.

Jeden z dvoumístných kabrioletů, přihlášený do provozu počátkem října 1940, vlastnil pražský stavitel František Louda, jemuž jeho povolání umožňovalo používat automobil navzdory přísným restrikcím zavedeným v Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1942 svůj elegantní vůz zapůjčil režiséru Martinu Fričovi k natáčení filmu Valentin Dobrotivý, jehož hvězdou byl Oldřich Nový. Na podzim 1944 si Loudův kabriolet zahrál ve filmu Dir zuliebe (Z lásky k tobě), který Frič natáčel v němčině a s německými herci pro Pragfilm. Původní protektorátní poznávací značka PD – 2996 byla pro tuto příležitost změněna na fiktivní říšskou IA – 2996.

Po válce se kabriolet dostal do USA, kde po mnoha peripetiích a změnách majitelů skončil opuštěný v arizonské poušti. O jeho dalším osudu už jsme se zmínili. Další dvoumístný kabriolet Aero 50 stejných tvarů zhotovený v roce 1940 zůstal v tuzemsku a po roce 2005 se dočkal znovuzrození v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě. Patrně posledním vozem tohoto střihu byl světlý čtyřmístný kabriolet Aero 50 z roku 1940, jenž se objevil spolu s malým obytným přívěsem zhotoveným firmou Sodomka na tovární fotografii pořízené na vysokomýtském náměstí.
Stejně jako výše zmíněný čtyřmístný kabrio­let ročníku 1939 se i tento druhý čtyřmístný exemplář uplatnil v roce 1946 při oslavách padesátého výročí založení Sodomkova podniku. Také on si při této příležitosti zapózoval s jedním z prvních kočárů vysokomýtské značky. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie