Tannistesten 2016 – Alfa Romeo Giulia Veloce

Modelová nabídka stěžejního typu značky Alfa Romeo, dosud rámovaná pouze hraničními verzemi, se v průběhu pouhých několika týdnů rozrostla do nebývalého spektra. V Dánsku jsme zkoušeli provedení Veloce, jež se překvapivě zdá být tou nejlepší volbou.

Když jsme vás měli možnost jako vůbec první v České republice seznámit s autentickými zážitky z konstrukce a jízdy s novým sedanem Alfa Romeo Giulia (typ 952) v okolí tovární testovací trati Balocco i na ní (viz AR 6/’16), byly nám k  dispozici pouze základní vznětové čtyřválce 2,1 l s výkonem 110 a 132 kW (150 a 180 k) a špičkové Quadrifoglio Verde s vrcholným šestiválcem 2.9 V6 Bi-Turbo o výkonu 375 kW (510 k). Giulia se má stát zlomem a ztělesněním Sergiem Marchionnem dlouho proklamované renesance milánské automobilky, takže velmi omezené spektrum nabízených verzí působilo jako značný handicap. Po letošním pařížském autosalonu je však všechno jinak, paletu totiž doplnily vznětový 2,1 l/100 kW a zážehový 2.0 MultiAir Turbo/147 kW i pohon všech kol s tradičním označením Q4.

Jen necelý týden po pařížské premiéře se navíc na dánských Tannistesten objevil údajně vůbec první pro běžný provoz homologovaný a stříbrně lakovaný vůz Giulia Veloce s přeplňovaným čtyřválcovým motorem 2,0 l o výkonu 206 kW (280 k). Pod jménem Giulia Veloce budou prodávány rovněž nejvýkonnější „diesely“ 2,1 l/154 kW (209 k), v obou případech jsou standardem pohon všech kol a osmistupňová samočinná převodovka ZF. Proti původním zvěstem nám v Tverstedu zástupci Alfy Romeo definitivně vyvrátili tradované pověsti o tom, jak je Giulia vlastně derivátem Maserati a Ferrari. Pravdou je, že všechny motory pro Giulii jsou zcela nové a že zcela nová platforma má záhy posloužit hned několika dalším typům Alfa Romeo včetně SUV, přičemž například vývoj agregátů vedl Gianluca Pivetti, donedávna odpovědný za pohonné jednotky Ferrari, nicméně ani V6 pro Giulii Quadrifoglio nemá s jakýmkoli jiným motorem Ferrari nebo Maserati jediný společný díl. Jde spíše o použití podobných materiálů a konstrukčních postupů. Nicméně na vývoj Giulie byli v rámci koncernu Fiat převeleni i další vývojoví pracovníci se zkušenostmi od vzpínajícího se hřebce a zlatého trojzubce. Alfa Romeo Giulia Veloce s čtyřválcovým přeplňovaným dvoulitrem o výkonu 280 koní, samočinnou převodovkou ZF a pohonem všech kol na nás zapůsobila jako ideální varianta pro tento vůz. Pach spáleného oleje podporoval pověst prototypu, ovšem celý vůz s křiklavě rudým koženým interiérem fungoval dokonale. Pozice řidiče za volantem s takřka vodorovnou osou, za všech okolností dostupný točivý moment, výhled, ovladatelnost, brzdy, vyváženost vozu v zatáčkách i při razantním zrychlování a zpomalování, to vše dělá z Giulie Veloce fantastický prostředek každodenního provozu; a těch 510 koní Quadrifoglia příliš často postrádat nebudete. Ale abychom pouze nechválili, některé ovládací prvky v interiéru působí poněkud subtilním dojmem a není možné měnit sklon sedáku řidičova sedadla, což je u vozu této třídy již takřka trestuhodné. Při pohledu na otáčkoměr budete mít zprvu pocit, že jste usedli za volant vznětového motoru, protože červené pole začíná již na 5700 min^-1. Motor totiž dosahuje nejvyššího výkonu již při 5000 min^-1, což je dle tvrzení šéfkonstruktéra Alfy -Romeo Roberta Fedeliho dalším důsledkem omezování emisí CO₂ (čím vyšší otáčky, tím vyšší ztráty). Proti Quadrifogliu nelze nijak omezit, natož pak deaktivovat stabilizační či protiprokluzový systém, -ovšem podle Roberta jde, podobně jako u Ferrari, svým způsobem o filozofickou otázku, zda řidiči skutečně umožnit plnou vládu nad jeho vozem… Technické údaje zatím zveřejněny nebyly, výše se proto odkazujeme především na vlastní zkušenosti a kusé informace z dánských Tannistesten.

Převzato z časopisu

Fotogalerie