Lexus LFA - Japonský útok

Toyota odstoupila z formule 1, ale na Ferrari útočí dál. Tentokrát s exkluzivním supersportovním automobilem Lexus LFA, který se rodil dlouhá léta…

Lexus si za dvacet let existence vybudoval pověst neobyčejně kvalitního luxusního vozu, jenž záhy po uvedení na americký trh začal soupeřit s prestižními značkami BMW a Mercedes-Benz, aby je tam nakonec v prodejních číslech překonal. Kam však míří nový Lexus LFA? Určitě proti Ferrari, ale v tomto segmentu to nebude mít tak snadné. Tvůrci LFA si toho jsou vědomi, a proto po vzoru Alfy Romeo 8C Competizione vyhlásili výrobu limitované série 500 kusů. Objednávky se přijímají už od loňského října, výběr klientů proběhne na jaře, snad se jich najde dost, cena vozu je totiž poměrně vysoká ve srovnání s konkurencí (asi 375 milionů jenů, tedy 375 tisíc dolarů), a výrobní cyklus proběhne od prosince 2010 do prosince 2012. Kdo si připlatí, může mít speciální barvu dle vlastního přání, či provedení bez zbytečností (např. autorádia) upravené pro jízdu na okruhu (track days); produkce těchto verzí však začne až od roku 2012! Pak bude možná čas a kapacita na druhou karoserii jako v italském případě, ostatně Lexus LFA Roadster měl premiéru už v Detroitu v lednu 2008 (tři roky po premiéře prvního konceptu kupé LFA v Detroitu).

Vývoj tohoto supersportovního automobilu není nikterak krátký. Zprávy o jeho uvedení se objevovaly od počátku tisíciletí (hovořilo se o osmiválci, jenž měl nahradit legendu Toyota Supra). Program byl zahájen už v roce 2000, první prototyp poněkud méně agresivního vzhledu vyjel v roce 2003, pak jsme si prohlédli na autosalonu v Ženevě 2007 nové kupé LFA, označené za druhou generaci, z níž byl odvozen zmíněný LFA Roadster Concept. Překvapením se stala účast dvojice prototypů Lexus LFA ve vytrvalostním závodě 24 h Nürburgringu, nejprve s černou kamufláží v ročníku 2008 a podruhé v černobílé závodní verzi Gazoo Racing. Podle výrobce to byla poslední zkouška před oznámením o zahájení sériové produkce, na Tokijském autosalonu 2009 pak slavil světovou premiéru prototyp sériového LFA se zveřejněnými technickými specifikacemi a informacemi o výrobě a prodeji.

Není pochyb o tom, že LFA (sériový už označen bez pomlčky) poskytne skutečnou radost z jízdy, má k tomu ostatně řadu předpokladů včetně podvozku odladěného na Nürburgringu, výkonného motoru a keramických brzd CCM (Carbon Ceramic Material). Podle šéfinženýra Haruhiko Tanahashiho a vedoucího týmu testovacích jezdců Hiromu Nagaseho šlo především o vynikající jízdní vlastnosti a nekompromisní výkony, jež vytvářejí skutečně driveroriented car, tedy automobil pro radost z jízdy. Základem je snižování hmotnosti, a proto jsou v konstrukci LFA využity kompozitové uhlíkové materiály CFRP (Carbon Fibre Reinforced Plastic), vyvinuté samotnou Toyotou, která má ostatně z minulosti velké zkušenosti s tkaním látek, jejichž strukturu kompozitové plasty přebírají. Z dílů CFRP jsou vyrobeny samonosný trup i krycí panely karoserie, tento materiál je čtyřikrát pevnější než hliník a také lehčí, stejná celohliníková konstrukce by byla o 100 kg těžší. CFRP tvoří 65 procent samonosné karoserie LFA, zbývajících 35 procent hliníkové slitiny.

Srdcem automobilu je motor a vysokootáčkový desetiválec 4,8 l/412 kW (560 k) byl ve vývoji od počátku tisíciletí, tedy v době, kdy formuli 1 vládly vidlicové desetiválce! Má úzký úhel 72° mezi řadami válců, celohliníkovou kompaktní konstrukci (rozměry se blíží V8 a hmotností běžnému V6), plně variabilní rozvod DOHC 4V s titanovými ventily, elektronicky řízené individuální klapky sání pro každý válec, nízkou polohu za nápravou (snížení těžiště i momentu setrvačnosti kolem svislé osy), dvanáctiotvorové vstřikovače, mazání se suchou klikovou skříní a splňuje EU5. Přes 90 % maxima točivého momentu je k dispozici v rozsahu 3700 až 9000 min 1 (vrchol 480 N.m při 6800 min 1).

Na konstrukci se podílela Yamaha, specializovaná na vysokovýkonné motory (mj. Toyota 2000 GT, Ford Taurus SHO V8, Volvo XC90 V8). Motor je spojen se šestistupňovou sekvenční převodovkou ASG (Automated Sequential Gearbox), uloženou vzadu v bloku s rozvodovkou (systém transaxle), podle zvoleného programu (Auto, Sport, Normal a Wet) se rychlost řazení pohybuje mezi 0,2 až 1,0 sekundy. Programy řazení se volí otočným ovladačem na přístrojové desce, každý příslušně upravuje odezvu motoru a asistenčních systémů trakce (ABS, VDIM) a má odlišné grafické ztvárnění na kontrolním displeji v dominantním kruhovém otáčkoměru před sportovně tvarovaným volantem se zkosenou spodní částí věnce. Samočinný režim u systému s jednou spojkou je ovšem z nouze ctnost. Ve voze nechybějí adaptivní čelní airbagy, inovativní airbagy v bezpečnostních tříbodových pásech (rozdělí sílu při nárazu na větší plochu) a kolenní airbag pro řidiče. Obklady a čalounění interiéru podle provedení tvoří kůže, Alcantara, leštěný kov, či kompozitové panely.

Konstruktéři si pohráli také s naladěním zvukového projevu motoru, jeho Octave Harmony byla inspirována pohonnými jednotkami formule 1, omezovač však zasahuje při 9000 min 1 (ve formuli 1 při 18 000 min 1). Dvacetipalcová litá kola BBS, keramické brzdy, pneumatiky Bridgestone s asymetrickým vzorem, příčná ramena vpředu a víceprvkové závěsy vzadu, přesné řízení EPS (Electric Power Steering) a výsuvné přítlačné křídlo na zádi přispívají k vynikajícím jízdním vlastnostem. Lví podíl na jejich cizelování má dnes již pětašedesátiletý Hiromu Naruse, jemuž za více než pětačtyřicet let prošly rukama všechny významné sportovní vozy Toyota; přezdívku Toyota Meister dostal při působení u Toyoty Motorsports, hlavně za testování na Nürburgringu, kde se dodnes zúčastňuje slavné čtyřiadvacetihodinovky Vyspělá aerodynamika je patrná hned při prvním pohledu na vůz, jehož tvary se od prvních prototypů značně pozměnily (viz naše snímky). Součinitel odporu vzduchu jen 0,31 je vynikajícím výsledkem u sportovního vozu, u něhož musíte vytvořit patřičný přítlak. Plochý spodek trupu, kompozitový difuzor a křídlo na odtokové hraně zádi umožňují optimalizaci těchto protichůdných požadavků.

Výroba automobilů Lexus LFA bude zahájena v závodě Motomachi plant v Toyota City v rytmu dvaceti vozů měsíčně pro zajištění nejlepší kvality a pozornosti i k nejmenším detailům. Každý motor ponese štítek s podpisem jediného inženýra, odpovědného za jeho montáž. Klienti mohou, za patřičný příplatek, volit nestandardní barvu (celkem třicet různých) a provedení vozu včetně výbavy interiéru.

Zdroj: Automobil 02/10
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie