Freightliner Trucks – Úspěšný Američan

Severoamerickou součástí Daimler Trucks je společnost Freightliner, dnes už tradiční výrobce nákladních automobilů, který zvyšuje podíl na tamějším náročném trhu...

Největší americkou výstavou užitkových vozidel je MATS (Mid-American Truck Show) v Louisville (KY), kde Freightliner už v roce 2011 velkolepě oslavil sedmdesátiny. Kořeny značky sahají do čtyřicátých let. Tehdy přepravní společnost Consolidated Freightways, Inc., ze Spokane (WA) hledala vhodné nákladní automobily. S nabídkou nebyla spokojena, a tak zahájila výrobu vlastních konstrukcí, zpočátku jen pro své potřeby. V roce 1939 založila dceřinou společnost Freightways Manufacturing Corporation v Salt Lake City (UT), kde postavila několik velmi těžkých užitkových vozidel pro hornaté oblasti západu Spojených států amerických, a v roce 1941 poprvé použila značku Freightliner. Válka ovšem vzhledem k restrikcím v dodávkách strategických surovin přerušila výrobu (Freightliner hojně využívá hliníku), a tak až v roce 1949 vyjel další Freightliner, tentokrát pro prvního externího klienta. Produkce se přestěhovala do dílen Consolidated Freightways v Portlandu v americkém státě Oregon; první tahač typu 800 tam putoval k místní společnosti Hyster Co., jež je dodnes průkopníkem vysokozdvižných vozíků (vlastně vozů vzhledem k tonáži!) s více než osmdesátiletou tradicí. 

O dva roky později uzavřely Consolidated Freightways (CF) dohodu s tehdy silnou společností White Motor Company o spolupráci, zejména o využití rozsáhlé servisní sítě White v USA a Kanadě, která zajistila prodej, distribuci a servis Freightlinerů, takže došlo ke změně označení na White-Freightliner. Specialitou byla vozidla s bezkapotovou (trambusovou) budkou řidiče, od roku 1958 sklopnou vpřed o 90° pro snazší přístup k pohonné jednotce, ale výrobní sortiment se záhy rozšířil i na jiné typy. Montážních závodů CF přibývalo, vedle Oregonu to byla od roku 1960 Pomona (CA) a v roce 1970 se závod v Oregonu soustředil na díly a finální montáž trambusů se přestěhovala do Indianapolisu. V roce 1973 byla výroba z Pomony převedena do závodu Chino, rovněž v Kalifornii, ale společnost White se -propadla do hluboké krize (v roce 1976 prodala pět divizí včetně Euclidu), která předcházela jejímu rozpadu (a pohlcení Volvem, jenže to je jiná kapitola). V roce 1975 oznámily Consolidated Freightways, že po vypršení vzájemné smlouvy do konce 1977 ji už neobnoví. Znovu se zrodil samostatný Freightliner, ostatně vozy, vyráběné u CF pro White v roce 1975, tvořily 42 procent domácích prodejů všech automobilů White...

V severokarolinském Mount Holly vznikl nový montážní závod, uvedený do provozu v roce 1979, a dostal do vínku výrobu tradičních amerických kapotových tahačů Freightliner. Vzápětí však zpřísněná dopravní legislativa a klesající odbyt způsobily konzervativní značce další kritickou situaci. Záchranu pak v roce 1981 poskytl německý koncern Daimler-Benz zakoupením společnosti Freightliner (údajně za 260 milionů USD), poskytnutím zásadní technické pomoci a postupným rozšířením výrobního programu o vozidla střední (Business Class) a lehké kategorie (Sprinter). Výroba se rozprostřela i do jiných lokalit, Freightliner získal další továrnu v Clevelandu, tentokrát však v Severní Karolíně, a také využívá montážní závody Daimler Trucks v Kanadě, Mexiku a Brazílii. 

Struktura společnosti prošla mnoha změnami. Například krátkým spojením se značkou Oshkosh při stavbě školních autobusů, převzetím značky American LaFrance (hasičské speciály), krátce na to Thomas Built Buses (školní autobusy) a v roce 2000 také Western Star Trucks. Klíčovým momentem se však stalo spojení s Detroit Diesel, slavným velkým výrobcem vznětových motorů, převzatým skupinou Rogera Penskeho (známého u nás spíše jako majitele závodních týmů Indy Car a NASCAR). Když se Daimler rozešel s Chryslerem, stal se výrobce Freightlinerů v roce 2008 společností Daimler Trucks North America LLC. Sortiment zahrnuje na osmdesát modelů, a to těžká užitková vozidla (převážně tahače návěsů s kapotovými budkami Cascadia, Classic, Columbia, Century Class, Coronado a bezkapotový Argosy), střední užitková vozidla včetně hybridních typů (Business Class) a také lehká (Mercedes-Benz Sprinter). Byla navázána spolupráce s Tesla Motors pro dodávky elektrických soustav a akumulátorů pro lehké užitkové elektromobily. 

K zajímavým novinkám patří souprava Cascadia Evolution s motorem Detroit Diesel/Daimler (DD15) o objemu 14,6 l, splňující emise EPA 10 (obdoba EU6) s využitím technologií EGR a BlueTec SCR, která se samočinnou převodovkou Detroit DT12 vykazuje spotřebu paliva nižší o 7 % ve srovnání se současným modelem (ale také podle EPA 10). Tuto vynikající hod-notu potvrdil nezávislý týdenní provozní test na trase 2400 mil (4000 km) mezi San Diegem (CA) a Gastonií (NC). Dvě soupravy tahače s návěsem zatížené hmotností 34 t dosáhly v běžném provozu průměrné rychlosti 62 mph (99 km/h) a průměrné spotřeby běžné obchodní nafty 10,67 mpg (22 l/100 km). K výsledku přispěly pneumatiky se sníženým valivým odporem a bohatá soustava aerodynamických prvků. Hospodárnost prokázal Freightliner také prostřednictvím vozidla střední hmotnosti Business Class M2 112, poháněném zemním plynem. Prezentace se odehrála na trase 2700 mil ze San Diega (CA) do hlavního města Washingtonu (DC) s tankováním každých 350 až 500 mil (míle = 1609 m). Hnacím agregátem byl v tomto případě šestiválec Cummins Westport ISL G. Americká firma také staví sériově (v provozu přes tisíc vozů) hybridní verze Business Class M2 106 H.

Převzato z časopisu

Fotogalerie