FREIGHTLINER (1942 – 2017) – Z nouze ctnost!

K nejúspěšnějším výrobcům těžkých nákladních automobilů v USA patří Freightliner, který právě letos slaví pětasedmdesátiny...

Cesta ke zralému věku nebyla snadná. Ještě počátkem osmdesátých let hrozilo Freightlineru vymazání ze seznamu výrobců nákladních automobilů. Společnost vznikla kuriózním způsobem, když přepravce Consolidated Freightways nemohl najít vhodný vůz pro svou potřebu, a proto koncem třicátých let zahájil vývoj vlastních konstrukcí. Nejprve jen pro svoji potřebu, později ve spolupráci s White Motor Corporation i pro jiné klienty. Značka to však byla vždy malá a po krachu White Motor Corporation měla sama velké finanční problémy. Zásluhu na přežití má tehdejší Mercedes-Benz a jeho dynamický management, vedený Dr. Dieterem E. Zetschem, dnešním šéfem Daimler Group, jenž jako generální ředitel Freightlineru vyvedl podnik z krize a položil základy rozkvětu. Dr. Dieter E. Zetsche během deseti let postavil Freightliner do čela amerických producentů těžkých nákladních vozidel.

Přelomem se stala nová řada modelů střední třídy Business Class, která umožnila zvýšení výrobních počtů, vstup do nových segmentů a na další trhy. Stala se základem renesance značky, jež do té doby vyráběla jen těžké nákladní vozy vynikající nízkou hmotností, a tedy větší přepravní kapacitou při dané celkové hmotnosti. James Leland, zakladatel Consolidated Freightways v roce 1929 a pak Freightlineru v roce 1942, vždy sázel na tuto koncepci, pro niž jako první ve velké míře využil lehkých hliníkových slitin. „Vyzkoušeli jsme několik možností,“ prohlásil Michael von Mayenburg, tehdejší technický šéf Freightlineru, při představení nové Business Class v březnu 1991 a dodal: „Prozkoumali jsme výrobní program našich továren Mercedes-Benz na celém světě, nejprve jsme do USA dováželi naše nákladní vozy z Brazílie a zvažovali všechny možnosti montáže, ale pak jsme se rozhodli pro zcela novou koncepci, s níž jsme vytáhli do konkurenčního boje s GMC/Chevroletem, Fordem a Navistarem International v hmotnostních třídách 6, 7 a 8 (tedy v rozpětí celkové hmotnosti 8,8 až 11,7 t, 11,7 až 14,85 t a přes 14,85 t).“

Nákladní automobil Freightliner Business Class, po modernizaci vyráběný dodnes, se záhy stal právě tím produktem, jenž umožnil rozšíření výrobní kapacity Freight-lineru na více než dvojnásobek. Záhy vzrůstal odbyt ročně téměř o třetinu a dnes je Freightliner jako součást Daimler Trucks North America největším výrobcem středních a těžkých užitkových automobilů v Americe. Nejprve uvedli nový Medium Class, který sice vznikl ve spolupráci s Mercedesem, ovšem podle požadavků amerického trhu. U menší řady Business Class postupovali stejně, ale šli ještě dále. V Americe oblíbená kapotová koncepce zůstala zachována, byť v aerodynamicky optimalizované verzi, vedle domácích dieselů Cummins se v nabídce objevily také vznětové motory Mercedes-Benz. Při konstrukci úzce spolupracovali se stuttgartskou centrálou Daimler-Benz a dimenzování žebřinového rámu i budky už tehdy proběhlo na superpočítači Cray druhé generace u mateřské firmy v Německu.

Během celého vývoje byli spojeni satelitem s výzkumnými centry Mercedes-Benz v Německu a Brazílii, kde je jedna z největších továren Daimler Trucks na užitková vozidla. Řada Business Class zahájila typy MB a FL série 60, 70 a 80. Číselné označení značí hmotnostní třídu, písmena naopak značku motoru (např. MB-80 je s motorem Mercedes-Benz ve hmotnostní třídě 8, zatímco typ FL-60 je třída 6 s motorem -Cummins). První generace měla motory výkonu 118 až 221 kW (160 až 300 k), mechanické převodovky s 5, 6, 7, 9, 10 nebo 13 stupni pro jízdu vpřed, případně samočinné GM Allison s kapalinovým měničem. Design budky a jejího interiéru je kompromisem mezi evropským a americkým pojetím, ve srovnání s konkurencí se Freightliner chlubí větší prosklenou plochou. Laminátová kapota, sklopná o 90 stupňů vpřed, usnadňuje údržbu. V posledních letech přibyly vícenápravové modely a prodloužená budka pro hasičské vozy. Po celou dobu existence Freightlineru se vyráběly především těžké tahače pro dálkovou přepravu zboží, teprve později přibyly i speciální typy pro stavebnictví Freight-liner Conventional, všechny s dlouhou kapotou a motory o výkonu i přes 370 kW (500 k), jež dodávaly Cummins, Caterpillar a Detroit Diesel.

Výroba probíhala většinou na individuální objednávky. Do roku 1950 byl přepravce Consolidated Freightways jediným klientem Freightlineru, než výrobce stavebních strojů Hyster zakoupil legendární tahač, dnes známý jako Hyster No.1, proslavený ujetím čtyř milionů mil (6,4 milionu km). Roku 1976 byl renovován a dnes je významným exponátem národních sbírek Smithsonian Museum of History & Technology ve Washingtonu (DC). Zatímco v roce 1949 činila produkce jen 50 nákladních vozů, o deset let později jich bylo za rok dvanáctkrát více, aby se po převzetí Daimlerem vyšplhala na desetitisíce ročně! Tehdejší Daimler-Benz AG koupil firmu z amerického Portlandu (Oregon) údajně za 260 milionů USD, spojil s americkou Mercedes-Benz Truck Company a vytvořil Freightliner Corporation, nyní spolu s Western Starem součást Daimler Trucks North America. Freightliner vždy patřil k průkopníkům. Zavedl tahače s bezkapotovou budkou, celohliníkové budky klasické i s oddílem na spaní, první budky sklopné vpřed o 90 stupňů a také úspěšnou aplikaci motorů evropské konstrukce. Značka Mack se v USA pokusila nabízet šestiválce Scania, ale neuspěla, teprve Freightliner prorazil s motory Mercedes-Benz proti americké konkurenci. Není bez zajímavosti, že Detroit Diesel se také stal členem Daimler Group a nyní jsou motory nákladních vozů pro všechny koncernové značky konstrukčně spřízněné (Mercedes-Benz, Fuso a Detroit Diesel). Kapotové typy s výjimkou tradičního Classic se zaoblovaly pro větší aerodynamickou účinnost a procházely postupným vývojem, reprezentovaným modely Cascadia, Columbia, Century Class a dalšími.

Převzato z časopisu

Fotogalerie