NASCAR Whelen Euro series – Americký soul

Závody amerických stock cars jsou kultovní záležitostí, nyní se prosazují rovněž na evropských tratích...

Příčinou úspěchu jsou vyrovnané souboje na přehledných okruzích, a to jak oválech, tak silničních tratích. Označení stock cars vychází z historie, kdy tyto sportovní podniky vznikly pro souboje běžných sériových automobilů, z nichž se však postupem času staly skutečné speciály, byť poněkud jednodušší, a proto cenově přijatelné úrovně. Zůstávají u osmiválcových motorů, jež sice už mizí i z amerických automobilů, ale pro závody je nadále vyrábějí specializované firmy. Americké příslušenství v podobě vozů Chevrolet SS a Camaro, Ford Mustang a Toyota Camry (ano, vzniká v USA) používají všechny seriály organizace NASCAR (viz též AR 10/’14), tedy také evropský šampionát... Zajímavé je, že americké závody do Evropy přivezli Francouzi; je to stejně pozoruhodné jako skutečnost, že také Francouz stál u zrodu sítě restaurantů fast food, oblíbených Buffalo Grillů v americkém stylu, jež zaplavily Francii.

V roce 2009 uspořádali ve Francii první závody Racecar Euro Series, které v sezoně 2011 uznala mezinárodní automobilová federace FIA a pro následující 2012 se staly částí sportovních aktivit americké organizace NASCAR, přestože se dále těší záštitě FIA. Nejprve byly zábavou neznámých amatérů, později se rozdělily na profesionální (Elite 1) a amatérskou kategorii (Elite 2). Prvními mistry se stali Wilfred Boucenna (2009) a Lucas Lasserre (2010), pak však série přilákala profesionály. Ročníku 2011 dominoval Éric Hélary, jeho Hélary Racing Team vyhrál i hodnocení týmů. Od roku 2013 nese seriál oficiální označení NASCAR Whelen Euro Series, přičemž nejlepší jezdci dostávají příležitost k zámořským startům ve Spojených státech amerických. V letech 2012 a 2013 zvítězil španělský závodník Ander Vilariño, v České republice dobře známý jako absolutní vítěz závodu do vrchu Ecce Homo; dvakrát tam vyhrál s monopostem Reynard formule Nippon (2005 a 2007), jeho otec Andrés byl na šternberském kopci nejrychlejší čtyřikrát se sportovním prototypem Lola T298 BMW (1989 až 1992).

Po úspěších v závodech do vrchu hledal mladý Vilariño (narodil se 6. listopadu 1979) další finančně dostupné formy závodění, nejprve na okruzích s prototypy VdeV Endurance, ale v roce 2012 našel cestu do evropských stock cars, kde se záhy na Chevroletu V8 stal jedním z favoritů. V první sezoně 2011 dvakrát vyhrál a celkově skončil třetí, následovaly dva mistrovské tituly Elite 1 a loni mu patřilo druhé místo se ztrátou jediného bodu za Anthonym Kumpenem! Stejně byl nejlepší, při skóre 656 : 655 vyhrál čtyři závody, ale Kumpen jen jediný, přesto Belgičan nasbíral více bodů. Samozřejmě, také Anthony Kumpen je neobyčejně zkušený závodník, narodil se 3. listopadu 1978 v belgickém Hasseltu a má za sebou úspěšnou kariéru. Ve 24 h Le Mans se objevil i za volantem kuriozního vozu Pagani Zonda, který pak putoval do České republiky, ale okusil třeba desetiválce Dodge Viper ve FIA GT. Drží rekordních šest vítězství ve 24 h Zolderu (2000, 2002, 2003, 2004, 2010 a 2012). Při debutu v NASCAR Whelen Euro Series 2014 s vozem Chevrolet SS týmu PK Carsport hned zvítězil a spolu s krajanem Bertem Longinem (ročník 1965) prodloužil smlouvu na sezonu 2015.

Odměnou za titul mu byl start v sérii K&N ProSeries East 2015, kde při premiéře dobyl čtrnácté místo na Smyrna Speedway mezi americkými specialisty. Závodů se zúčastňují také synové slavných jezdců formule 1 Eddie Cheever III (loni celkově třetí a tři vítězství) a Mathias Lauda (devátý, jedno vítězství). K dalším známým jezdcům patří Frédéric Gabillon, Borja García, Victor Guérin, Bas Leinders, Christophe Bouchut, Markus Palttala a další (loni 45 startujících). Třídu Elite 2 vyhrál Maxime Dumarey, který se střídal s Kumpenem na stejném voze. Za pozornost stojí, že paní Erika Monforte (Chevrolet Camaro) byla desátá z 54 účastníků! Vozy mají pětilitrové motory V8 o výkonu zhruba 295 kW (400 k), čtyřstupňovou manuální převodovku a pohon zadních kol; jejich hmotnost činí 1150 kilogramů. Sezonu 2015 zahájilo testování na francouzském okruhu Fontenay Le Conte; vedle silničních okruhů Valencia, Brands Hatch, Magione a Zolder se pojede také na evropských oválech Venray (na hranicích Německa a Nizozemska) a Tours Speedway (Francie). Sezona se rozjede 25. dubna na okruhu Ricarda Torma ve španělské Valencii a skončí v říjnu v belgickém Zolderu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie