Indy Car Series 2014 – Nejrychlejší

Finále na superoválu v kalifornské Fontaně rozhodlo; mistrem série Indy Car se stal poprvé australský závodník Will Power...

Nejrychlejší disciplínou, pokud nepočítáme Týden rekordů na Bonneville a další rekordní jízdy, je mistrovství americké formule Indy Car. Od roku 2012 se používají vozy Dallara IR12 (resp. DW12 na památku Dana Wheldona), poháněné přeplňovanými šestiválci o objemu 2,2 litru (nyní Chevrolet a Honda), jež nahradily atmosféricky plněné osmiválce 3,5 litru (do roku 2011 Honda V8, rovněž v podvozku italské firmy Dallara, vyráběném v Indianapolisu). Největší rychlost jednomístných závodních vozů Indy Car se blíží hranici 400 km/h, což potvrdil Ed Carpenter v kvalifikaci na nejslavnější závod seriálu 500 mil Indianapolis, kde dosáhl na čtyři předepsaná kola průměru 231,067 mph, tedy neuvěřitelných 371,787 km/h! V závodě ovšem specialista na oválné tratě opět neměl štěstí, byť vedl naposledy ve 163. ze 200 kol, pak po kolizi s Jamesem Hinch-cliffem odpadl a byl klasifikován sedmadvacátý...

Závody americké formule mají delší tradici než formule 1, navíc přinášejí zajímavější souboje. V osmnácti podnicích sezony 2014 vyhrálo jedenáct různých jezdců; přehled vítězů i průměrných rychlostí přinášíme v obvyklé tabulce. K nejlepším patří Team Penske (Roger Penske je často označován za americkou obdobu Enza Ferrariho), Andretti Autosport (vede Michael Andretti, syn Maria, mistra světa F1 1978) a Chip Ganassi Racing (tým bývalého jezdce Indy Caru). Loni však zase vítězili i jezdci menších týmů jako jsou KVSH Racing (Sébastien Bourdais v Torontu I), Dale Coyne (kolumbijský nováček Carlos Huertas v Houstonu I), Ed Carpenter Racing (dvakrát Mike Conway na silničních okruzích a jednou šéf Ed Carpenter na oválu) a Schmidt Motorsports (Simon Pagenaud mj. při prvním ročníku silniční Grand Prix of Indianapolis). Počet závodů se drží zhruba na stejné úrovni, hlavně zásluhou double headerů na silničních okruzích v Detroitu, Torontu a Houstonu (jeden závod v sobotu, druhý v neděli). Z kalendáře zmizela brazilská trať v São Paulu (letos se pojede na okruhu Nelsona Piqueta ve městě Brasília) a rovněž městský okruh GP of Baltimore, který po třech letech nedobrovolně ustoupil fotbalu pro neřešitelnou termínovou kolizi, a to přesto, že tři ročníky závodu přivedly do města 160, 131 a 152 tisíc diváků, mimo jiné snadno dostupného z nedalekého hlavního města Washingtonu (DC).

Mistrovství se skládá ze závodů na přírodních silničních okruzích (např. Sonoma, Mid Ohio), na městských tratích vytyčených v ulicích (například Long Beach, Toronto) a na nejrychlejších oválech různé délky včetně čtyřkilometrových Superspeedways (Indianapolis, Pocono). V roce 2014 přibyla silniční trať v Indianapolisu (jako pro F1), podruhé se jelo v Poconu, kde navrátilec Juan-Pablo Montoya dosáhl nejlepšího průměru 325,665 km/h. Samozřejmě závody ovlivnila zpomalení tzv. žlutou fází po kolizích, např. průměr 500 mil Indianapolisu činil méně než v 500 mil Pocona a 500 mil Fontany; na 600 mil v Texasu dosáhl Ed Carpenter průměru 286,886 km/h. Vzhledem k dosahovaným rychlostem jsou výkony závodníků obdivuhodné. Jacques Villeneuve se vrátil po devatenácti letech (1995 vyhrál), aby v 500 mil Indianapolisu dojel čtrnáctý (Schmidt/Honda).

Kurt Busch, jezdec NASCAR, při debutu v Indianapolisu obsadil šesté místo (a odletěl na 600 mil stock cars do Charlotty), devatenáctiletý nováček Sage Karam byl devátý a Pippa Mannová to znovu zkusila (čtyřiadvacátá). Michail Alješin, první ruský jezdec Indy Caru (pro Sama Schmidta), byl druhý za týmovým kolegou Simonem Pagenaudem v Houstonu II, ale ve Fontaně se už v tréninku postaral o největší loňskou havárii, po níž setrval několik týdnů v nemocnici (letos chce jet znovu). Will Power si pojistil první titul mistra Indy Caru devátým místem ve Fontaně (dosud třikrát vicemistrem), zatímco kolega Helio Castroneves (Team Penske/Chevrolet) se přes druhé místo k titulu zatím nepropracoval. Daria Franchittiho, jenž skončil se závoděním, u Ganassiho nahradil populární Tony Kanaan a vyhrál finále ve Fontaně. Konečné pořadí sezony 2014 tedy je Will Power (671 bodů), Helio Castroneves (609), Scott Dixon (604), Juan-Pablo Montoya (586), Simon Pagenaud (565), Ryan Hunter-Reay (563), Tony Kanaan (544) atd. Pozoruhodná byla výměna motorů u dvou vedoucích týmů, Ganassi přešel z Hondy na Chevrolety, u Andrettiho tomu bylo naopak. Letos se má netradičně zahájit v Brasílii, floridský St. Petersburg bude druhým závodem a třetím nová trať v New Orleans. Finále zůstane v Kalifornii, nikoli na oválu ve Fontaně, ale na silniční trati v Sonomě.

Převzato z časopisu

Fotogalerie