Škoda 988 a 989 – Nestejná dvojčata

V říjnu 1957 vyjely z vývojových dílen AZNP prototypy Š 988 a Š 989 s téměř shodným podvozkem a motorem za zadní nápravou. Lišily se karoseriemi: první měl symetrické proporce přídě a zádě, u druhého byl prostor pro cestující výrazně posunutý kupředu.

Oba vozy měly jednotný podvozek, jen s lehce odlišným rozvorem náprav, a stejné poháněcí ústrojí. Tvořil je podélně za zadní nápravou uložený vodou chlazený řadový čtyřválec OHV o objemu 1047 cm3 a výkonu 40 k SAE (29 kW) a na něj kupředu navazující rozvodovka a čtyřstupňová převodovka.

Motor uložený ve třech pružných bodech byl skloněný o 30° vpravo od svislé roviny, chladič s ventilátorem byl na rozdíl od předcházející řady prototypů umístěn nalevo od motoru.

Všechna čtyři kola byla nezávisle zavěšena, přední na příčných trojúhelníkových ramenech, zadní na výkyvných polonápravách doplněných na každé straně jedním podélným ramenem. Přední náprava byla opatřena příčným zkrutným stabilizátorem. Odpružení obstarávaly vpředu i vzadu vinuté pružiny. Čtrnáctipalcové ráfky nesly pneumatiky rozměru 5,20 – 14. Hřebenové řízení vyžadovalo 2,5 otáčky volantu mezi krajními polohami, přední i zadní bubnové brzdy měly průměr 200 mm a kapalinové ovládání.

Prototypy Š 988 a Š 989 měly stejný rozchod kol 1280 mm vpředu a 1250 mm vzadu, rozvor náprav měřil u prvního 2350 mm a u druhého o 50 mm víc, tedy 2400 mm.

Škoda 988 dostala čtyřdveřovou samonosnou karoserii vyvážených proporcí, jejíž přední i zadní partie byla přibližně stejně dlouhá. Pod přední kapotou měla za čelní stěnou svisle, kolmo ke směru jízdy uložené náhradní kolo a za ním 180 l prostoru pro zavazadla. Nalevo od rezervy mělo své místo nalévací hrdlo palivové nádrže o objemu 31 l, uložené pod podlahou zavazadlového prostoru. Při tankování tedy bylo nutné kapotu otevřít.

Konvenčně střižený prototyp Š 988 byl dlouhý 3840 mm, široký 1622 mm a vysoký 1410 mm. Zadní sedadla měl samostatně sklopná, za nimi byl druhý zavazadlový prostor o objemu 190 l, jenž se dal při jízdě dvou nebo tří osob patřičně zvětšit. Stylistickým prvkem Š 988, který předznamenával budoucí Škodu 1000 MB, bylo panoramatické zadní okno kabiny zabíhající šikmo do zadních sloupků. V horní části sloupku, kde jsme později u „embéčka“ byli zvyklí vídat malou červeno-bílou poziční svítilnu, měl kruhový znak s okřídleným šípem.

Automobil s pohotovostní hmotností těsně nad hranicí 750 kg dosahoval největší rychlosti 110 km/h a z 0 na 80 km/h dokázal zrychlit za 17 s. Při průměrné rychlosti 60 km/h spotřeboval necelých 7 l benzinu na 100 km, při průměru 70 km/h pak 7,5 l. Na jednu náplň nádrže tak ujel přes 400 km.

Druhé z dvojčat nesoucí označení Š 989 bylo o poznání nekonformnější. Na žádost podniku zahraničního obchodu Motokov byla jeho čtyřdveřová samonosná karoserie zhotovena v tzv. polovagonovém, resp. polotrambusovém provedení s prostorem pro cestující posunutým kupředu. Vůz tak měl velmi krátký přední převis, zaoblené čelní okno bylo těsně za přední nápravou a spodními rohy zasahovalo do předních dveří, zatímco téměř svislé zadní okno kabiny bylo na úrovni předního okraje výřezu zadního blatníku. Pod malé víko v přídi se vešlo jen náhradní kolo, opět umístěné svisle a kolmo ke směru jízdy, nalévací hrdlo palivové nádrže a brašna s nářadím.

Čtveřice bočních dveří prototypu Š 989 měla jednotnou šířku 760 mm, zatímco u Š 988 byly přední dveře široké 810 mm a zadní 770 mm. Vnitřní výška prostoru pro cestující měřená mezi sedadly a stropem karoserie byla u obou provedení stejná: vpředu 970 mm a vzadu 900 mm.

Také Škoda 989 měla samostatně sklopná zadní sedadla a za jejich opěradly prostor pro menší příruční zavazadla. Hlavní zavazadlový prostor o objemu 250 l byl v nezvyklém místě – vzadu za kabinou, před motorovým prostorem, s nímž měl společnou zadní kapotu. Ta byla neméně neobvykle zavěšena u levého podélného okraje, a odklápěla se tedy do strany, směrem doleva. Vyžádaly si to její rozměry a hmotnost. Pokud by se odklápěla v podélném směru, zvedala by se do příliš velké výšky, a navíc by hrozila její deformace vlastní ­tíhou.

Motor od zavazadel oddělovala svislá přepážka nahoře osazená těsněním, na které dosedala rozměrná kapota. Při jízdních zkouškách se však ukázalo, že pronikání prachu a jiných nečistot z motorového prostoru k zavazadlům zabránit nedokázala.

Škoda 989 byla dlouhá 3650 mm a široká 1570 mm, byla tedy o 190 mm kratší a o 52 mm užší než Š 988. Do výšky měřila stejných 1410 mm, připravena k jízdě vykazovala hmotnost kolem 740 kg. Dynamické vlastnosti i spotřeba paliva obou vozů byly prakticky stejné.

Původní plány počítaly se zhotovením pěti prototypů od každého provedení, v závěru roku 1957 však padlo rozhodnutí zredukovat tento počet na celkem sedm vozů. Do jara 1958 tak vznikly tři exempláře Š 988 a čtyři prototypy Š 989, včetně výše popsaných dvou prvních.

Poslední kusy, třetí Š 988 a třetí a čtvrtá Š 989, se od svých předchůdců odlišovaly řadou detailů, zejména úpravami přídě a blatníků. Dodejme rovnou, že byly ještě méně pohledné než ty původní.

Zatímco v provozních zkouškách obstál podvozek i poháněcí ústrojí prototypů Š 988 a Š 989 velmi dobře, ze stylistického hlediska zcela propadly. Design v té době opravdu nebyl silnou stránkou mladoboleslavské automobilky. K lepšímu se to změnilo až v následujících letech.

Převzato z časopisu

Fotogalerie