Škoda 784, 786, 788 – Savana a její sourozenci

Foto: Archiv Jana TučkaSavana a její sourozenci. V roce 1988 začala realizace projektu řady kompaktních užitkových automobilů odvozených ze Škody Favorit. Z ambiciózních plánů nakonec zbylo jen málo: několik zajímavých prototypů a pick-up, který se jako jediný dostal v roce 1991 do sériové výroby.

Pro tentokrát ponechme pick-up stranou a připomeňme si prototypy této řady s předním pohonem, jež se do výroby nedostaly. V tuzemských podmínkách přelomu osmdesátých a devadesátých let by nepochybně měly šanci na obchodní úspěch, k realizaci jejich projektů však chyběly investiční prostředky. A po spojení s koncernem Volkswagen na jaře 1991 byla prioritou výroba čistě osobních automobilů s karoseriemi hatchback a kombi a postupné zvyšování jejich kvality a technické úrovně.

Foto: Archiv Jana Tučka

Na prvním místě uveďme prototypy s označením Š 784 a Š 786 z roku 1988, nesoucí pojmenování Savana kombi a Savana furgon. Zatímco první měl prosklenou skříňovou nástavbu a byl čtyřmístný, druhý dostal jen dvě sedadla pro řidiče a spolujezdce a oplechovanou skříň. Na první pohled bylo zřejmé, že vzorem oběma byly obdobně ­řešené varianty francouzského vozu Renault Express (v některých zemích pojmenovaného Rapid), postaveného na prodloužené podvozkové plošině typu Renault 5 druhé generace s motorem napříč nad přední nápravou a uvedeného na trh na podzim 1985.

Inspirace francouzským vzorem šla tak daleko, že oba prototypy Savana dostaly k zadnímu okraji střechy nahoru vyklápěcí panel, pro který Renault používal označení „žirafon“.

Tento tradiční prvek byl použit už na předchozí generaci dodávek Renault 4 F z první poloviny šedesátých let, kdy jej také výrobce propagoval kresbou, na níž otvorem ve střeše vyčníval krk a hlava žirafy. Díky „žirafonu“ bylo možné přepravovat dlouhé předměty, třeba malířské štafle.

Savana kombi měla za sedadly řidiče a spolujezdce další dvě samostatná sedadla, jež se dala sklopit kupředu, případně zcela vyjmout. Každé z nich bylo vlastně levou třetinou asymetricky děleného zadního sedadla určeného pro hatchback Š 781 a kombi Š 785 s vyšším stupněm výbavy. Při obsazení vozu čtyřmi osobami bylo v zádi k ­dispozici 1,6 m3 prostoru pro náklad, po vyjmutí zadních sedadel až 2,5 m3, v obou případech měřeno po strop karoserie. Přístup k nákladovému prostoru otevíraly dvoukřídlé dveře s okny v zadní stěně skříně.

Foto: Archiv Jana Tučka

Vůz byl postaven na podvozkové plošině určené pro pick-up Š 787, měl rozvor náprav 2450 mm a rozchod kol 1400 mm vpředu a 1365 mm vzadu. Byl dlouhý 4065 mm, široký 1620 mm a vysoký 1870 mm. Vykazoval pohotovostní hmotnost 920 kg a jeho užitečná hmotnost měla hodnotu 440 kg.

Podle dobové zprávy poháněl tento prototyp čtyřválec OHV o objemu 1289 cm3 a výkonu 57 k (42 kW), spojený s pětistupňovou převodovkou. Na třináctipalcových kolech s pneumatikami 165/70 R 13 vůz dokázal vyvinout největší rychlost 130 km/h. Při rychlosti 90 km/h spotřeboval 6,2 l benzínu na 100 km, v městském cyklu 9,4 l/100 km.

Čistě užitková Savana furgon měla za sedadly řidiče a spolujezdce přepážku, tvořenou v celé její výšce drátěnou sítí. Ložná plocha za přepážkou byla dlouhá 1,5 m a široká 1,37 m, mezi podběhy zadních kol, resp. kryty pružin jen 0,87 m. Skříň byla uvnitř vysoká 1,37 m a měla objem 2,5 m3. Její podlaha byla ve výšce 460 mm nad vozovkou. Furgon měl pohotovostní hmotnost 890 kg a užitečnou 460 kg. Podle již zmíněné zprávy měl poháněcí ústrojí, dynamické vlastnosti a spotřebu paliva stejné jako kombi.

Foto: Archiv Jana Tučka

V prvním pololetí roku 1990 vznikl další prototyp oplechované dodávky Š 786. V zadní stěně měl nově tvarované dvoukřídlé dveře se skly, změnil se i tvar skříně, zejména prolisy v bocích. Objem nákladového prostoru 2,5 m3 zůstal zachován. V době, kdy probíhala jednání s vedoucími představiteli koncernů Volkswagen a Renault o možném partnerství, se právě tato bílá dodávka objevovala při prezentacích výrobků značky Škoda.

V letech 1990 a 1991 byly dokončeny celkem tři prototypy s označením Š 788. Dva byly vybaveny jako sanitní automobily záchranné služby, jeden byl určen k přepravě tělesně postižených osob na vozíku.

Vozy Š 788 měly rozvor náprav prodloužený o 650 mm na 3100 mm a celkovou délku 4715 mm. Byly široké 1620 mm a vysoké 1900 mm, v zadní stěně měly dvoukřídlé dveře široké 1100 mm a vysoké 1310 mm. Vstup do zadního prostoru umožňovaly i dveře v pravém boku skříně, těsně za kabinou.

Automobil pro přepravu vozíčkářů měl prosklenou skříň s trojicí oken v každém boku a jedním sklem v čelní stěně, nad úrovní střechy kabiny. Byl vybaven nájezdovou rampou a bezpečnostním ukotvením invalidního vozíku, osoba doprovázející tělesně postiženého měla k dispozici pohodlné sedadlo umístěné kolmo ke směru jízdy.

Foto: Archiv Jana Tučka

Rozvojový program výroby užitkových vozidel s předním pohonem odvozených z typu Š 781 Favorit, který ještě v roce 1989 počítal se zapojením Bratislavských automobilových závodů (BAZ), už v roce 1991 patřil minulosti. Prototypy se však naštěstí neztratily, v létě 1992 byla většina z nich převedena do sbírky mladoboleslavského muzea.

Převzato z časopisu

Fotogalerie