Ford Pinto (1970) – První pokus

Pinto bylo představeno před 55 lety. Stalo se prvním malým Fordem v USA a zároveň jedním z nejkontroverznějších automobilů v historii. Přesto jich bylo během deseti let vyrobeno téměř 3,2 milionu.

Obecně se vzpomíná hlavně na oslnivá a různými způsoby originální vozidla. Ford Pinto mezi ně určitě nepatří, přesto má v dějinách automobilu svůj nesmazatelný otisk. Měl to být zkrátka levný vůz pro „šetřílky“. V polovině 60. let se americký Ford nesl na vlně bezprecedentního úspěchu typu Mustang. Podle tabulek zveřejněných v AR 5/’66 v USA za rok 1965 klesla proti roku 1964 výroba „kompaktů“ z 1,4 na 1,2 milionu, zatímco produkce v kategorii standardních (full-size) cestovních vozů meziročně narostla z 4,3 na 5,5 milionu automobilů. Jde o odraz tehdejšího razantního růstu životní úrovně Američanů, ovšem výše jsme hovořili jen o místní výrobě. Druhou složkou tamního odbytu se totiž tehdy stával bující dovoz levných automobilů z Německa (VW Brouk) a Japonska (Toyota a Datsun), takže představitelům amerických výrobců bylo jasné, že je třeba zapojit se konečně do hry i v tomto segmentu. A všechno se to stalo ve druhé polovině roku 1970: AMC představil svůj Gremlin, Chevrolet typ Vega a pouhý den po něm se světu ukázal Ford Pinto. Zavzpomínejme nyní na něj nad snímky jeho finální podoby pro modelový rok 1979/1980 z unikátního prospektu.

Foto: Ford

V těžkopádném koncernu Ford Motor Company nebylo snadné cokoli prosadit. Program Pinto startoval v létě roku 1967, ale když jej konečně schválily všechny výbory FMC, psal se už leden 1969 a konkurenti již měli prakticky hotovo. Lee Iacocca tedy musel skutečně zabrat. Stanovil pohotovostní hmotnost pod tunu a prodejní cenu pod 2000 dolary. Mobilizoval všechny síly, vývoj se rozběhl tajně ještě před schválením projektu a pokud šlo o „Lee’s car“, nikdo nesměl odmlouvat a zdržovat. Vývoj zkrátil na pouhé dva roky, tedy na poloviční dobu v té době obvyklou pro vývoj nového typu, takže na žádné novátorství nebyl čas.

Ford Pinto dostal samonosnou karoserii, vše ostatní ale zůstalo konzervativní. Zcela nová platforma (později posloužila i druhé generaci Mustangu) měla nezávislé zavěšení předních kol s vinutými pružinami a vzadu tuhou nápravu s listovými pery. Maticové řízení mohlo mít Pinto na přání, podobně jako brzdy, s posilovačem. Poháněna byla zadní kola a motor byl uložen vpředu podélně. Používaly se agregáty dovážené z evropských filiálek FMC, americký Ford totiž svůj poslední čtyřválec vyrobil roku 1935 s ukončením produkce Modelu A! Až do roku 1973 byl pro Pinto základem britský čtyřválec OHV 1,6 litru, zvaný Kent a vyvinutý v roce 1959 pro typ Anglia, a na přání se dodával německý „dvoulitr“ OHC (EAO), pro nějž se vžilo označení Pinto. ­Ačkoli byl vůz lehký a dosahoval slušné dynamiky, záhy se ukázalo, že je to málo, vždyť Gremlin už měl 3,8l šestiválec. Ford roku 1973 z nabídky stáhl motor Kent, o rok později začal dovážet větší verzi Pinta s objemem navýšeným na 2,3 litru a v roce následujícím sáhl i po německém V6 Cologne (Kolín) s objemem 2,8 l a rozvody OHV (konkurenční Vega se šestiválce nikdy nedočkal). Některé čtyřválce byly později vyráběny přímo v USA. Základní čtyřstupňová manuální převodovka mohla být od roku 1974 nahrazena třístupňovou samočinnou rychlostní skříní C3, dodávanou nově otevřenou továrnou FMC Bordeaux ve francouzském Blanquefortu.

Foto: Ford

Pinto bylo představeno jako dvoudveřový sedan, jenž byl záhy doplněn verzí Runabout s víkem zavazadlového prostoru otevíraným spolu se zadním sklem. V únoru 1972 následovalo třídveřové kombi, dodávané standardně s ventilačními zadními bočními okénky, kotoučovými brzdami vpředu a motorem Pinto. Samozřejmostí byly každoroční modifikace, sady doplňků a speciální série, největší modernizace přišly v letech 1974 a 1979. Při té první vozy dostaly robustní „pětimílové“ nárazníky, při druhé pak zejména přepracovanou příď s obdélníkovými světlomety místo dosavadních kruhových.

Ford Pinto provázely od počátku nepříjemnosti. Již na sklonku října 1970, necelé dva měsíce od zahájení prodeje, bylo svoláno 26 tisíc vozů kvůli zasekávajícímu se plynovému pedálu, o pět měsíců později muselo čtvrt milionu Pint do servisů znovu s ohledem na riziko samovznícení benzínových par ve vzduchovém filtru. Už nikdo si nevzpomene na velmi dobré recenze magazínů Road & Track, Car and Driver či Consumer Reports: Ford Pinto proslul soudními procesy kvůli požárům. K nim docházelo při nárazech zezadu: palivová nádrž byla za zadní nápravou, stejně jako třeba u evropské Sierry a řady dalších automobilů té doby, ovšem ve skutečně zranitelné poloze hned před nárazníkem…

Převzato z časopisu

Fotogalerie