Audi A5 Avant TDI Quattro – Šedý přízrak

Jednou z nejvýznamnějších loňských novinek značky Audi se stal typ A5. Vznětové kombi s pohonem všech kol jsme převzali do dlouhodobého redakčního testu.

Audi A5 bylo v předpremiéře představeno již v létě roku předchozího (viz AR 8/’24). Nahradilo tehdy nejen kupé téhož jména, ale také typ A4 s tím, že lichá čísla měla mít u Audi dále vozidla se spalovacím a sudá s elektrickým pohonem. Tuto strategii značka Audi záhy po představení řady A5 opustila. Tradiční řada A4 díky tomu ale, paradoxně na rozdíl od kupé, vlastně přežila, nicméně s jiným jménem a několika změnami.

Foto: Jiří Duchoň

Nová A5 přichází s hodnotnějším a sportovněji laděným charakterem, což je patrné jak v profilu kombi Avant, tak v případě základního provedení. Na rozdíl od dosavadní generace A4 (B9; finalista volby COTY 2016; viz AR 11/’15) se koncepce tříprostorového sedanu zaměnila na liftback. Ten je nejen praktičtější, ale měl by přivábit i někdejší zákazníky původního A5 Sportback.

Připomeňme, že Audi A5 jako vůbec první typ koncernu VW Group stanulo na nové platformě PPC, jež si zachovává „prémiové“ usazení motoru vpředu podélně. V současnosti je Audi A5 k dispozici, kromě plug-in hybridů e-Hybrid 185 kW, s motory 2.0 TFSI a 2.0 TDI s výkonem 150 kW (204 k). Standardem je vždy sedmistupňová dvou­spojková převodovka S Tronic a připlácet lze za pohon všech kol ­Quattro Ultra. Základem nabídky je model 2.0 TFSI/110 kW (150 k) s cenou od 1 282 900 Kč, dostupný pouze s pohonem předních kol, zatímco vrcholná řada S5/S5 Avant (viz AR 2/’25) disponuje agregátem 3.0 TFSI V6/270 kW (367 k) a je u ní samozřejmostí pohon Quattro Ultra, včetně zadní rozvodovky Quattro Sport.

Velkému měřenému testu jsme Audi A5 TDI Quattro, ovšem s karoserií liftback, podrobili již před rokem (viz AR 5/’25), nyní se však soustředíme na dlouhodobé sledování vlastností podobně sestaveného Avantu. Zvědaví jsme zejména na chování netradičního 48V hybridního pohonu, jehož srdcem je vznětový čtyřválec 2.0 TDI. U Audi jej snad až zbytečně skromně označují jako „mild hybrid“, a to přesto, že má elektromotor v převodovce, 1,8kWh akumulátor či elektrický kompresor klimatizace, čímž překonává nejen obecné vlastnosti mild hybridů, ale dokonce i většinu současných „full hybridů“.

Foto: Jiří Duchoň

Jde o poměrně střízlivě konfigurovaný automobil s tmavě šedým perleťovým lakováním Daytona, devatenáctipalcovými ráfky Aero a látkovým čalouněním. Na první pohled jej zvýrazňuje paket S Line na karoserii i v interiéru. Z praktických doplňků připomeňme především výklopné tažné zařízení a efektní displej MMI před spolujezdcem.

Vůz na snímcích jsme převzali koncem ledna jako zcela nový (na počítadle měl 70 km) a do konce června s ním, dá-li ­automobilový bůh, najedeme 15 000 km. Během této doby budeme pozorovat nejen jeho chování v různých podmínkách (kromě zimy s ním projedeme též jaro a začátek léta), ale také provozních situacích (město, dálnice, německá dálnice, vytížení atd.). Všímat si budeme i „dětských nemocí“, jimž se moderní automobil kvůli své komplexnosti dnes již prakticky nevyhne.

Převzato z časopisu

Fotogalerie