Volvo Amazon – Levnější než psychiatr

Volvo Amazon slaví sedmdesát let od svého uvedení na trh. Patří k nejdůležitějším typům značky a zároveň k těm, které změnily automobilový svět, neboť jako jedno z prvních sériově nabídlo tříbodové bezpečnostní pásy.

Volvo Amazon se veřejnosti poprvé představilo v roce 1956 a technicky navazovalo na Volvo PV444, jež bylo prvním automobilem švédské značky se samonosnou karoserií. Proti prvnímu poválečnému osobnímu vozu Volvo se však Amazon lišil především čtyřdveřovou karoserií, výrazně větším zavazadlovým prostorem a celkově lepšími jízdními vlastnostmi.

Foto: Volvo

Typem Amazon se značka Volvo chtěla zbavit nálepky výrobce robustních, ovšem poněkud usedlých vozů. Změnu proto vzala pěkně od podlahy a vydala se hned několika směry. Oslovila několik automobilových návrhářů, z nichž každý přišel s vlastním návrhem.

Jedním z nich byl tehdy teprve šestadvacetiletý Jan Wilsgaard, který pro Volvo již dříve navrhl osmiválcový automobil Philip. Šlo o vůz o hmotnosti zhruba 1,6 tuny s vidlicovým osmiválcem o objemu 3,6 litru a výkonu přibližně 88 kW (120 k), takže dynamika nebyla nijak oslnivá. Tento automobil se vedení nelíbil, a nakonec skončil pouze jako muzejní exponát. Wilsgaard se následně pustil do nového návrhu, tentokrát vycházejícího z typu PV444, ale s vlastní karoserií. Vznikl prototyp P179, dvoudveřové kupé pro čtyři osoby s čtyřválcovým motorem odvozeným z tehdejší řady B4B/B16. Ani tento projekt však nepřesvědčil a byl ukončen poté, co vůz havaroval při testování.

Dalším z designérů byl Helmer Petterson, který se rozhodl modernizovat stávající PV444 při zachování linie střechy a základních proporcí karoserie. Jeho prototyp PV454 měl například dělenou masku chladiče, jež pravděpodobně inspirovala pozdější řešení u Amazonu.

Zajímavou cestu zvolil obchodník Gösta Wennberg, který sice pro Volvo oficiálně nepracoval, ovšem v novém projektu viděl slibnou obchodní příležitost a chtěl se na něm podílet. Využil techniku PV444 a nechal pro ni navrhnout novou karoserii od italského designéra Giovanniho Michelottiho. Prototypy pojmenované Volvo Elisabeth I a II, vzniklé ve spolupráci s karosárnami Ghia-Aigle a Vignale, byly stylisticky velmi zajímavé, ale pro sériovou výrobu příliš drahé a koncepčně vzdálené požadavkům Volva na praktický rodinný vůz.

Foto: Volvo

Do roku 1954 tak vzniklo velké množství návrhů a Jan Wilsgaard, který byl nakonec oficiálně pověřen designem, měl k dispozici širokou škálu nápadů, z nichž měl vytvořit vůz schopný uspokojit vedení i zákazníky. Výsledný design bývá někdy přirovnáván k americkým typům Chrysler New Yorker nebo C-300 od Virgila Exnera z poloviny padesátých let, zatímco samotný Wilsgaard často zmiňoval inspiraci italskými a anglickými vozy.

Designové peripetie ovšem nebyly ničím v porovnání s následným pojmenováním vozu. Volvo totiž záhy zjistilo, že původně vybrané jméno Amason vlastně nemůže používat. De facto stejný název Amazone měl již zaregistrovaný německý výrobce Kreidler pro svůj moped, a tak Volvo mohlo po krátkém soudním sporu a následné dohodě jméno používat pouze na severských trzích, zatímco ve zbytku světa byl nový automobil představován jako Volvo 121 a v případě výkonnější varianty jako Volvo 122S. I tak se ale do povědomí zákazníků dostal spíše jako Amazon.

Automobil byl představen v roce 1956 na domácím autosalonu v Örebro, světu se ukázal krátce poté na londýnské Motor Show. Technika odpovídala vysokým ambicím značky a například podvozek byl proti PV444 kompletně přepracovaný – přední náprava s vinutými pružinami a dvojitými příčnými rameny nabízela stabilitu i komfort, zatímco zadní tuhá náprava vedená podélnými rameny a Panhardskou tyčí zajišťovala přesné vedení kol.

Foto: Volvo

Při jeho vývoji Volvo zdůrazňovalo tři základní principy: bezpečnost, komfort a snadnou údržbu. Právě poslední z nich ilustruje výrazné snížení počtu mazacích bodů proti starším modelům, což usnadňovalo následný servis.

Pod kapotou pracoval nejprve čtyřválcový motor B16 s rozvodem OHV, vycházející z agregátu B4B z PV444. Z objemu 1583 cm³ dával 44 kW (60 k) při 4500 min-1, což podle dobových materiálů stačilo na maximálních 140 km/h. Výkon přenášela na zadní kola třístupňová manuální pře­vodovka, která však byla kritizována kvůli nevhodnému odstupňování. Navzdory tomu si nové Volvo rychle získalo oblibu, a přestože bylo o více než třetinu dražší než Volvo PV, zákazníci o ně měli velký zájem. Už v roce 1958 dorazila verze 122S se dvěma karburátory SU, výkonem 63 kW (85 k) a konečně i čtyřstupňovou převodovkou.

Největší okamžik slávy pro Amazon přišel v roce 1959, kdy se spolu s typem PV544 stal prvním sériovým automobilem na světě, který nabídl tříbodové bezpečnostní pásy jako standardní výbavu. Tento systém, vyvinutý inženýrem Nilsem Bohlinem, se stal jedním z nejdůležitějších milníků automobilové historie. Volvo navíc patent uvolnilo ostatním výrobcům, čímž zásadně přispělo ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu po celém světě.

Foto: Volvo

V září 1961 Volvo rozšířilo nabídku o dvoudveřový tudor P130 a už v únoru 1962 ­následovalo pětidveřové kombi P220. To nabídlo nejen velkorysý zavazadlový prostor, přestože bylo jen o čtyři centimetry delší než sedan (4,49 vs. 4,45 m), ale také robustní konstrukci. Mezi sloupky B se objevila příčná výztuha, zadní část dostala pomocný rám a upravené odpružení, aby bylo možné snížit podlahu zavazadlového prostoru. Díky tomu zvládlo převážet náklad až 490 kilogramů. Charakteristickým prvkem bylo i dělené víko zavazadlového prostoru s výklopným držákem registrační značky umožňujícím převoz delších předmětů i s otevřeným víkem.

Současně byl motor B16 nahrazen modernějším agregátem B18, nabízeným v šesti výkonových variantách od 50 do 71 kW (od 68 do 96 k) podle použití jedno- nebo dvoukomorového karburátoru. Převodovky zůstaly tří- a čtyřstupňové manuální, volitelně doplněné o rychloběh Laycock. Od roku 1963 se do nabídky dostala samočinná převodovka Borg Warner BW35, oblíbená zejména ve Skandinávii a USA, a to nejprve pro sedan a tudor, varianta kombi tuto převodku dostala později (1967). Když v říjnu 1965 Volvo ukončilo výrobu typu PV544, nahradilo jej spartánštějším provedením Amazonu s přídomkem Favorit. To však u zákazníků příliš neuspělo. V roce 1967 přišlo nejsportovnější provedení 123GT, které bylo upravenou verzí typu 130 s vysokokompresním čtyřválcovým motorem B18B vypůjčeným z Volva 1800S, čtyřstupňovou manuální převodovkou s rychloběhem, plně sklopnými sedadly, předními přídavnými světlomety, zpětnými zrcátky umístěnými na blatnících, tříramenným volantem a otáčkoměrem.

Rok 1967 byl pro Amazon přelomovým také tím, že zadní náprava doznala v rámci modernizace značného vylepšení v podobě čtyřprvkového zavěšení se dvěma podélnými rameny na každé straně a Panhardskou tyčí. Týž rok skončila výroba čtyřdveřového sedanu, jehož nahradil neméně slavný typ Volvo 140, vybavený dvoulitrovým motorem B20. Ten se pod kapotu Amazonu nastěhoval až v roce 1968. Motor B20 ­vznikl převrtáním menšího agregátu B18 (nyní měl průměr válce 88,9 mm) a jeho konstrukce byla prakticky shodná, takže většina dílů je vzájemně zaměnitelná, i když v průběhu let výroby typu Amazon docházelo k průběžným úpravám konstrukce a jednotlivých komponent. Ve stejný rok se ve výbavě objevují prvky zvyšující bezpečnost, například teleskopický sloupek řízení nebo postupné rozšíření bezpečnostních pásů i na zadní sedadla.

Foto: Volvo

Kromě zmiňovaných karosářských variant vznikl také kabriolet, většinou šlo ale o podomácku vyrobené projekty s uříznutou střechou. Plnohodnotný kabriolet postavila v roce 1963 belgická karosárna Jacques Coune. Výroba otevřeného Amazonu byla ale mimořádně náročná a drahá. Zdroje uvádějí, že cena hotového kabrioletu se blížila novému Mercedesu-Benz W 113 Pagoda, protože úpravou musely projít prakticky všechny ocelové části a některé díly si musela firma Coune sama znovu vyrábět. Proto také vznikly zřejmě pouze čtyři kusy.

Amazon byl prvním skutečně globálním úspěchem značky Volvo, přičemž více než polovina produkce směřovala na export a výroba probíhala nejen ve Švédsku, ale i v Kanadě, Belgii či Jihoafrické republice (lokální montáž CKD). Navíc nový závod v Torslandě umožnil výrazné zvýšení produkce a model se stal pilířem expanze Volva na zahraniční trhy.

Volvo se v zahraničí nebálo experimentovat s propagací svého nového vozu a vtipnou zajímavostí byl například velmi specifický přístup značky při uvádění Amazonu na americkém trhu. V roce 1962 dostal reklamní specialista Amil Gargano za úkol vytvořit kampaň, která by vystihla hlavní přednost vozu – jeho odolnost. Výsledkem byl dnes už legendární slogan doprovázený záběry až zběsilé jízdy po štěrkové cestě: „Můžete ho řídit, jako byste ho nenáviděli. Vyjde vás levněji než psychiatr.“ Kromě civilního provozu se Amazon prosadil i v motorsportu. V rukou továrních jezdců dokázal zvítězit v náročných soutěžích včetně Acropolis Rally, kde v roce 1965 triumfoval Carl-Magnus Skogh. Dodnes je častým účastníkem historických rallye.

Produkce typu Amazon byla ukončena v roce 1970. Poslední dvoudveřový Amazon sjel z linky 2. července 1970 a celá modelová řada se definitivně uzavřela o den později. Celkový počet vyrobených vozů přesáhl 667 tisíc kusů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie