Automobiles Alpine – Opravdu návrat?

V listopadu 2012 byl oznámen návrat francouzské značky Alpine ve spolupráci s britským Caterhamem; letos v Imole se Alpine vrátila na okruhy...

Ve Francii nedlouho po válce zanikla výroba prestižních sportovních automobilů, a to nejen z důvodu povětšinou zastaralé konstrukce (Delahaye/Delage, Talbot, Salmson), ale také pro daňové znevýhodnění vozů s motory o objemu přes 2800 cm³. Na oplátku tehdy vznikla řada sportovních úprav velkosériových typů Renault, Peugeot, Simca a Citroën. Některé z ladičských firem se přeměnily na nové značky a jejich vozy se staly legendami. Bezesporu k nejslavnějším patří Alpine-Renault. V polovině šedesátých let se Alpine pustila do závodních vozů F3 a sportovních prototypů, které startovaly i ve 24 h Le Mans.

Za podpory Renaultu v roce 1967 vyjely třílitry A211 s osmiválcovými motory Renault Gordini, které testoval Mauro Bianchi také v prototypu F1 v belgickém Zolderu. Později Alpine A440 V6 vyhrál mistrovství Evropy sportovních prototypů do 2000 cm³ (1974), dostal přeplňovaný motor a jako A442B Turbo triumfoval ve 24 h Le Mans 1978 (posádka Didier Pironi a Jean-Pierre Jaussaud). Monoposty F3 zesílily a se šestiválci Gordini vítězily také ve formuli 2 (Elf). Alpine spolu s Renaultem v roce 1976 vyvinula první novodobý vůz formule 1 s přeplňovaným motorem a projekt Alpine A500 se pak stal základem dlouhé řady automobilů Renault F1 Turbo.

Výroba sériových sportovních vozů Alpine Renault vyvrcholila futuristickým kupé A310, které se představilo na Ženevském autosalonu 1971, a jehož tvary jsou moderní i dnes. První mělo opět za zadní nápravou uložený čtyřválec Renault, tentokrát 1.6/ 103 kW (140 k); během tří let výroba dosáhla 3000 vozů ročně. Třistadesítka však nikdy nedosáhla úspěchu legendární Berlinetty A110, přestože byla v průběhu let neustále vylepšo-vána, od roku 1977 se šestiválcem 110 kW (150 kW), ale po 8137 vyrobených exemplářích ji nahradila tvarově podobná V6 GT/V6 GT Turbo. Další generace A610 Turbo zářila v Ženevě 1991; s 265 km/h se stala nejrychlejším sériovým francouzským automobilem.

V roce 1995 vyjely ze závodu v Dieppe poslední kupé a historie Alpine se uzavřela. Důvodem zastavení výroby byl klesající zájem klientů, který se přiblížil pouhým 150 vozům ročně... Dne 5. listopadu 2012 oznámil Renault jako majitel Alpine založení nové společnosti Société des Automobiles Alpine Caterham, která s britským partnerem Caterham Group hodlá v Dieppe obnovit francouzskou značku. První aktivity už lze pozorovat, v březnu 2013 se na tiskové konferenci s podporou Renaultu představil nový závodní automobil Alpine A450, poháněný osmiválcem aliančního partnera Nissan VK45 a využívající podvozek ORECA Group. Pro obnovení pozornosti ke značce se objevil v závodech Le Mans Series a v květnu na okruhu v Imole dobyla posádka Nelson Panciatici a Pierre Ragues pro tým Signatech-Alpine druhé místo v absolutní klasifikaci. Pětatřicet let po triumfu ve 24 h Le Mans se přihlásila i do tohoto závodu (jel se po naší uzávěrce), kde tým vedený Philippem Sinaultem posílil Tristan Gommendy a náhradník Paul-Loup Chatin.

O tom, kdy bude zahájena nová výroba silničních sportovních Alpine se zatím jen spekuluje (hovoří se o třech až čtyřech letech vývoje), nicméně další připomínkou legendy byla účast vozů Alpine Renault A110 v Ral-lye Monte Carlo Historique 2013, kde Gérard Brianti zopakoval triumf A110 z roku 1973, ačkoli neměl tovární podporu jako Jean Vinatier (vítěz Rallye Vltava 1968 na A110), Jean-Claude Andruet (vítěz RMC 1973), Alain Serpaggi, Jean Ragnotti a Carlos Tavares, jeden z nejvyšších představitelů Renaultu (všichni jeli na A110). Pro vývoj nových Alpine byl ustaven poradní sbor, jehož členy mimo vedení Renaultu jsou syn zakladatele značky Jean-Charles Rédélé, bývalý sportovní ředitel Jacques Cheinisse, inženýr Jean-Pierre Limondin, někdejší dealeři i tovární jezdci Alpine Renault atd. Vedením společnosti Alpine Caterham byl pověřen Bernard Ollivier (61), dlouholetý šéf Renault Sport Technologies (od 2001) a vedoucí vývojového technického střediska Renault v Guyancourtu u Paříže (od 2007).

Převzato z časopisu

Fotogalerie