ALPINE A110 – PRO POTĚŠENÍ

Pod taktovkou Renaultu vznikl jedinečný sportovní automobil. Oživuje jednu legendu a nese staronové označení Alpine A110.

Konec druhé světové války přinesl zánik mnoha slavných francouzských automobilek, ale společnost si poradila. Vznikla řada drobných či větších výrobců, využívajících pro své lehké sportovní stavby komponenty velkosériových produktů domácích značek. Jean Rédélé, zakladatel Société des Automobiles Alpine, se narodil v roce 1922 v Dieppe jako syn majitele garáží a dealera Renaultu. Pomáhal otci a po válce opravoval automobily, ale i traktory a zemědělskou techniku, jenže stále více jej přitahoval motoristický sport. Nejvhodnějším základem pro závodní vůz se mu zdál Renault 4CV. Od počátku padesátých let je upravoval a sám se účastnil závodů a soutěží, zejména Coupe des Alpes neboli Alpine Rally. Ta pak také dala jeho speciálům jméno! První vůz postavil v roce 1952 jako Rédélé Coach, o dva roky později přešel na laminátovou karoserii a po velké vlně zájmu založil v severofrancouzském Dieppe novou firmu, která v roce 1955 zahájila výrobu laminátových kupé Alpine A106 Coach. Jako pohonné jednotky používal zážehové čtyřválce Renault, jejichž zdvihový objem postupně rostl ze 747 na 845, 904 a 998 cm³. Poslední Alpine (typ A610 Turbo) sjel z výrobní linky v roce 1995 a Jean Rédélé zemřel o dvanáct let později.

Jeho továrna v Dieppe však i nadále vyráběla automobily značky Renault a jedna z jejích hal byla nyní zrekonstruována pro náběh výroby zcela nového typu s legendárním označením Alpine A110. Roku 2015 se začalo o vzkříšení značky a novém voze hovořit, 60. výročí od zhotovení prvního automobilu značky Alpine však u Renaultu nestihli, protože sériové provedení předvedli až 16. února roku následujícího. Vývojové práce započaly začátkem roku 2012 a již koncem téhož roku byly design a základní koncepce hotovy. Od té doby se vyvíjelo a ladilo; u Renaultu nechtěli s příchodem nové značky v tomto ohledu nechat nic náhodě, a tak došlo k řadě průtahů s náběhem výroby. Dostali jsme příležitost zúčastnit se exkluzivní prezentace nové Alpine A110 (původně se přitom měla odehrát již o rok dříve) na prosincových silničkách mezi vinicemi Provensálska i na Circuit Du Grand Sambuc, závodním okruhu skrytém v horách nad vesničkou Vauvenargues. Alpine A110 je zcela novou konstrukcí a přítomnost v koncernu Renault je patrna pouze několika detaily v podobě páček pod volantem, panelu klimatizace či některých dalších prvků. Základní heslo při vývoji znělo „Compact, Lightweight, Agile“, takže výsledkem měl být automobil skromný vnějšími rozměry, co nejlehčí a zábavný při řízení. Již z našich prvních zkušeností je jasné, že Alpine A110 je přesně taková. Pohotovostní hmotnost činí velmi příznivých 1103 kg, byť se původně hovořilo o 1000 kg, nicméně to by si vynutilo použití uhlíkových kompozitů, což ale s ohledem na vysoké výrobní náklady nakonec padlo. Karoserie včetně skeletu a povrchových dílů je vyrobena z 96 % z hliníkových slitin různých složení, jež využívají nejnovějších spojovacích technik od šroubování přes svařování až po lepení.

Všechna kola spočívají na lichoběžníkových závěsech, brzdy pro A110 vyvinuli u Bremba, přičemž třmeny (vpředu pevné, vzadu plovoucí) jsou údajně celkově o 8,5 kg lehčí než u srovnatelných systémů. Důraz na redukci hmotnosti je patrný i z audiosoustavy, připravené speciálně pro novou Alpine firmou Focal, jež vyvinula speciální reproduktory s výrazně lehčími magnety, než bývá zvykem. Na první pohled může jít jen o „drobné“, ale výsledek je znamenitý: rozložení hmotnosti mezi nápravy činí 44:56 a těžiště vozu spočívá pouhých 20 cm za bedry řidiče, což mu zajišťuje naprosto přesný kontakt s vozem a bezprostřední vnímání jeho pohybů. Technické údaje zatím příliš podrobné nejsou. Před zadní nápravou napříč uložený motor má objem 1,8 l a byl odvozen z přeplňované jednotky 1,6 l modelu Renault Clio R.S. prodloužením zdvihu. Zatímco třeba v oblasti sání se toho mnoho nezměnilo, úprav byla provedena řada. Kromě výkonnějších vstřikovačů a nové řídicí jednotky je třeba zmínit zejména specifický výfukový trakt, jenž byl osazen dvoukomorovým turbodmychadlem (twin-scroll) značky Borg Warner. Důležitý byl pro autory také akustický projev motoru. Přímo ve stěně dělící interiér od motoru je vestavěn rezonátor, zásobující posádku autentickým a hutným, nikoli však nepříjemným zvukem, a zadní příčný tlumič výfuku je osazen dvěma větvemi ústícími do společné koncovky uprostřed zadního nárazníku.

Přepíná se mezi nimi elektromagnetickým ventilem, aby si v režimech Sport a Track na své přišli i kolemjdoucí nebo sousedé. Na motor navazuje dvouspojková převodovka, původně vyvinutá pro Renault Talisman. Jednou z výhod zcela nové konstrukce je volnost při řešení konkrétních úkolů. A110 tak dostal například zcela zakrytý podvozek s lamelami vedoucími obtékající vzduch od předního spoileru až do pečlivě laděného difuzoru v zadním nárazníku, což vytváří potřebný přítlak ve vysokých rychlostech, aniž by bylo nutné hyzdit splývající linie zádi nějakým spoilerem. Kromě základní koncepce je nová Alpine A110 podobná své stejnojmenné předloze také designem dvoudveřové karoserie. Tým Antonyho Villaina vozu kromě nízké a vyvážené siluety vtiskl řadu prvků odkazujících na slavného předchůdce, ať již jde o zdvojené přední světlomety, prolisy na bocích ve tvaru písmene C nebo výrazně zaoblené zadní okno. Teprve přímé srovnání s originálem ukazuje, jak nadčasový původní Rédélého design byl! Řidiče vítá ryze účelně pojatý interiér se speciálními skořepinovými sedadly. Přímo pro Alpine A110 je vyvinula firma Sabelt, mají kompozitový rám, důmyslné polštářování, znamenitou oporu i v úrovni ramen a i s pojezdem váží každé z nich jen 13,1 kg. Upravovat jejich polohu lze pouze v podélném směru, pro případnou úpravu výšky a sklonu lze měnit uchycení šrouby do ocelových podélníků ve třech polohách vpředu a vzadu. Na volantu s malým průměrem a příjemně tlustým věncem se nachází nejen pro Renault typické přepínače tempomatu (bohužel), ale vpravo též červené tlačítko Sport, jímž lze přepínat mezi fixně nastavenými provozními režimy Normal, Sport a Track (poslední s částečnou deaktivací stabilizace, zcela vyřadit ji je nutné dalším tlačítkem pod dotykovým monitorem). Standardně plně digitální přístrojový štít v rámci těchto režimů mění svoji podobu. Jednoduchá středová konzola nese ve své zadní části ovladač elektrické parkovací brzdy, aktivaci tempomatu/omezovače rychlosti a startovací tlačítko a vpředu tři tlačítka převodovky.

Přidržením dopředného režimu (D) se systém přepne do manuálního řazení páčkami pod volantem (ve vysokých otáčkách bohužel přesto soustava sama přeřadí a nenechá dojít do omezovače) a delším stiskem N (neutrál) se převody zablokují do polohy P (parkování). Zvuk motoru je již ve svém základním naladění sytý a úctyhodný a v řidiči budí značná očekávání. I přes výšku jen 1252 mm se za volant překvapivě pohodlně usadí i osoba lehce nadprůměrného vzrůstu. Pozice za dvouose stavitelným volantem se i přes možnost pouze podélného nastavení sedadla hledá velmi snadno, mít však více času a po ruce „imbus“, zřejmě bychom si lépe pohráli s jeho výškou a sklonem. Na hladké vozovce prázdných silniček mezi provensálskými vinicemi se dobře chová vlastně jakýkoli automobil, ale u A110 je již při mírném zrychlení tempa patrné znamenité vyvážení mezi nápravami. Náklony karoserie při dynamických změnách jsou minimální, motor má sytý zvuk a dvouspojková převodovka řadí bez rázů, přesně a ve správnou chvíli. V noci mrzlo, teď přichází slunečné ráno, jsme ostražití, ale dále zrychlujeme. Přepínáme na „manuál“ a převodovka při změnách stupňů páčkami pod volantem dělá přesně to, co chceme. Cesta se stáčí do hor, do utažených serpentin, a vozovka začíná být velmi nerovná, plná prohlubní propadajícího se kamenitého podkladu a výtluků, Alpine ale neztrácí suverenitu. Světlá výška je na úrovni běžného osobního automobilu, takže není třeba obávat se o osud spoilerů či olejové vany. Nízká hmotnost vozu výrobci umožnila použít poměrně měkké pružiny s docela velkým zdvihem, jež v kombinaci s naopak tužšími tlumiči zajišťují stabilní a překvapivě komfortní jízdu i na špatných cestách. A110 je tuhá, nikoli však tvrdá a odskakování kol ani nepříjemné rezonance ve skeletu nepocítíte. Další kapitola tohoto příběhu se otevírá na závodní dráze.

Po mrazivé noci je v některých zatáčkách nepříjemně kluzká. Dvě kola za zaváděcím vozem, okruh je krátký a snadno zapamatovatelný, a pak už jen volné jízdy. Žádné obvyklé zákazy vypínat stabilizaci, tým Alpine zřejmě ví, že se není čeho bát. Jede se dvakrát pět okruhů a komisař hrozí jen tím, že pokud svůj vůz potlučeme, do druhé sady už nám nový nepůjčí. A110 je nesmírně „hodná“, vyvážená a poslušná, a pokud se blížíte limitu, dá vám to s předstihem vědět. V cílové rovince, ústící v táhlou pravotočivou zatáčku, se blížíme elektronickému omezení 250 km/h, Alpine však i tehdy zůstává znamenitě ovladatelná. Projíždět zatáčky řízeným přetáčivým smykem v režimu Track a s vypnutou stabilizací by se s ní naučil velmi rychle i naprostý amatér, „otevřený“ diferenciál vůbec přitom nepřekáží. Je znát, že zpoždění Alpine A110 v nástupu do výroby u Renaultu důsledně využili pro cizelaci celku, jenž je jedním slovem vynikající jak v běžném provozu, tak i na závodní dráze. Přivyknout je třeba snad jen výhled omezujícím mohutným sloupkům A a určité nejistotě řízení v přímém směru, vysoké rychlosti a na nerovném povrchu. Automobily značky Alpine mají být dostupné v nově budované, na Renaultu opticky nezávislé prodejní síti, přičemž seznam trhů, na nichž je bude možné pořídit, zatím nebyl uzavřen. Jisté je, že s počátkem letošního roku bude prodej zahájen v největších evropských zemích a s podzimem, po dokončení homologace verze s pravostranným řízením, se A110 objeví ve Velké Británii, Austrálii a Japonsku. A pokud to půjde dobře, v České republice se s těmito vozy setkáme během roku 2019, ale smutnit nemusíte: první série Première Edition, čítající signifikantních 1955 kusů, je již beznadějně vyprodána, byť stále nikoli vyrobena. V průběhu letošního roku mají být představeny další dvě série Alpine A110: dále odlehčená Pure pro maximální požitek z rychlé jízdy a komfortní Legende, jež bude sice těžší, ale dostane třeba sedadla s vyhříváním a stavitelným sklonem opěradel. Alpine však nezůstane nic dlužna ani své závodní historii. Návrat na Le Mans je známou věcí, ale již za několik týdnů odstartuje značkový šampionát A110 Cup se speciálně upravenými vozy, dostupnými pro soukromé týmy za celkem příznivou částku 100 tis. eur.

Technické údaje

POHÁNĚCÍ ÚSTROJÍ 

Kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec uložený napříč před zadní nápravou, přeplňovaný dvojitým výfukovým turbodmychadlem (Twin-Scroll); DOHC 4V, EU6; zdvihový objem 1,8 l, 185 kW (252 k)/6000 min^-1 a 320 N.m/2000 min^-1. Sedmistupňová dvou-spojková převodovka se spojkami v olejové lázni. Pohon zadních kol.

PODVOZEK

Samonosná hliníková konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých lichoběžníkových závěsech; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, zkrutné stabilizátory; dvouokruhový diagonální kapalinový systém s podtlakovým posilovačem, kotoučové brzdy ø 320 mm, třmeny Brembo vpředu čtyřpístkové pevné, vzadu jednopístkové plovoucí; ESC/VSM/BAS, ABS/EBD; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky 205/40 R18 vpředu, 235/40 R18 vzadu.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (údaje výrobce)

Rozvor náprav 2420 mm, d/š/v 4180/1798/1252 mm, rozchod kol 1556/1553; součinitel odporu vzduchu c_x = 0,32, čelní plocha 1,94 m²; objem zavazadlového prostoru vpředu/vzadu 100/96 l, objem palivové nádrže 45 l; pohotovostní hmotnost 1103 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce)

Zrychlení z 0 na 100 km/h 4,5 s, nejvyšší rychlost 250 km/h (elektronicky omezená), kombinovaná spotřeba (NEDC) 6,1 l/100 km, emise CO₂ 138 g/km.

CENA: od 55 000 Euro

ALPINE A110 VE SPORTU

Největší slávu firmě Jeana Rédélého přineslo kupé A108, později vylepšené na A110 Berlinette Tour de France, jehož další vývoj znamenal typovou řadu Alpine A110 1100, 1300, 1600 a 1800 se silnějšími motory Renault. Vyráběly se do počátku sedmdesátých let a vzbudily takovou pozornost Renaultu, že největší francouzská automobilka převzala Rédélého dílny a zahrnula sportovní vozy Alpine-Renault do svého programu. Berlinetty Alpine-Renault A110 1600S obsadily první tři místa v Rally Monte Carlo 1971 (na snímku dole), Ove Andersson dojel před Thérierem a Andruetem. Účast továrního týmu vyvrcholila vítězstvím v mistrovství světa automobilových soutěží 1973. Berlinetta A110 řízená Jeanem Vinatierem vyhrála také u nás Rally Vltava 1968, řadu úspěchů s vozem stejného typu dobyla i česká posádka Vladimír Hubáček/Ing. Stanislav Minářík. K nejlepším jezdcům Alpine-Renault v soutěžích patřili vedle zmíněného Vinatiera také Jean-Pierre Nicolas, Jean-Claude Andruet, Jean-Luc Thérier, Gérard Larrousse, Bernard Darniche a Ove Andersson.

Převzato z časopisu

Fotogalerie