ALPINE-RENAULT (1955 – 1995/2017) – Překvapivý návrat

Příprava návratu dostupného sportovního vozu Alpine vzbudila před lety senzaci, po několika konceptech letos zářila nová A110 na autosalonu v Ženevě...

Po válce ve Francii zanikla výroba prestižních sportovních automobilů, a to nejen z důvodu jejich zastaralé konstrukce, ale také pro daňové znevýhodnění vozů s motory o objemu přes 2,8 litru. Postupně zmizely v propadlišti dějin Delage, Delahaye, Talbot, Bugatti, Hispano-Suiza a další. Na oplátku vznikla řada sportovních úprav velkosériových typů Renault, Peugeot, Simca a Citroën. Některé z ladičských firem se přeměnily na nové značky, vznikly Gordini, Bonnet (Matra), Deutsch, CG Simca nebo Arista, ale k nejslavnějším bezesporu patří Alpine-Renault. Jean Rédélé, zakladatel Société des Automobiles Alpine, se narodil v roce 1922 v Dieppe jako syn majitele garáží a dealera Renaultu. Od mládí jevil velký zájem o automobilový obchod, vystudoval strojírenství a praxi zahájil jako spolupracovník svého otce.

Po druhé světové válce pokračoval opravami předválečných automobilů, ale i traktorů a zemědělských strojů, jenže stále více ho přitahoval motoristický sport. Nejvhodnějším základem pro sportovní vůz se mu zdál Renault 4CV, i u nás dobře známý lidový dopravní prostředek s motorem vzadu. Od počátku padesátých let je upravoval a sám se zúčastňoval závodů a soutěží, zejména Coupe des Alpes neboli Alpine Rally. Ta pak také dala jeho speciálům jméno... První vůz postavil v roce 1952 jako Rédélé Coach, bylo to dvoudveřové kupé s motorem Renault 4CV, o dva roky později přešel na laminátovou karoserii a po velké vlně zájmu založil v severofrancouzském Dieppe novou firmu, která v roce 1955 zahájila výrobu laminátových kupé Alpine A106 Coach, prvních vozů značky. Jako pohonné jednotky používal zážehové čtyřválce Renault, jejichž zdvihový objem postupně rostl ze 747 na 845, 904 a 998 cm³. Relativně levné sportovní vozy se staly zbraní francouzských a později i zahraničních závodníků a rallymanů, kteří s nimi sbírali jeden vavřín za druhým.

Výrobní program rozšířily kabriolety a čtyřmístná kupé GT4, ale největší slávu přineslo kupé A108, později vylepšené na A110 Berlinette Tour de France, jehož další vývoj znamenal typovou řadu Alpine A110 1100, 1300, 1600 a 1800 se silnějšími motory Renault. Vyráběly se do počátku sedmdesátých let a vzbudily takovou pozornost Renaultu, že největší francouzská automobilka převzala Rédélého dílny a zahrnula sportovní vozy Alpine-Renault do svého programu. Účast továrního týmu vyvrcholila vítězstvím v mistrovství světa automobilových soutěží 1973. Berlinetta A110 řízená Jeanem Vinatierem vyhrála také u nás Rally Vltava 1968, řadu úspěchů s vozem stejného typu dobyla i česká posádka Vladimír Hubáček/Ing. Stanislav Minářík. K nejlepším jezdcům Alpine-Renault v soutěžích patřili vedle zmíněného Vinatiera také Jean-Pierre Nicolas, Jean-Claude Andruet, Jean-Luc Thérier, Gérard Larrous-se, Bernard Darniche a Ove Andersson.

V polovině šedesátých let se Alpine pustila do závodních vozů formule France (Renault), formule 3 a sportovních prototypů, které startovaly především ve 24 h Le Mans. Za podpory Renaultu v roce 1967 vyjely třílitry A211 s osmiválcovými motory Renault Gordini, jež testoval Mauro Bianchi (prastrýc nešťastného Julese z formule 1) také v prototypu formule 1 v belgickém Zolderu. Úspěšné Berlinetty se vyráběly licenčně v zahraničí, v Brazílii (Willys Interlagos) a Mexiku (Dinalpin), několik vozů se značkou Bulgaralpine smontovali v bulharském Plovdivu (motory 1100 a 1300 cm³). V sedmdesátých letech pokračovaly sportovní aktivity Alpine hlavně na okruzích. Sportovní prototyp A440 s šestiválcem Gordini vyhrál mistrovství Evropy dvoulitrů v roce 1974, pak dostal přeplňovaný motor a jako A442B Turbo triumfoval ve slavné čtyřiadvacetihodinovce Le Mans 1978. Monoposty F3 zesílily a s šestiválcem Gordini vítězily ve F2 (coby Elf podle petrolejářského sponzora). Alpine spolu s Renaultem v roce 1976 vyvinula první vůz F1 s výfukovým turbodmychadlem a projekt A500 se stal základem řady monopostů Renault F-1 Turbo (první vyjel v sezoně 1977).

Výroba sériových typů pokračovala futuristickým kupé A310, jež se představilo na autosalonu v Ženevě 1971 a mělo opět za zadní nápravou uložený čtyřválec Renault, tentokrát 1600 cm³ o výkonu 103 kW (140 k). Během tří let dosáhla výroba 3000 vozů ročně. Nová A310 však nikdy nedobyla úspěchu původní Berlinetty, přestože byla během let vylepšována. V roce 1977 přešla na šestiválec 110 kW (150 k), ale po 8137 vyrobených exemplářích byla nahrazena podobným kupé Alpine V6 GT/GT Turbo. Další, tvarově spřízněná generace A610 Turbo zářila v Ženevě 1991 a s rychlostí 265 km/h se stala nejrychlejším sériovým francouzským automobilem. Renault použil jméno Alpine i pro sportovní verzi malého vozu R5 s předním pohonem, která byla uvedena na trh v dubnu 1976 a o pět let později dostala přeplňovaný motor 81 kW. V roce 1995 vyjela ze závodu v Dieppe poslední kupé A610 Turbo (odbyt klesl na 150 ročně) a historie Alpine se na dvacet let uzavřela, ale značka zůstala vlastnictvím Renaultu. Ve druhé dekádě nového století došlo k reinkarnaci. Nejprve se zrodil A110-50 Concept na oslavu padesátin A110 Berlinetty (2012), pak Renault propůjčil jméno Alpine pro sportovní prototypy LMP2 ve 24 h Le Mans, jež se od roku 2012 zúčastňují 24 h Le Mans (chassis ORECA, motor Nissan), a v Le Mans 2015 uvedl Celebration Concept k šedesátinám značky. Loni se na Col de Turini zjevil Vi-sion Concept, který už měl opravdu blízko k letošní novince Alpine A110.

Převzato z časopisu

Fotogalerie