Mercedes-Benz Museum

125 let automobilu

Není vůbec jisté, kdo vlastně automobil vymyslel, ale před 125 lety u jeho zrodu stáli nezávisle na sobě Gottlieb Daimler a Karl Benz…

Průřez bohatou historií jedné z nejstarších společností na světě, která po sloučení měnila své jméno z Daimler- -Benz na DaimlerChrysler a nyní Daimler AG, poskytuje nové tovární Mercedes-Benz Museum, otevřené v impozantní budově z oceli, skla a betonu před pěti lety v sousedství hlavního závodu automobilky ve stuttgartské čtvrti Untertürkheim.

Navazuje na původní sbírky, vystavené donedávna v jiné prosklené stavbě přímo v továrním areálu, jenž zahrnuje také zkušební trať s legendární téměř kolmou stěnou, na níž vůz při jisté rychlosti drží odstředivá síla (z muzea je část dráhy vidět). V roce 1936 byla otevřena ­první expozice na oslavu 50 let automobilu, za války však sbírka značně utrpěla a mnohé exponáty zmizely navždy. V roce 1961 bylo otevřeno nové muzeum, v letech 1985 až 1986 přestavěné, a konečně 19. května 2006 se otevřely brány dnešního muzea. Představovat značku Mercedes-Benz snad ani není třeba, patří k nejznámějším, stejně jako její produkty nejrůznějších automobilových tříd, segmentů a kategorií. Pod jménem své dcery Mercedes se přihlásil vídeňský podnikatel Emil Jellinek do soutěže Tour de Nice na voze Daimler, v roce 1899 jízdu vyhrál a objednal dalších 36 automobilů jako výhradní zástupce Daimlera v Rakousko-Uhersku, Francii a Americe. Přál si však, aby nesly jméno Mercedes, a to pak přijala rovněž mateřská automobilka.

Dnes často nesprávně uváděná značka Mercedes (bez Benz) byla do roku 1926 oficiální značkou stuttgartských automobilů, v tom roce se však obě automobilky spojily do nové Daimler-Benz AG a od té doby se používá výhradně Mercedes-Benz (výjimkou jsou nový tým formule 1 Mercedes GP Petronas, resp. tradiční Vodafone McLaren Mercedes). Jméno Benz z názvu společnosti Daimler-Benz AG zmizelo po spojení s Chryslerem, po rozchodu s Ame­ričany se už do názvu nevrátilo (zůstal jen Daimler AG). Zejména v USA je ovšem na­tolik populární, že se tam běžně vozy Mercedes-Benz lidově označují jako benz…

Gottlieb Daimler (1834–1900), syn pekaře ze Schorndorfu, vystudoval stuttgartskou Polytechniku a působil ve strojírenských společnostech ve Velké Británii a Francii, po návratu do Německa se seznámil s Wilhelmem Maybachem (1846–1929) a zahájili spolupráci. V roce 1872 byl už Daimler technickým ředitelem u Gasmotorenfabrik Deutz v Kolíně nad Rýnem, považované za prvního úspěšného výrobce spalovacích motorů. V roce 1882 se osamostatnil, Maybach ho následoval, 1883 získal patent č. 28022 na lehký spalovací čtyřdobý motor, v roce 1885 jej zkoušel v dvoukolce (první motocykl světa s dřevěným rámem) a se zvětšeným objemem na 462 cm3 zabudoval do prvního automobilu, známého jako Daimler Motorkutsche (1886). Nezávislý vývoj vedl i Karl Benz (1844–1929); po studiích na Polytechnice v Karlsruhe pracoval v různých firmách, ale pak založil vlastní a věnoval se dvoudobému spalovacímu motoru, jenž se poprvé rozběhl na Nový rok 1879.

O čtyři roky později založil Benz & Co., Rheinische Gas­motorenfabrik, v Mannheimu; později setrval v dozorčí radě Daimler-Benz AG až do své smrti v roce 1929. Gottlieb Daimler takové štěstí neměl, v roce 1890 založil Daimler-Motoren-Gesellschaft, ale před svou smrtí v březnu 1900 ještě zažil uplatnění vlastních motorů v silničních vozidlech, ve vzduchu, na železnici i na vodě. V expozici jsou různé první apli­kace včetně člunů, požárních stříkaček, vzducholodi a kolejových vozidel. Následovala éra bouřlivého rozvoje dopravních prostředků, v níž hrály obě německé značky vedoucí úlohu, podílely se také na vzniku francouzského autoprůmyslu (motory Daimler pro Peugeoty a vozy Panhard-Levassor), pronikly do Velké Británie (Daimler z Coventry) a dvouválec Benz poháněl mj. první automobily z Kopřivnice (NW Präsident, 1897). V té době bylo zvykem, že se automobilky angažovaly ve výrobě leteckých motorů, ­Daimler však pod vedením Hanse Klemma vyráběl do roku 1926 v Sindelfingenu také kompletní sportovní letadla (po fúzi s Benzem pokračoval Klemm samostatně, jeho L20 Kamerad s dvouválcem boxer Mercedes-Benz 884 cm3/15 kW je v muzeu vystaven).

Nejproslulejším leteckým produktem Daimler-Benz jsou však invertní dvanáctiválce řady DB 600 ze třicátých let, u nichž se prvně uplatnilo přímé vstřikování benzinu. Zajímavé jsou rovněž OF‑2, vznětový dvanáctiválec pro vzducholodě s výkonem až 588 kW (800 k) z roku 1935, dvouproudový DB‑007 ze čtyřicátých let (výkon 1470 kW) a nejdražší exponát sbírky, turbohřídelový motor DB‑720 vyvíjený v letech 1956–1966, ale po zrušení státní podpory hromadně ­nevyráběný (ve vrtulníku Bell měl lepší parametry než sériový Lycoming). První byl jednoválec 603 cm³ pro vzducholoď Dr. Wölferta z Lipska, šéfkonstruktérem leteckých motorů se stal Paul Daimler (syn Gottlieba) a jedním z odběratelů hrabě Ferdinand von Zeppelin.

Zejména Mercedes prokazoval svou pře­vahu na závodních tratích. Z typu S se ­vyvinuly kompresorové šestiválce SSK a SSKL (lehký), jež ovládly evropské závody do vrchu na přelomu třicátých let, ale zá­vodní Blitzen-Benz jako první pokořil hranici 200 km/h, zatímco Mercedes Grand Prix (s čtyřventi­lovým rozvodem) vyhrál při debutu Velkou cenu Francie 1914. Nová formule 750 kg od roku 1934 pak znamenala návrat vozů ­Mercedes-Benz do největších závodů Grand Prix, kde Stříbrné šípy sváděly nezapo­menutelné souboje s domácí kon­kurencí Auto Union. Po válce se značka vrátila do mistrovství světa formule 1 a v obou ­sezonách 1954–1955 deklasovala kon­kurenci. Závodní kupé 300 SL vyhrála v sezoně 1955 jak 24 h Le Mans, tak na ­Nürburgringu a v mexické Carrera Pan­americana. Následovaly triumfy v DTM, ­evropském mistrovství FIA GT a se Sau­berem v závodech sportovních prototypů; návrat do formule 1 a další mistrovské tituly (McLaren Mercedes).

Překvapením pak byly triumfy v automobilových soutěžích, k nimž patří vítězství sedanu typu 280 E v mara­tonu Londýn–Sydney 1977. Řada úspěšných závodních vozů je v muzeu vystavena na klopené dráze, podobně jako v Turínském automobilovém muzeu. Motoristický sport přispěl významnou měrou k vývoji sériových typů, Mercedes-Benz však patří i k největším průkopníkům aktivní a pasivní bezpečnosti; vystavená Heiss­wasserrakete sloužila k urychlování vozů pro nárazové testy a dvojice kabely pro­pojených vozů, zkušebního sedanu 220 S (1964) a kombi 300 Messwagen (1960) pro sběr dat, připomíná doby, kdy ještě bez­drátová komunikace byla v plenkách. Vznětový motor se pod kapotou osobního au­tomobilu Mercedes-Benz 260 D objevil už v roce 1936 (společné prvenství s Hano­magem), rotační motor typu Wankel (až čtyři rotory) se zkoušel v experimentálním kupé C‑111 od roku 1969, následovaly spalovací turbíny, vodíkové a plynové motory, jiná ­alternativní paliva, klasické elektromobily, hybridní vozy a vodíkové palivové články. Nešlo jen o osobní automobily, ale také o nákladní, autobusy, traktory a stroje Unimog. Rozmanitost historie Mercedes-Benz rozhodně za návštěvu stojí. Vřele doporučujeme, prohlídka muzea začíná od nejvyššího patra směrem dolů (vyjedete futuristickým výtahem), prochází pěti sekcemi Galerie a sedmi Mythos; v přízemí jsou pak kavárna, restaurace, obchody, průchod do repre­zentační prodejny Mercedes-Benz Center a přilehlé parkovací garáže.

Fotogalerie