Historie

Boyertown Museum - Elektrická expozice

Tom Hyan 08.04.2011 00:07

45697

Elektromobily jsou tak staré, jako samotné automobily vůbec. V pensylvánském muzeu jim dokonce zasvětili podstatnou část expozice.

Boyertown Museum of Historic Vehicles leží ve stejnojmenném malém městě v Pensylvánii, která dala světu řadu značek automobilové historie. Jeho chloubou jsou především expozice výrobků bratří Duryeových, kteří jsou považováni za průkopníky amerického automobilu se spalovacím motorem, ale i další vozy z tohoto regionu, k nimž patří třeba osmiválce Georga E.Danielse, jenž byl dříve viceprezidentem General Motors, anebo zakázkové karoserie Fleetwood, jejichž výrobce se naopak v roce 1927 stal součástí General Motors a zúžil svou nabídku na míru stavěných kreací jen pro automobily La Salle a Cadillac. Stovka obrazů Clarence Hornunga dokumentuje zrod samohybných vozů v letech 1853 až 1915, vystavených vozidel je přes pětasedmdesát a nechybí speciální expozice elektromobilů.

Muzeum sídlí v halách, v nichž se vozidla v Boyertownu také skutečně vyráběla. V roce 1872 tam Jeremiah Sweinhart zahájil stavbu koňských povozů a bryček (původní dílna Sweinhart Carriage Works je částí muzea), od roku 1914 tam vznikaly nástavby pro nákladní automobily a karoserie skříňových vozů i autobusů. Celkem Boyertown Auto Body Works zhotovily přes sto tisíc karoserií a nástaveb do roku 1990, kdy byla produkce ukončena. Jejich součástí se stala společnost Battronic Truck Corporation, výrobce dodávkových elektromobilů, která vznikla jako společný podnik Boyertown Auto Body Works, britského výrobce elektrických vozidel Smiths (dlouhá léta v Anglii po ránu rozvážela mléko a mléčné výrobky před dveře domů) a továrny na akumulátory Exide Division (Electric Storage Battery Company). Přestože partneři později jointventure opustili, Battronic pokračoval až do roku 1980. Společnost nabízela vozy na základě skříňových karoserií a podvozků Boyertown, vyvinula rychlý systém výměny akumulátorů pro dojezd až 120 km a prodávala elektromobily ve 32 státech USA! V roce 1971 tvořily výrobní program Battronic čtyři modely, a to dodávkový Minivan s užitečnou hmotností 500 – 1000 liber (libra = 0,456 kg), minibusy pro jedenáct nebo patnáct cestujících a větší autobus pro dvaadvacet cestujících. Jeden z elektromobilů Battronic ročníku 1972 je součástí expozice stejně jako skříňové nástavby Boyertown Auto Body na klasických podvozcích Ford a Chevrolet se zážehovými motory.

Paul Hafer (1910 – 2004) byl majitelem a ředitelem karosárny v Boyertownu více než třicet let do roku 1980, ale už v roce 1965 s manželkou Erminií založil sbírku historických vozidel, která je základem muzea. V Pensylvánii působilo celkem třicet výrobců elektromobilů vedle Battronicu, a tak není divu, že Paul Hafer zřídil speciální elektrickou sekci i v muzeu. Čítá řadu pozoruhodných exponátů, důkazů o tom, že elektromobily provázejí celou historii vývoje motorových vozidel, ale nevýhody akumulátorů je vždy pasovaly do role outsiderů přes věrné služby. Plných třiatřicet let (do roku 1965!) sloužil společnosti Thomas A. Edison Industries z Orange (NJ) nákladní vůz Walker Electric jako tahač vagonů, vyrobený už v roce 1924! Jeho výrobce proslul také hybridními vozy (zážehový motor Waukesha I4 nebo Chrysler I6, generátor 15 kW, trakční elektromotor vzadu), které se dodávaly až do roku 1942. Osobní elektromobily Detroit Electric, oblíbené zejména u žen pro snadné ovládání, se vyráběly v Detroitu v letech 1907 – 1938. Vystavený originál Detroit Electric Opera Coupé (1914) má ujeto pouhých 985 mil (1585 km), dosahuje 48 km/h a s jedním nabitím akumulátorů ujede 80 km. Poslední typy už byly k nerozeznání od běžných automobilů, výrobce montoval elektrickou poháněcí soustavu do karoserií Willys-Overland. Více než 7000 elektromobilů vyrobila Milburn Wagon Company z Toleda (OH), používaly je i tajné služby prezidenta Woodrowa Wilsona! K dalším slavným značkám patří Columbia Electric z Connecticutu, jejíž vozy se prodávaly i ve Francii jako L’Electromotion…

Novější elektromobily ve sbírce reprezentují Henney Kilowatt, což není nic jiného než Renault Dauphine (1960), přestavěný výrobcem vysavačů Eureka Williams v Illinoisu na čtyřmístný elektromobil (asi stovka vozů, dojezd 96 kilometrů při 56 km/h, elektromotor GE 5,3 kW, max. 64 km/h, čtrnáct akumulátorů 6 V). Dalším pokusem byl Mars II (1966), obdobně upravený Renault 10 Major od Electric Fuel Propulsion z Ferndale (MI). Vznikaly však také originální konstrukce. Unique Mobility Electrek z Colorada byl hatchback samonosné konstrukce z laminátu se sedadly 2+2, s nezávislým zavěšením všech kol, elektromotorem 23,5 kW a čtyřstupňovou převodovkou, rychlostí 120 km/h a dojezdem 160 km při 64 km/h. Prototyp vyjel už v roce 1974, série 100 vozů byla připravena na rok 1980. Úspěšnější však byl dvoumístný Sebring-Vanguard CitiCar, vyvinutý Rogerem Beaumontem. Vzniklo přes dva tisíce vozů, v roce 1977 však produkce skončila (motor GE 2,6 nebo 4,4 kW; osm olověných akumulátorů 6 V; hliníkový rám a plastová karoserie; rozměry jen 2413 x 1397 x 1511 mm; rychlost 61/71 km/h; dojezd 80 kilometrů). Vážným pokusem byl ETV 1, čtyřmístný městský sedan, postavený na zakázku U.S. Department of Energy společnostmi General Electric, Chrysler a Globe-Union (akumulátory) v osmdesátých letech. S trakčním elektromotorem 15/29 kW dosahoval rychlosti 112 km/h a dojezdu 200 km při 56 km/h, zůstalo však jen u aerodynamicky zdařilého prototypu se součinitelem odporu vzduchu pouhých 0,32. Další potvrzení, že všechno už tady bylo…

V Boyertownu si ovšem přijdou na své i příznivci spalovacích motorů; vystaveno je všechno možné od čtyřválcových motocyklů ACE až po závodní automobily a těžké trucky. Zaujal nás luxusní osmiválec Daniels, kterých vzniklo v Readingu (PA) v letech 1916 – 1924 celkem 1960, ale na rozdíl od konkurence s vidlicovými motory. Nejprve značky Herschell-Spillman 5,4 l, ale pak s vlastní konstrukcí Daniels 6,6 l o dvojnásobném výkonu 66 kW (90 k). Kvalitních automobilů Daniels se dochovalo málo, tři však najdete právě v Boyertownu.