August Horch Museum - 40 let za oponou

V prosinci 2000 byla založena firma August Horch Museum Zwickau GmbH jako společný podnik Audi AG a Stadt Zwickau (Město Cvikov), v němž každý z partnerů drží přesně polovinu. Účelem je dokumentovat historii automobilové výroby ve Cvikově, kde vznikly značky Audi a Trabant, zatímco Horch se tam přestěhoval z Kolína nad Rýnem.

V roce 2004 bylo otevřeno August Horch Museum v rekonstruované hale automobilky Audi ve Cvikově, které vedle stálé sbírky věnované značkám Auto Union (Horch, DKW, Audi, Wanderer), Sachsenring a Trabant pořádá čas od času zajímavé výstavy. K posledním patřila Rivalen am Steuer (Soupeři za volantem), věnovaná čtyřicetileté historii motoristického sportu v někdejší Německé demokratické republice (NDR; 1949 – 1989), kde po druhé světové válce bohužel zůstaly automobilky Audi, BMW, Horch, DKW, Wanderer a další, aby pod komunistickou taktovkou dospěly k devastaci a finálnímu zániku. To, že značky Audi a BMW přežily, je ovšem zásluhou nadšenců z tehdejší druhé části rozděleného Německa, kde byly ve Spolkové republice Německo obnoveny.

Východní část Německa zůstala po válce pod sovětskou správou, Rusové jí vnutili komunistický režim, zbylé strojní zařízení i další techniku včetně vozů Auto Union Grand Prix odvezli do Ruska a v německých závodech zřídili vlastní správu, která vedla návrat k průmyslové výrobě. Následovalo opevnění hranic s kapitalistickou cizinou, které posléze vyvrcholilo stavbou nechvalně proslulé Berlínské zdi, jež rozdělila obyvatelstvo hlavního města nepřekonatelnou hranicí. Zpočátku však všechno nešlo tak rychle, jak by si noví vládci přáli, ve východní části Německa přece jen zůstalo jisté technické zázemí a produkce vozidel byla obnovena předválečnými typy. BMW se změnily na EMW (z Eisenachu) než čtyřdobé šestiválce ustoupily dvoudobým tříválcům Wartburg, místo hrdých automobilů Horch a Audi vyjely z továren užitkové vozy, traktory a nakonec Trabanty (asi někde soudruzi z NDR udělali chybu), z motocyklů DKW se staly MZ, z Phänomenu nákladní Granity, Garanty a nakonec Robury. Přesto však v NDR dřímal sportovní duch a probuzení přineslo pokus o další vývoj dvanáctiválce Auto Union, rychlé vozy EMW, jež porážely západoněmecké Porsche, stavbu různých monopostů formule 2 (s dvoulitrovými šestiválci BMW 328) a po utužení režimu vývoj vlastních monopostů formule 3 s pokrokovými prvky, jež však handicapoval nedostatek vhodných motorů (tříválce Wartburg 1000 na konkurenci nestačily).

Zmíněná výstava přinesla překvapení i zasvěceným. Víte například, že v NDR postavili motor formule 1? Prototypový kousek konstruktéra Roberta Tuscherera byl zjevně nejvzácnějším exponátem. Šestiválec AWE Formel 1 Typ 125 se široce rozevřenými válci ve dvou řadách do V/120° byl vyvíjen v letech 1954 – 1956 u EMW/AWE, z objemu 2494 cm3 (  84 x 75 mm) dával výkon 188 kW (256 k)/8000 min-1 a k jeho dalším zvláštnostem patří konstrukce z lehké slitiny, dvě svíčky v každém válci, čtyři vačkové hřídele DOHC 2V poháněné ozubeným soukolím, speciální klikový hřídel Hirth uložený ve valivých ložiskách a šest spádových karburátorů BVF. Bohužel motor o hmotnosti 150 kg po rozpuštění závodního kolektivu AWE nebyl nikdy do monopostu AWE R3 zabudován, předpokládalo se uložení vzadu podélně před nápravou v trubkovém rámu s odpružením kol torzními tyčemi; z celkové hmotnosti 782 kg připadalo 55 % na poháněnou zadní nápravu. Motor se dochoval dodnes v Technické univerzitě v Drážďanech (TU Dresden); se sníženým výkonem na 169 kW (230 k) poháněl v NDR závodní čluny. Druhým pokusem byl další vývoj předválečného dvanáctiválce Auto Union Grand Prix, jež vznikaly v závodě Horch ve Cvikově, ale ani tento dvoulitrový motor Awtowelo 650 se nedostal na závodní dráhu (vrátíme se k němu někdy příště, je vystaven v Průmyslovém muzeu v Chemnitzu).

Do poloviny padesátých let se zúčastňovaly závodů formule 2 mnohé automobily, postavené na základě legendárního motoru BMW 328. Ty se vyráběly v Eisenachu, po válce převzala jejich produkci rovněž britská automobilka Bristol, a v podvozcích Cooper slavily úspěchy i v mistrovství světa formule 1! V NDR byly úspěchy skromnější, nicméně místní borci také stavěli monoposty s motory BMW 328 a čas od času poměřovali své síly s kapitalistickou konkurencí. K hvězdám patřili Paul Greifzu (1952 zahynul při tréninku v Dessau), Arthur Rosenhammer, Edgar Barth (později opustil NDR, aby se stal trojnásobným mistrem Evropy v jízdě do vrchu na Porsche), Rudi Krause, Ernst Klodwig (emigroval 1958 do Cochemu, pak do Hamburku), Heinz Melkus, Kurt Baum, Paul Thiel, Egon Binner (emigroval 1958), Bobby Kohlrausch, Karl Wojciechowski, Erich Kubelka, Max Wetzig (emigroval 1958), Kurt Straubel (rovněž emigroval) a mnozí další. Vývoj převzala EMW a vytvořila sportovní prototypy AWE 1500 se sníženým objemem motoru ze 2,0 na 1,5 l, které slavily úspěchy i v zahraničí (Barth a Rosenhammer vládli na Montlhéry 1956, v následujícím závodě na Monze neuspěli). Byly to poslední šestiválce, výrobní program automobilek v NDR se zaměřil na malé dvoutakty (lid si lepší vozy asi nezasloužil) a tím také v automobilových závodech dostaly přednost nižší kubatury. Obdivuhodná byla pak činnost Heinze Melkuse, který prosadil výrobu závodních vozů F3 a sportovních kupé pod vlastní značkou Melkus; k dalším patřily SEG (Sozialistische Entwicklungsgemeinschaft Rennsport), HTS a SRG (Ulli Melkus/Bernd Kasper) pro pozdější formuli Easter. Tyto automobily, stejně jako odvozené Spidery, můžeme vidět dodnes v nostalgickém šampionátu HAIGO, jehož závody se jezdí i u nás v Mostě. Po pádu Berlínské zdi je ovšem už všechno jinak…


Zdroj: Automobil 05/09
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie