Solaris Urbino – Tak trochu jiný facelift

Většina výrobců silničních vozidel jde v průběhu výrobního cyklu jednotlivých modelů cestou faceliftů ale polský Solaris se rozhodl stěžejní model Urbino III zcela přepracovat.

Nový Solaris Urbino, který byl představen v září 2014 v Hannoveru na trzích IAA Nutzfahrzeuge, reprezentuje inovativní koncepci autobusu. Během konstrukčních prací bylo vylepšeno mnoho oblastí a zároveň zachována řešení, která si uživatelé oblíbili. Nový Solaris je kombinací moderní koncepce s osvědčenými řešeními. Ve srovnání s předchozí verzí Urbino III je rámová konstrukce nového Solarisu lehčí a pevnější, přitom stejně odolná, vyrobená ze stejného materiálu s vysokou odolností proti korozi (nerezové oceli). Snížení pohotovostní hmotnosti vozidla významným způsobem přispívá k omezení spotřeby paliva. V průběhu konstrukčních prací byla využita mnohá inovační řešení, včetně aplikace zesílených svarů v místech spojení. Dodatečné zesílení a zpevnění rámové konstrukce doplňuje plechová podlaha, na kterou je nalepena překližka. Plech na podlaze a na stropu je k rámové konstrukci připevněn větším počtem spojů. Rámová konstrukce je navržena tak, aby bylo možno umístit v přední části autobusu veškeré příslušenství, např. vzduchojemy. Nová rámová konstrukce a způsob jejího provedení umožnily rovněž snížení vibrací a hluku jak uvnitř, tak i vně autobusu. Hladina hluku nepřekračuje 74,8 dB, což splňuje nejpřísnější normy týkající se hluku (evropská norma 80 dB, norma pro německý trh 77 dB). Použitá konstrukční technologie vozidel „vrstva za vrstvou” umožňuje ještě vyšší efektivitu výrobního procesu a zajišťuje lepší estetické provedení. Umožňuje rovněž snazší servis autobusu. Boční panely jsou k sobě sešroubované, což v případě poškození části karosérie usnadňuje celkovou montáž a výměnu. Pohodlný přístup k jednotlivým komponentům vozidla zajišťují zadní a boční servisní kryty, které se otevírají pod úhlem 170 stupňů, a ne jako dříve o 130°. Inovativním řešením je rovněž sjednocení vzhledu nízkopodlažních a tzv. nízkovstupních autobusů (low-entry). Nepochybně má toto praktický přínos, protože umožňuje dopravcům, kteří mají ve svém vozovém parku různé druhy autobusů Solaris, využít mnohé identické prvky v interiéru, stejně jako použití stejných náhradních dílů. Zavedená inovační konstrukční řešení umožňují lepší rozložení zatížení náprav a odlehčení hnací nápravy. Toto odlehčení bylo možné díky přenesení všech zmíněných nádrží se stlačeným vzduchem do přední části vozidla. Za zmínku rovněž stojí přesunutí druhého páru dveří k zadní části vozidla a umístění palivových nádrží nad druhou nápravou, čímž došlo ke zlepšení rozložení zatížení náprav. 

Více „nízké podlahy“ 

Přesun rovněž umožnil zvětšení prostoru pro cestující. Nespornou výhodou nového Solarisu je také větší počet míst k sezení, která jsou dostupná přímo z nízké podlahy (u verze 18 m je to 23 míst). Snadnější je rovněž nastupování a vystupování cestujících. Je to výsledek zvětšeného prostoru pro cestující a použití širších a vyšších dveří. Jejich standardní šířka je nyní 1230 mm, je možné objednat i verzi se šířkou 1250 mm. Na druhé straně výška dveří, v závislosti na zákazníkem zvoleném modelu, se pohybuje v rozmezí mezi 1970 mm a 2000 mm. Při tvorbě vozu byl rovněž kladen důraz na pohodlí a ergonomii pracovního místa řidiče. Místo řidiče je umístěno o něco výše než u předchozího modelu, což vede ke zlepšení viditelnosti a lepšímu kontaktu s cestujícími. Kromě toho se viditelnost zlepšila i díky snížení polohy pásu čelního skla. Nové Solarisy se standardně dodávají s LED osvětlením pro jízdu během dne. Reflektory jsou k dispozici také v energeticky úsporné technologii. Na přání zákazníka lze instalovat xenonová nebo halogenová světla. Řízení New Solarisu je snazší díky použití progresivních měchů, moderních tlumičů a nižšího umístění těžiště. Střešní konstrukce nového Solarisu byla snížena o 50 mm a při zachování původní výšky interiéru. Vozidlo je připraveno k instalaci motorů splňujících normu Euro 6, stejně jako jejich plynových protějšků nebo hybridního a elektrického pohonu. Kryty nacházející se na střeše vozidla ochraňují prvky vybavení, jež jsou umístěné na autobuse. 

Dojmy a postřehy z testu

K testu jsem měl možnost svezení sériovým vozem z již běžné produkce, který byl určen k jízdním zkouškám u tuzemských dopravců v průběhu roku 2016. Asi nemusím zdůrazňovat, že i standardní provedení autobusu Solaris New Urbino (někdy též označovaného jako Urbino IV – čtvrté generace) budí u kolemjdoucích minimálně pozornost. I po dvou letech od oficiálního představení totiž vůz působí velmi futuristickým a neotřelým dojmem hraničícím s pobouřením. Testované vozidlo bylo v tomto ohledu ještě pikantnějším, jelikož bylo vybaveno stříbrnými plastovými kryty kol s vlastním designem Solaris a zejména provokativní pistáciově zelenou barvou.

Design je samozřejmě vždy věcí názoru, ale právě extravagance „za každou cenu“ je u městského autobusu přímo žádoucí – vezmeme-li ho v úvahu jako nosič reklamních polepů jak samotného dopravce, tak jiných komerčních subjektů. Po stránce pohonu jde New Urbino samozřejmě ruku v ruce s emisní normou Euro VI. Zástavba motoru i dalších funkčních celků se v zásadě neliší od souběžně nabízeného Urbina III. Po otevření zadního čela zaujme pod střechou umístěný kompakt systému SCR ústící komínem výfuku. Samozřejmě se vždy jedná o konkrétní nasazení vozidla, nicméně je třeba počítat s vyšším průjezdním profilem vozidla. V každém případě se však jedná o dle mého názoru správné umístění ústí výfukového potrubí, byť z něj v případě emisní normy Euro VI vychází minimum postřehnutelných zplodin. Kontrolní a doplňovací místa provozních kapalin jsou umístěna logicky a „při ruce“ – samozřejmě stále platí staré pravidlo o tom, že je třeba zvednout kryt zadní stěny. Uživatelsky velice příjemný a zdařilý je přístup k předním a zadním světlometům. Po odjištění lze totiž vyklopit celý segment čela, jež zároveň tvoří nárazník. Vnějšímu designu je přizpůsoben mimo jiné tvar zpětných zrcátek, která díky němu opět zmohutněla. Příslušnost ke značce Solaris byl ještě více zdůrazněn dvoudílným čelním oknem s asymetricky umístěnými stěrači. Velmi důvtipným řešením je umístění tlačítka vnějšího ovládání otevírání/zavírání předních dveří a hrdla dolévání kapaliny ostřikovačů – k dispozici jsou po stlačení a následném otevření loga značky na čelním krytu. Pod čelním oknem je v tomto případě umístěno zařízení centrálního mazacího systému včetně nádobky na zásobu maziva, čímž vznikl na straně řidiče volný prostor ve schráně přístupné zvenčí. Pracoviště řidiče bylo vybaveno palubní deskou z dílny VDO po léta známou i z mnoha konkurenčních vozidel. Interiér s rovnou podlahou téměř v celé délce autobusu (s výjimkou zvýšených podest) byl osazen přídržnými madly z elegantní nerezové oceli. V kombinaci s vínovým potahem sedaček vnitřek autobusu působil čistým dojmem, zároveň se jednalo o ukázku běžně použitelného a udržovatelného interiéru.

Převzato z časopisu

Fotogalerie