Škoda Garde/Rapid (3. díl) – S větrem ve vlasech

Foto: Archiv Jana TučkaKupé Škoda Rapid se dočkalo i přestaveb na kabriolety. První v tomto směru byla v roce 1983 západoněmecká firma Meise, nejvíce – přes tři stovky kabrioletů – postavila anglická společnost LDD. Český Metalex zhotovil tucet kabrioletů pro objednavatele z Německa, devět dalších vzniklo v Dánsku a šest v Kanadě.

Škoda Garde/Rapid (1. díl): Kupé se dvěma jmény

Škoda Garde/Rapid (2. díl): Druhé vydání

Jako první postavila otevřený Rapid v roce 1983 firma Auto Meise, jež sídlila v Recklinghausenu asi 30 km severozápadně od Dortmundu. Její verze se obešla bez bezpečnostního oblouku, jehož funkci simuloval zesílený rám čelního okna. Tuhost otevřené karoserie zajišťovaly robustní podélné Foto: Archiv Jana Tučkaa příčné výztuhy podlahy z ocelových profilů.

Kabriolet Meise se na první pohled vyznačoval výrazně zesílenými prahy a rozměrnou skládací střechou, jež ve složeném stavu vyčnívala vysoko z karoserie, takže omezovala výhled vzad.

Okna ve dveřích byla bezrámová, rámeček si zachovala jen malá trojúhelníková okénka, jež zároveň sloužila jako vodítka okenních skel. Natažená střecha měla za dveřmi menší boční okna, jež umožňovala poněkud omezený výhled cestujícím na zadních sedadlech.

První kabriolety od firmy Meise byly vybaveny motorem 1174 cm³ o výkonu 58 k (43 kW) spojeným se čtyřstupňovou převodovkou. V sezóně 1984 figurovaly v nabídce za cenu 17 500 DM, zatímco sériové kupé Rapid – v Německu označované také jako Škoda 120 G – se prodávalo za 9887 DM.

Pro srovnání: za malý 3,5 m dlouhý kabriolet Talbot Samba s motorem 1,4 l, předním pohonem a karoserií od firmy Pininfarina musel tehdy německý zákazník zaplatit 19 990 DM.

Foto: Archiv Jana Tučka

Kabrioletů firmy Meise vzniklo několik desítek, deset z nich bylo zkompletováno v Rakousku, v dílnách vídeňské firmy Gräf und Stift.

Jejich kusová produkce pokračovala i v letech 1985 a 1986 na bázi kupé Rapid 130 s modernizovanou karoserií, rozšířeným rozchodem kol a větším motorem 1289 cm3 spojeným s pětistupňovou převodovkou. V této podobě nabízel otevřené vozy Rapid v úpravě Meise i nizozemský dovozce škodovek, firma Auto Palace.

Nejvíce kupé Škoda Rapid se vyváželo do Velké Británie, kde se také zrodil nejúspěšnější projekt jejich přestaveb na kabrio­lety. Ve spolupráci se společností Škoda Great Britain Ltd. jej realizovala firma LDD neboli Ludgate Design and Development z Tonbridge (Kent).

Šéfoval jí Roger Ludgate, původním povoláním architekt, a na tvarovém řešení otevřených škodovek LDD to bylo znát. První exempláře vznikly v roce 1984 přestav­bami kupé Rapid v původním provedení, tedy s užším rozchodem kol, svislou maskou a motorem 1174 cm3 o výkonu 58 k 43 kW), spojeným se čtyřstupňovou převodovkou.

Kabriolet LDD si zachoval dveře v původní podobě i s rámy oken, přišel ovšem o celou střechu včetně zadních bočních oken. Bezpečnost posádky zajišťovala ochranná konstrukce ve tvaru H, jejíž součástí byl zesílený rám čelního okna, podélná centrální příčka a oblouk v místě středních sloupků karoserie.

Foto: Archiv Jana Tučka

Samozřejmostí byly výztuhy z dutých ocelových profilů, jimiž byly zpevněny prahy karoserie i její zadní boční partie. Otevřený vůz přitom zůstal 2+2místný, stejně jako kupé. Plátěná střecha měla rozměrná boční okna na úrovni zadních sedadel a skládala se do prohlubně za zadními opěradly, takže nevyčnívala z karoserie a nerušila výhled dozadu. Nad horním okrajem rámu čelního okna byl malý laminátový panel, který plnil úlohu deflektoru a bránil proudícímu vzduchu proniknout pod nataženou střechu.

Do roku 1988 vznikly v rytmu až tří kusů týdně více než dvě stovky kabrioletů LDD, v drtivé většině přestavěné z kupé Rapid 130 s motorem 1289 cm³ a pětistupňovou převodovkou. Pro výše popsanou verzi používala firma LDD označení Cabriolet Standard, na jaře 1988 představila nové provedení Cabriolet Lux.

To byl de facto polokabriolet s druhými bočními okny s pevným rámem, ovšem menšími než u kupé, a stahovací plátěnou střechou, jež se opět dala složit do karoserie. Pohotovostní hmotnost modelu Lux měla hodnotu 1065 kg, tedy o 175 kg víc než u sériového kupé. Přestavba kupé na otevřený vůz Lux stála s daní 1869 liber, na Standard 1306 liber, přičemž kupé Rapid 130 se v Anglii prodávalo za 3950 liber.

Foto: Archiv Jana Tučka

Do roku 1990 zhotovila firma LDD asi 340 otevřených škodovek, včetně posledních modelů Rapid 135 a 136 poháněných motory s hliníkovou osmikanálovou hlavou. Několik desítek otevřených vozů v úpravách LDD dnes pečlivě opatrují čeští sběratelé a nadšenci.

V roce 1987 se zrodil u firmy Hainzinger v bavorském Regensburgu (Řezno) prototyp kabrioletu Rapid 130 bez ochranného oblouku. Majitel firmy pro něj získal homologaci TÜV platnou pro západoevropské země, nedařilo se mu ale najít partnera pro jeho kusovou výrobu.

Nakonec ji svěřil československému podniku Metalex, který během roku 1989 postavil v dílnách v Mělníku dvanáct kabrioletů vzoru Hainzinger.

Měly bezrámová okna ve dveřích, jen u čelního okna zůstala trojúhelníková okénka. Profil otevřené karoserie bez ochranného oblouku vylepšila o 60 mm zvýšená zadní partie karoserie.

Foto: Archiv Jana Tučka

Skládací střecha byla vedle zadního okna opatřena i dvojicí zaoblených okének v rozích. Plátěné střechy se všitými plastovými okny dodávala Metalexu provozovna Československých automobilových opraven (ČSAO) v Jateční ulici v Praze-Holešovicích.

V letech 1987 a 1988 přestavěla devět kupé Škoda Rapid na kabriolety dánská karosárna S. E. Christiansen, jež sídlila v Gredstedbro u západního pobřeží Jutského poloostrova. Na první pohled připomínaly britský model LDD Standard, obešly se však bez podélné příčky mezi rámem čelního okna a středovým obloukem. Půl tuctu otevřených vozů Rapid bez oblouku nad hlavami posádky vzniklo v téže době i v Kanadě v režii dovozní společnosti Skocar.

Převzato z časopisu

Fotogalerie