MTX Škoda Buggy – První tuzemská

Na jaře 1970 se zrodil první tuzemský vůz typu buggy. Jeho konstrukci i tvary karoserie navrhl Václav Král a postavili jej v Metalexu. MTX Škoda Buggy slavila premiéru v červnu 1970 na stánku časopisu Automobil na pražské výstavě IEMA – Člověk a automobil.

Neúnavný inovátor Václav Král (1936–2005), který rázně odmítal alibistické výmluvy typu „to by u nás nešlo“, přišel s myšlenkou automobilu buggy využívajícího komponenty sério­vých vozů Škoda ve chvíli, kdy nedávno založený podnik Metalex hledal výrobní program.

Připomeňme, že Metalex vznikl v roce 1969 jako účelové zařízení Svazarmu, tedy Svazu pro spolupráci s armádou, branné organizace, jež v tehdejším Československu řídila a kontrolovala vše, co se týkalo motorismu, od autoškol až po motoristický sport.

Foto: Archiv Jana Tučka

Lehký a hbitý dvoumístný otevřený vůz měl ambice stát se relativně dostupným automobilem pro volný čas a v ostřejším provedení sportovním náčiním právě se rodící disciplíny jménem autokros. MTX Škoda Buggy sice nakonec zůstala solitérem, posloužila však coby předskokan pestré palety autokrosových speciálů.

V rámci krátkého úvodu do děje ještě dodejme, že měsíčník Automobil tenkrát vycházel ve Státním nakladatelství technické literatury, lidově zvaném Sentinel, proto měla červená „bugina“ na zadních blatnících spolu s nápisem Automobil i samolepku SNTL.

Základem vozu MTX Škoda Buggy byl prostorový rám svařený z bezešvých ocelových trubek s vnějším průměrem 35 mm a tloušťkou stěny 2 mm. Součástí rámu o hmotnosti kolem 80 kg byl bezpečnostní oblouk nad hlavami posádky a robustní rám čelního skla.

Zavěšení předních i zadních kol bylo s úpravami převzato ze sériových škodovek. Přední náprava pocházela ze Škody 1000 MB a byla ještě vybavena bubnovými brzdami. Dostala zesílená kyvná ramena a díky montáži širších litých kol vzrostl její rozchod na 1340 mm.

Foto: Archiv Jana Tučka

Sériové řízení bylo kvůli změněné poloze řidiče opatřeno dvoudílným hřídelem s křížovým kloubem. Volant sportovního typu o průměru 330 mm měl tři děrované příčky a pružně obložený věnec potažený koženkou.

Zadní náprava měla rozchod rozšířený na 1352 mm a změněné uložení podélných ramen. Místo původních pryžových kloubů namontovali v Metalexu kulové čepy převzaté ze zadní nápravy vozu Tatra 603. Ty zajišťovaly přesnější vedení poháněných kol a umožňovaly snadnější seřizování geometrie. Pérování obou náprav obstarávaly vinuté pružiny se souosými teleskopickými tlumiči.

Litá třináctipalcová kola Studio nesla pneumatiky Barum rozměru 7,10 – 13 s hrubým terénním vzorkem. Alternativně mohly být montovány i pneumatiky rozměru 185 – 14 na čtrnáctipalcových kolech. Světlá výška podvozku měla hodnotu 180 mm.

„Buginu“ poháněl litrový čtyřválec OHV ze soutěžní verze Škody 1000 MB skupiny A2. Se dvěma karburátory dával výkon kolem 60 k (44 kW) a byl spojený se sériovou čtyřstupňovou převodovkou. Jen rozvodovka dostala „kratší“ stálý převod 4,666. Originálně bylo vyřešeno uložení poháněcího ústrojí ve čtyřech bodech na pevných silentblocích Saviem.

Foto: Archiv Jana Tučka

Zatímco dva přední body pod převodovkou odpovídaly sériovému provedení, dva zadní byly v rovině speciální příruby zhotovené z 3 mm silného ocelového plechu a vložené mezi blok motoru a skříň převodovky. Motor tak byl uložen letmo za nápravou, kde byl chráněn rámem a odspodu plechem.

Chladič motoru byl v přídi vozu, před přední nápravou, hned za ním měl své místo akumulátor. Chladicí okruh motoru byl doplněn vyrovnávací nádržkou o objemu 3,5 l připevněnou k rámu vpravo za sedadly, nalevo od ní byla palivová nádrž o objemu 20 l.

Prostorový rám byl po stranách a na čelech potažen hliníkovým plechem tloušťky 1,2 mm, podlaha byla zhotovena z ocelového plechu silného 1 mm. K dolním trubkám rámu byly přivařeny držáky obou sedadel, přičemž sedadlo řidiče bylo možné přizpůsobit vzrůstu jezdce přemontováním v podélném směru v rozmezí 100 mm.

Na rám byla v sedmi místech připevněna jednoduchá karoserie. Skládala se ze šesti vrstev skelného laminátu tvarovaných na pozitivní maketě ze dřeva a sololitu, její tloušťka dosahovala 3 až 4 mm. Karoserie zhotovená z jednoho kusu vykazovala po vykytování a nalakování hmotnost asi 25 kg.

Elektrická instalace první „buginy“ se obešla bez dynama nebo alternátoru, omezovala se pouze na okruh zapalování a spouštěč motoru s tlačítkovým spínačem na palubní desce. Zmínku si zaslouží elektronický otáčkoměr japonské provenience, jenž byl nezvykle umístěn asi 40 mm před čelním sklem.

Foto: Archiv Jana Tučka

Uvažovaná „civilní“ verze pro volný čas, která však nikdy nevznikla, měla mít vpředu po stranách mřížky před chladičem světlomety a na zadních blatnících sdružené svítilny typu Š 100/110. Samozřejmě s patřičným zdrojem energie, patrně alternátorem.

MTX Škoda Buggy ročníku 1970 s rozvorem náprav 2000 mm byla dlouhá 3070 mm, široká 1550 mm a k hornímu okraji ochranného oblouku vysoká 1180 mm. Největší výška karoserie od země měla hodnotu 780 mm. Vůz připravený k jízdě vykazoval hmotnost 505 kg, z níž připadalo 36 % na přední a 64 % na zadní nápravu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie