Skopak – Škodovky z Karáčí

Foto: Škoda AutoJako složenina ze jmen Škoda a Pákistán se v roce 1969 zrodila značka Skopak, kterou poté nesly víceúčelové automobily stavěné v Karáčí na podvozcích typu Škoda Octavia Combi. Jejich kariéra však byla jen velmi krátká.

Pákistánská firma Haroon Industries Ltd. se sídlem v Karáčí dovážela od roku 1965 vozy Škoda 1000 MB a na místě je také montovala. Koncem roku 1967 se obrátila na pražský podnik zahraničního obchodu Motokov s návrhem na lokální výrobu víceúčelových automobilů na podvozcích typu Škoda Octavia Combi.

Motokov Pákistáncům nabídl licenci novozélandského vozu Trekka (viz AR 3/’24), ale neuspěl. Chtěli vyrábět vlastní automobil se specifickou karoserií a delším roz­vorem náprav. Od Motokovu žádali, aby do Karáčí vyslal zkušeného odborníka, schopného takový vůz na místě vyprojektovat, s pomocí místních pracovníků postavit a odzkoušet prototyp a zavést malosériovou výrobu.

Foto: Škoda Auto

A tak do Karáčí odcestoval Josef Velebný (1906–1989), bývalý vedoucí konstrukce karoserií v AZNP. Aby minimalizoval náklady na vývoj i na přípravu výroby, navrhl karoserii se skeletem svařeným z plechových dílů a ocelových profilů, na který se šroubovaly povrchové panely z laminátu.

Na zhotovení modelu vozu v měřítku 1:10 a na stavbě dřevěné makety ve skutečné velikosti, jež posloužila k sejmutí forem pro výrobu laminátových dílů, se podílel i další odborník z Mladé Boleslavi, modelář František Macháček.

První prototyp automobilu Skopak vznikl na jaře 1969 a v následujících měsících prodělal náročné zkoušky na silnicích i v terénu. Mezitím už se připravovala linka na montáž podvozků a svařovací přípravky pro výrobu skeletů karoserií.

Na výrobu laminátových panelů, jež vyžadovala dostatek místa i možnost účinného odvětrávání, byla v areálu montovny postavena nová hala. Malosériová výroba automobilů Skopak se začala rozbíhat v květnu 1970.

Foto: Škoda Auto

Základem vozu byl podvozek Škoda Octavia klasické koncepce s páteřovým rámem a nezávislým zavěšením všech čtyř kol, odpružených vpředu vinutými pružinami a vzadu příčným listovým perem. Brzdy byly bubnové, řízení se šroubem a maticí mělo volant vpravo a patnáctipalcová kola nesla pneumatiky rozměru 5.90 – 15.

Vpředu uložený kapalinou chlazený čtyřválec OHV o objemu 1221 cm3 dával výkon 47 k SAE (34,5 kW) a byl spojen se čtyřstupňovou převodovkou s řadicí pákou na středním tunelu. Do rozvodovky byl zamontován „kratší“ stálý převod 5,25.

Skopak měl rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1200 mm vpředu a 1250 mm vzadu, byl dlouhý 4200 mm, široký 1640 mm (přes zadní trubkové nárazníky 1720 mm) a jeho výška závisela na provedení a okamžitém uspořádání vozidla. Po sklopení čelního skla byl nejvyšší bod karoserie pouhých 1010 mm nad zemí a o málo výše vyčníval jen oblouk volantu, po horní okraj vztyčeného čelního okna pak byl vůz vysoký asi 1400 mm a s nataženou střechou plátěnou nebo nasazenou laminátovou 1660 mm.

Palubní deska byla osazena trojicí kruhových přístrojů z vozu Octavia Combi: ukazatelem stavu paliva, rychloměrem se sérií kontrolek a teploměrem chladicí kapaliny. Zadní skupinové svítilny převzal Skopak ze „stejšnu“ Škoda 1202 STW. Za přepážkou připevněnou za předními sedadly byla ložná plocha dlouhá 1,73 m a široká 1,40 m (mezi podběhy zadních kol jen 0,96 m) opatřená bočnicemi vysokými 450 mm. Stejně jako povrchové díly karoserie, i podlaha nákladního prostoru a prodloužené podběhy zadních kol byly zhotoveny z laminátu.

Foto: Škoda Auto

V základním provedení byl Skopak otevřený dvoumístný pick-up bez střechy, se sklopným čelním oknem a bez dveří, jen s výřezy v bocích karoserie, jež měly zabránit vypadnutí řidiče nebo spolujezdce v ostřeji projížděných zatáčkách. Ochrana proti nepohodě mohla mít různé formy – od jednoduché plátěné střechy, pod níž se skrýval poměrně členitý trubkový rám, přes plátěnou střechu se čtveřicí bočních oken z plastu až po odnímatelnou laminátovou střechu v různých verzích. Vůz mohl být vybaven lehkými, plátnem potaženými dveřmi.

V nabídce nechyběl pick-up s uzavřenou dvoumístnou kabinou se střechou i dveřmi z laminátu, větracím otvorem ve střeše, opatřeným vyklápěcím krytem, a nákladním prostorem krytým plachtou. Okna ve dveřích měla posuvná skla, zadní stěna karoserie se stejně jako u ostatních verzí sklápěla dolů do vodorovné polohy. Zajímavostí byl otevřený letištní vůz, který mohl kromě řidiče přepravovat i pět pasažérů na samostatných sedadlech, a ještě zbylo místo pro jejich zavazadla.

Foto: Škoda Auto

Všechny vozy Skopak měly užitečnou hmotnost 500 kg a ve dvoumístném provedení mohly tahat přívěs o hmotnosti do 750 kg rychlostí nejvýše 50 km/h. Bez přívěsu tyto automobily dokázaly vyvinout největší rychlost přes 100 km/h a průměrně spotřebovaly 9 až 10 l benzínu na 100 km.

V sedmi velkých pákistánských městech, kromě Karáčí také v Hajdarábádu, Multánu, Láhauru, Rávalpindí, Péšávaru a Láilpuru, zřídila firma Haroon Industries prodejní a servisní střediska svých vozů. Výroba automobilů Skopak však trvala jen necelý rok. Koncem března 1971 vypukl ozbrojený konflikt se silami bojujícími za nezávislost Východního Bengálska (pozdější Bangladéš) a pákistánská vláda zastavila dovoz veškerého spotřebního zboží, včetně rozložených podvozků Škoda Octavia Combi. Podle neúplných údajů bylo v letech 1970 a 1971 zhotoveno asi 1400 automobilů Skopak v různých provedeních, včetně osobního taxi, vozu pro přepravu lahví s nápoji v normalizovaných dřevěných bedničkách a valníčku se sklápěcími bočnicemi.

Převzato z časopisu

Fotogalerie