Ferrari F40 1987 – 1992 – Jubilant

Ferrari F40 patří k průkopníkům supersportovních automobilů; je přímo neuvěřitelné, že už slaví pětadvacáté narozeniny...

První sériový silniční auto­mobil s rychlostí 200 mph (320 km/h) se objevil v roce 1987; byl zároveň posledním, který se představil ještě před odchodem Enza Ferrariho z tohoto světa v létě následujícího roku. Vznikl ke 40. výročí založení nejslavnější značky sportovních vozů, a proto musel být prostě nejlepší. Jeho pohonná jednotka přeplňovaná dvojicí turbo­dmychadel japonské značky IHI byla de facto prověřena v podobně proslulém typu 288 GTO (272 vozů v letech 1984 – 1985); vidlicový osmiválec se suchou klikovou skříní, čtyřventilovým rozvodem DOHC a elektronickým vstřikováním Weber-Marelli však pro F40 posílil na 2936 cm³ a 351 kW (478 k) při 7000 min^‑1.

Byl uložen podélně před zadní nápravou, kterou poháněl prostřednictvím dvoukotoučové spojky a pětistupňové manuální převodovky. Konstrukce prostorového trubkového rámu už byla zesílena panely z uhlíkových kompozitů; závěsy kol klasické s dvojicemi příčných ramen a soustřednými jednotkami vinutá pružina/tlumič, samozřejmostí pak hřebenové řízení a kotoučové brzdy. Karoserii jako obvykle navrhl Pininfarina. Při hmotnosti 1100 kg se sedmnáctipalcovými koly se uváděly zrychlení 0 – 100 km/h za 4,5 sekundy a největší rychlost 324 km/h. Byl to skutečně závodní automobil pro silniční provoz, jehož ovládání vyžadovalo velmi zkušeného řidiče. Neobyčejný zájem vedl do roku 1992 k navýšení celkové produkce až na 1337 automobilů; necelá dvacítka byla upravena pro automobilové závody (Jean Alesi a Jean-Pierre Jabouille závodili s prvním z nich už v roce 1989). Firma Michelotto z Padovy s požehnáním výrobce prováděla úpravy, výkon motoru vzrostl až na 529 kW (720 k) a hmotnost vozu se snížila asi o deset procent. Kromě 24 h Le Mans se objevily i za mořem na okruzích v USA a Japonsku.

Převzato z časopisu

Fotogalerie